Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅩⅭⅣ.

,,Že jednou takhle budeme ležet vedle sebe, pozorovat oblohu a já ti budu hladit tvoje krásně velký bříško, kde bude náš malej fotbalista." usmál se na mě a pak mě políbil.
,,A co když to bude princezna?" otočila jsem se na něj.

,,To jako vážně? Já čekal, že mě za tuhle myšlenku seřveš." usmál se a znova mě políbil.

,,Proč bych měla?" optala jsem se a sledovala jeho výraz.

,,Já nevim." usmál se a dál jsme pozorovali plující mraky, po chvilce jsme se zvedli a došli jsme nahoru.

,,Teď stojíš jednou nohou na východní a jednou nohou na západní polokouli." usmála jsem se.

,,A tohle?" ukázal na hodiny.

,,To je světový čas, podle tohohle jsou odvinuty všechny časový pásma," usmála jsem se ,,V Sydney je o devět hodin víc, tohle je základní čas." usmála jsem se.

,,Tak to jo." přitáhl si mě k sobě.

,,Pojď, pojedeme se najíst a pak vyrazíme k Little Venice a Regent's Canal." táhla jsem ho za sebou.

,,Sice nevim, co to je, ale jak říkáš."

Ruku v ruce jsem si to kráčeli s plnými břichy na bus a měli jasnej cíl. Podle Calumova výrazu usuzuji, že má asi trochu strach, koneckonců netuší, kam ho vedu.

,,Ty kráso!" vypadlo z Caluma a už si všímal jenom foťáku a prostředí kolem. Neměla jsem mu to za zlý, ať si užívá. Byl přitom tak roztomilej, že jsem si ho prostě musela vyfotit.

,,Já tě viděl!" okřikl mě.

,,No a co." vyplázla jsem na něj a ihned jsem tu fotku poslala Lukovi, pro případ, že by mě nutil ji smazat.

Po asi dvouch hodinách procházení tu, jsme se rozhodli, že vyrazíme domů. Na obchoďák jsme se vyskašlali a zamířili si to rovnou domů, kde nás čekala už večeře. Vůně špaget se linula po celém domě. Rychle jsem se převlíkla a zamířila si to ke stolu.

,,Dneska doufám jíme jako lidi." ušklíbl se na mě Tim

,,Jo jasně, teda možná, nevíš, nehraje se teď někdy fotbal s Liverpoolem?" optala jsem se, Tim se ve fotbale vyzná, tak by to mohl vědět.

,,Ale copak? Dala ses nám najednou na fotbal? Já myslel, že je to další věc, kterou hned po chlapeckých kapelách nesnášíš!" ušklíbl se.

,,Tak tohle si nemusel." nafoukla jsem se na něj!

,,Klid Liz." chytnul mě za ruku Calum.

,,No a není to pravda?" přidala se mamka.

,,Nechte mě! No a co, ty si nepamatuješ, jaký to je, když se zajímáš o všechno jiný jen ne o mě, když je pro tebe přednější nějaká cizí kapela nežli vlastní dcera a to, že mě ten kretén znásiňoval!" vyjela jsem na matku ,,A pokud si dobře pamatuju, tak ty ses ke mně taky nechoval nejlíp, takže laskavě oba mlčte, já se ptala na to, jestli tu nehraje Liverpool, ne na svoji minulost?" byla jsem na ně naštvaná, odtáhla jsem od sebe talíř a utekla jsem do pokoje. Třískla jsem za sebou dveřmi a povalila jsem se na postel.

,,El, my to nemysleli špatně." přišla mamka.

,,Vypadni!!!" zařvala jsem na ni, ale ona si přisedla na postel.

,,El, prosím, tohle už je za námi." objala mě.

,,A proč jste vytáhli to, že nesnáším boybandy? To už je taky minulost, co si o mně Calum pomyslí a to že nesnášim fotbal... On ho hrál a fotbal miluje, proto jsem se ptala na fotbal." řekla jsem už v klidu.

,,Promiň mi to." objala mě a dala mi pusu do vlasů.

,,Liz?" šeptnul Cal, mamka se zvedla pohladila mě po vlasech a odešla.

,,Nic zlýho si o tobě nemyslim..." přilehl si ke mně a stáhl si mě do objetí.

,,Tys to slyšel?" zeptala jsem se vyděšeně.

,,Jo" usmál se, ale mně to moc vtipný nepřišlo ,,Podle toho jak jsem to pochopil tě chápu a nezlobim se na tebe, prostě každej má rád něco jinýho." začal.

,,Prosím nevytahuj to, nechci na to myslet." poprosila jsem a přitáhla jsem se k němu. Hlavu jsem si položila na jeho hrudník a hrála si s jeho prsty, on se mi vískal ve vlasech a pak jsme oba usli.

Pro tentokrát jsem byla prvně vzhůru já, potichu jsem se dostala z jeho sevření a vydala jsem se dolů do kuchyně. Na stole ležel vzkaz. Omlouvám se za včerejšek, asi nebyla nejvhodnější chvíle to vytahovat. Omlouvám se a děkuju, žes nic neprozradila... ty víš co... mám tě rád. Timxx jo a Chelsea x Liverpool zítra od tří :D

Musela jsem se usmát, sice nebylo moc na co, ale aspoň se mi omluvil. K snídani jsem zadělala na lívance a šla jsem si dát sprchu. Zrekonstruovala jsem své tělo a pak jsem se vydala na lívance. Udělala jsem jich teda trošku víc, ale oni se snědí.

,,Dobré ráno." uslyšela jsem za sebou.

,,Dobré... nutela, tvaroh a nebo zmrzlina." vybalila jsem na něj hned.

,,Všechno" mno El, s tímhle klukem to v životě nebudeš mít jednoduchý.

,,Ok" usmála jsme se a nandala jsem mu talíř plný lívanců se vším možným. S druhým tvarohovým talířem jsem se vydala ke stolu.

,,Děkuju." usmál se a přitáhl si talíř.

,,Nemáš zač." věnovala jsem mu jeden z mých úsměvů.

,,To se ti takhle běžně omlouvá na papír?" narážel na Tima.

,,Běžně ne, my se moc nehádáme, teď už, ale to je jen taková malá omluva, jen aby to aspoň trošku urovnal, uvidíš, že přijde zase s něčím originálním." poumála jsem se ,,Normálně si mě podplácí." usmála jsem se.

,,Aha, no a na ten fotbal, jestli se ti tam nechce, tak tam jít nemusíme." začal.

,,Cale, a řekni mi teď upřímně, vážně by jsi odmítl jít na Liverpool, nechci jak by ses zachoval kvůli mě, na to ser, upřímně od srdce mi řekni, jestli bys dokázal tam nejít," podívala jsem se na něj a chytla ho za ruku. ,,Ani odpovídat nemusíš, ráda s tebou půjdu." usmála jsem se ,,Budu se muset naučit žít s fotbalistou." pousmála jsem se.

,,Jenže já už fotbal nehraju." opravil mě.

,,Ale miluješ ho." usmála jsme se na něj a zakousla jsem se do lívance. S chutí jsme se oba nasnídali.

,,Dnešní program?" optal se.

,,Vybalování věcí." nadhodila jsem, protože to už vážně musim udělat. Jsem děsně línej člověk a ty věci jsou v těch taškách už tři dny.

,,Dobře a pak bychom mohli třeba do kina." usmál se a odnesl talíře do myčky.

,,Ale až večer, dneska hodlám den proflákat s tím nejlepším klukem doma na zahradě." usmála jsem se.

,,Tak to se bude flákat asi spolu, protože já se budu válet s tou nejlepší přítelkyní." křiknul na mě.

,,Mno, ale nejdřív ty věci." usmála jsem se a zamířila jsem si to do pokoje, kde jsem si sedla ke kufru a začala jsem vybalovat hadry. Většina z nich bylo čistý, tak jsem to jen přerovnávala do skříně.

,,S čím chceš pomoc?" objevila se za mnou dobrá víla a šířila pozitvní energii.

,,Červenej kufr". usmála jsem se na něj a podala mu řetízek s klíči.

,,Kterej?" podíval se na mě a já málem dostala výtlem.

,,Žeby s červenou mašličkou?" hodila jsem na něj pohled alá myslíš to vážně a pak jsem se dál věnovala vybalování.

Chvilku před obědem jsme měli hotovo. Rozhodla jsem se ukuchtit rychlovku, a tak jsem šáhla po mlíku a udělala jsem nám ovesnou kaši. Snad se svět jednou nezblázní. Najedli jsme se a pak jsme se přesunuli na zahradu, kde nastala bitka o houpací síť, nakonec jsem vyhrála já.

,,Calum Hood nikdy neprohrává!" vzal mě do náruče a zamířil si to k bazénu, než jsem stihla cokoliv namítnout, už jsem byla ve vodě.