Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅩⅩⅡ.

,,Kvůli tobě můžu vše!" vyplázla jsem na něj jazyk, usmála jsem se a pak jsem šla do kuchyně pro obklad.

,,Jenže Mike se bude radovat!" pronesl a bylo na něm vidět, že zadržuje bolest.

,,On to pochopí." smutně jsem se na Cala podívala a na kotník jsem mu položila mokrou utěrku a sedla jsem si vedle něj.

,,Au." siknul bolestí a bylo vidět, že zadržuje slzy.

,,Promiň." přejela jsme mu rukou po tváři a usmála jsem se ,,Je mi to líto, já nechtěla."

,,Co? Cos nechtěla?" nechápavě se na mě koukal.

,,No abys spadnul, je to moje vina, omlouvám se ti." tekly mi slzy, protože na něm bylo vidět, jak ho to bolí.

,,Liz, to není tvoje vina, to já jsem tele. " usmál se a políbil mě do vlasů ,,Neplakej, ty za nic nemůžeš."

,,Jenže kdybych tě nehonila, tak by se to nestalo."stála jsem si za svym, protože jsem tohle hodně posrala.

,,Není to tvoje vina, rozumíš? Já jsem to tele tady a když už to bereš takhle, tak já tě polil."

,,Jenže.." chtěla jsem znova obhájit svou vinu, ale přerušil mě.

,,Ty za nic nemůžeš!" pohladil mě po vlasech, nic jsem mu neodpovídala, jen jsem se usmála. Svojí hlavu jsem opřela o jeho rameno. Chytnul mě za ruku ,,Ale vážně bys měla jít doděla ty lasagne." prolomil to příjemný ticho.

,,Zaprvý nemám celer, takže nemůžu pokračovat a za druhý jsem jasně řekla, že pojedeme do špitálu!" stála jsem si za svým.

,,No tak fajn." bručel Cal.

,,Jsem tady!" ozvalo se od dveří.

,,To je dobře, tak se ani nezouvej." křikla jsem na Luka zpátky.

,,Proč? Co zase nemáte?" objevil se mezi dveřmi obyváku a civěl na nás.

,,Máme všechno, jen Cal má něco s kotníkem." oznámila jsem mu a smutně jsem se usmála.

,,Proboha cos vyváděl ty magore??" začal Luke ze srandy křičet.

,,Spadnul jsem na schodech." řekl skromně a už se chtěl zvedat.

,,Počkej, já ti pomůžu." vstala jsem a podala jsem mu ruku.

,,To určitě nebude tak zlý." přišel k nám Luke a sundal mu tu utěrku z nohy, jenže mu o ten kotník nějak zavadil.

,,Ty kreténe, co to děláš?!!!!" zařval Cal a mě ho bylo hrozně líto.

,,Magore!!" křikla jsme na Luka taky a pomohla jsem Calovi vstát.

,,Sorry, já nechtěl." omluvil se Luke a s Calem mi pomohl.

,,Kde máš boty?" zjišťoval Luke a rozhlížel se po botech, pak si jich všiml ,,Hmmm asi chceš jen tu levou co?" usmál se a podal mi tu botu.

,,Hm a obout mu ji mám jak??" nechápavě jsem se na něj koukala.

,,Jasně, dojdu pro židli." vypadlo z něj konečně něco rozumnýho.

,,Jsem hrozný tele" dostal ze sebe Cal a mě ho bylo hrozně líto.

,,To se stane." dala jsem mu rychle pusu na tvář, aby to Luke neviděl ,,To aby to tolik nebolelo." usmála jsem se na něj a jemu se objevil úsměv na tváři.

,,Co záříš jako sluníčko?" vyzvídal Luke, když přišel se židlí.

,,Nemůžu?" usmál se na něj a sednul si na židli. Obul si botu a já vklouzla do svých milovaných vansek. S Lukem jsme Calovi pomohli dobelhat se do auta a jeli jsme směr nemocnice. Nesnášim špitáli!! Nic není horší!!!