Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅬⅩⅩⅢ

,,Nemůžu, promiň." šeptl jsem jí a omluvně jsem se na ni podíval.
,,Řekneš mi co se stalo?" nechápavě se na mě koukala, vypadala dost vyděšeně, mno aby taky ne,taky bych byl. Myslel bych si že... ne! Ježiši jen ať to si nemyslí!! ,,Ty hajzle a já myslela,že ti na mně záleží!" zařvala na mě, vlepila mi facku, div se mi hlava neotočila a rychlostí světla si začala sbírat svoje oblečení.

,,Liz" křiknul jsem na ni a čapnul jsem ji za ruku.

,,Nesahej na mě a běž si za ní!" křikla na mě a vysmekla se mi.

,,Já nikoho jinýho nemám"" křiknul jsem na ni, ona si myslí, že bych jí podvedl?

,,To ti tak budu věřit!" křikla sarkasticky a utekla. Rychle jsem si oblíknul boxerky a běžel jsem za ní.

,,Liz, kurva kde jsi?" houknul jsem už celej rozčílenej, když jsem ji nemohl najít, ale ona mi neopovídala, měl jsem o ni strach, co si udělá? Doufám že nic. Jako poslední možnost mě napadl náš pokoj, kde jsem nebyl. Ležela na Ashově posteli a brečela jak malá.

,,Vypadni! Nechci tě vidět!" ječela na mě jak smyslů zbavená.

,,Víš co se stalo? Nepodvedl jsem tě, nedokázal bych to, nemám na to srdce, víš já nemohl a víš proč? Protože jsem to měl před očima. Toho hajzla. Chápeš? Nešlo to, proboha vždyť tě málem znásilnil a mně to skočilo jako zpětná vzpomínka. Ale když si myslíš, že bych byl schopnej udělat něco takovýho, tak si naser!" řval jsem na ni, otočil jsem se a šel jsem pryč. Vážně mě naštvala. Jak si tohle mohla o mně myslet? Vyběhl jsem na zahradu a sedl jsem si pod strom.

,,Calume," křičela na mě, co jí mám asi odpovědět, nechci ji vidět.

,,Vypadni!" zařval jsem na ni, když byla už u mě.

,,Já.." nenechal jsem ji to ani doříct.

,,Neslyšelas? Prostě běž pryč! Jak sis tohle mohla do piče myslet?" hulákal jsem na ni.

,,Chtěla jsem si s tebou promluvit!" začala a sedla si vedle mě! Já se odsunul, vážně na ni nemám náladu.

,,Jenže já s tebou ne," odsekl jsem ji.

,,A jak jsem to mohla vědět?" pokračovala, nezajímalo ji, že ji nechci vidět, natož s ní mluvit.

,,Důvěra?" šeptl jsem, pak jsem se zvedl a běžel jsem pryč. Z očí mi začínaly téct slzy. Vážně? Já brečim? Vyběhl jsem si, s ní v patách, nahoru pro věci a zase jsem běžel zpátky dolů. Vklouzl jsem do bot a chtěl jsem vyběhnout pryč z tohohle baráku, běžet domů, ale s někym jsem se srazil.

,,Calume?" sakra, to se na tom debilnim focení nemohli zdržet ještě dýl.

,,Do piče, Hoode!" křičela ona, vážně super toto, tohle teda dopadne, předemnou Luke, zamnou Liz, co je horší?? Snažil jsem se ho obejít, ale chytnul mě za ruku.

,,Pusť mě!" okřikl jsem ho a vysmekl jsem se mu, obkličkoval jsem ho a narazil jsem na Ashe. Sakra proč nás je tolik?

,,Co se tady stalo?" vyptával se Luke ,,Co jste si udělali?" nechápavě kmital pohledem ze mně na ni.

,,Mrzí mě to." řekla potichu.

,,A to ti mám sakra věřit?" řekl jsem se zlomeným hlasem.

,,A co ta důvěra?" bude používat moje slova?

,,Tys ho podvedla?" vykřikl Ash a zabíjel ji pohledem, Luke už taky.

,,To si říkáš sestra?" pokračoval Luke.

,,Co se stalo?" vložil se do debaty Mike, kterej se právě objevil za Ashem.

,,Ona ho podvedla." řekl zdrceně Luke.