Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅩⅩⅢ.

,,Kurva, jak nekřič tady? Můžeš mi to vysvětlit??!!" řval na mě a já se ho až bála...

,,Luku, mezi námi nic není, ten doktor říkal, že pouští jen rodinný příslušníky pokud jsi dobře slyšel, tak jsem si něco musela vymyslet." snažila jsem se mu to vysvětlit.

,,A to ti mám věřit?" dodal ironicky.

,,Víš co, si mně nevěř a nezapoměň mi pak něco další ho vyčíst."

,,Děláš si ze mě prdel??!" hulákal tam na mě.

,,Rušíš tady, tak nekřič a nezapomeň, že jsi se s Mikem o něco vsadil, tak bejt tebou držim hubu, jinak by se mohl dozvědět pravdu." upomenula jsem ho a šla jsem dovnitř do pokoje. Cal tam ležel jako andílek. Nohu měl v dlaze nebo co to bylo. Sedla jsem si k němu a pozorovala jsem ho jak spí. Po chvilce se probral.

,,Liz."řekl a usmál se.

,,Ahoj, jak ti je?" zeptala jsem se ho i když jsem věděla, že mu asi moc dobře není.

,,Hrozně to bolí." povzdychl si.

,,Chudáčku můj" naklonila jsem se na něj a dala jsem mu pusu na čelo.

,,Ale když tu budeš, tak to určitě bolet přestane." nad tím jsem se musela usmát.

,,Budu tu s tebou." chytla jsem ho za ruku a koukala jsem mu do těch jeho krásných očí.

,,Děkuju." usmál se ,,Říkali ti něco doktoři?" vyptával se.

,,Ne, neříkali, akorát ten jeden doktor sem pouští jen rodinu, takže jsem mu řekla, že jsem tvoje přítelkyně." jeho oči se rozzářily. Divim se, kde vzal všechnu tu energii.

,,Takže oficielně jsi moje přítelkyně?" zajímal se s úsměvem na tváři.

,,No jo, ale jak jsem to říkala tomu doktorovi, tak zamnou stál Luke, teď čeká na chodbě, tak kdo ví jestli neoposlouchává!"

,,Jaj, to je mi líto." pohladil mě po tváři.

,,My se zase pohádali." řekla jsem smutně a hlavu jsem si položila na Calovo břicho a snažila jsem se na Luka nemyslet, no moc to nešlo, proč má sakra pořád nějaký problémy s Calem??

Někdo zaklepal a pak hned vešel dovnitř.

,,Cale, tak co, jak se vede?" spustil hned Luke ve dveřích. Jaktože ho sem pustili??

,,Příšerně mě ta noha bolí." postěžoval si ,,A jaktože tě sem pustili? Ty si taky hraješ na mého přítele?" tomu jsem se musela začít smát až jsme sotva popadala dech. Hrozně jsem se zakuckala až z toho přilítla sestra.

,,Stalo se něco? Je všechno v pořádku?" starala se.

,,Jo je, jen se Liz začala trošku kuckat, to bude v pohodě." řekl Luke a usmál se.

,,Dobře, ale kdyby se přeci jen něco dělo, tak zazvoňte." řekla s úsměvem na rtech a pak odešla.

,,Ta má starostí." řekla jsem s ironií v hlase.

,,Ani se jí nedivim, vždyť je to sestra." řekl Luke.

,,Já jsem taky sestra a starost o mně nikdo nemá." řekla jsem a byla to pravda, akorát se hádáme..

,,S na to si přišla jak?? Já mám starost." řekl Cal a zahřálo mě to u srdce.

,,Až moc velkou." komentoval Luke.

,,A už máš zase problém, co ti pořád vadí?" nechápu ho,...

,,Nemám žádnej problém, jen mám o tebe strach." strach, aha, to tak!