Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅭⅡ.

Mé oči sledovaly Caluma. Byl jako tělo bez duše. Měl neutrální výraz, takovej hodně otrávenej výraz. Chudák, musí to pro něj být mnohem horší nežli pro mě. On se nemůže jen tak zavřít v pokoji a nikoho tam nepustit, on musí dřít a bojovat, protože jinak by zklamal, ne fanynky, ale hlavně sám sebe.
Nemohla jsem vidět, jak tam stojí a trápí se. Byl to příšernej pohled, vidět ho, ještě že neviděl on mě...

,,Tak Melbourne, jdeme na to?" zařval Luke, odpověď byla jednoznačná, všichni ječeli snad milionkrát víc a já měla pocit, že vážně ohluchnu, divim se, že tohle kluci vydržej.

Ozvaly se první tóny a kluci to začali rozjíždět. Arenou se rozhledly tóny Don't stop a všem kolem, včetně mé mamky, se dostávaly velice známé tóny pod kůži. Se mnou duch taky cloumal, ale stále jsem pozorovala Caluma. Jo, sice se vžil, ale nebyl to on. Bylo to jen jeho tělo, tělo bez duše.

Chtělo se mi brečet, slzy se ve mně hromadily, nejradši bych teď utekla, aby mě nikdo neviděl brečet, ale nemohla jsem, chci tu být pro něj po celou dobu a doufám, že si mě všimne.

Kluci dohráli Don't stop a aréna se zase otřásala. Divila jsem se, že ještě stojí.

,,Doufám, že si všichni dnešní koncert naplno všichni užijeme, jako skvělé zakončení tour po Austrálii. A když říkám všichni, tak myslím všichni. Nejenom na dojem, ale i sám v sobě." začal Luke, podle mě slovy narážel na Caluma.

,,Holky, kluci, maminky, tatínci, babičky, tetičky, všichni, co tu jste, pomožte nám nějak rozveselit Caluma." křiknul Mike a Ash začal vřískat do bubnů a Luke se přidal s hrou na kytaru a všichni vyřvávali pizza song.

,,Hele, začneme skandovat Calum." šeptla mi holka vedle do ucha a já kývla a poslala jsem to dál, sice by mě zajímalo v čem to pomůže ale to nevadí.

,,Tři, dva, jedna, teď!" odpočítala a na teď jsme začaly, okamžitě se přidalo víc a víc lidí a kluci si nahoře něco šeptli, pak se rozezněly tóny 18 a všichni kolem začali zpívat, bylo to neuvěřitelné, božská atmosféra.

Calum se trošku uvolnil, ale dál byl ve své kukani, začínalo mě to pořádně štvát! Skenovala jsem ho pohledem a on projížděl po celé aréně. Po 18 se rozezněla Amnesia.

Bála jsem se začátku a i Luke, Mike a Ash si vyměnili pohledy. Calum začal zpívat a pomalu projížděl zase celou arénou, pak se koukl mým směrem....a přestal zpívat a hrát. Stál tam jak stolnej sloup.

Holky kolem si začaly špitat všechno možný, ale já je ignorovala. Koukala jsem na něj a usmívala jsem se, on se pak taky usmál, otočil se na kluky a na ně se taky usmál.

,,Omlouvám se, dáme to ještě jednou." řekl radostně do mikrofonu, kluci se na sebe nechápavě koukali, ale nějak dál to neřešili.

,,Tobě." šeptl a sáhnul si na srdce,nepřestával na mě koukat, zářil jako sluníčko, byl vyměněnej. Tohle byl ten Calum, kterýho znám.

Začal zpívat a konečně to bylo ono, Šlo mu to ze srdce, radost, láska a všechno co v něm je. Koncert byl hnedka uplně o něčem jiném.

Dále bylo na řadě několik písní, kterým jsem nevěnovala pozornost. Pořád jsme se na sebe koukali a vyměňovali si jeden úsměv za druhým.

Najednou nastalo ticho, kluci dohráli, arena mlčela. Všechno utichlo.

Ze zadu se ozvala nějaká holka ,,My Everything!" zařvala a pak se k ní přidali všichni ostatní. Já mlčela. Tohle je ta písnička, co jsem hrála s klukama....

,,Je nám to líto, ale tuhle písničku vám bohužel nemůžeme zahrát." začal Ash.

,,Protože tu chybí jedna důležitá osoba." pokračoval Mike.