Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅩⅥ.

,,Tak dík no." dodal vtipně Cal a mě se chtělo začít kašlat! Shit!! Dala jsem se do kroku a vzdálila jsem se od koupelny. Vyšla jsem na schodiště a rozkašlala jsem se.

Došla jsem do pokoje a zase jsem prohrabávala kufr. Snažila jsem se najít ty šortky. Už jsem to chtěla vzdát, ale nakonec jsem je našla. Oblíkla jsem si je a vydala jsem se zpátky. Dolů za kluky, snad už dořešili to debilní téma, který jsem snad ani nemusela slyšet.

,,Kluci, co podnineme?" houkla jsme na ně, aby vylezli z koupelny. Sešla jsem dolů a už stáli na chodbě.

,,Já jedu pryč, takže si vymyslete vlastní program." promluvil Luke a já se koukla na Cala.

,,Dobře, takže Cale?" usmála jsem se na něj, on na mě taky, ale Luke se zamračil.

,,No já bych o něčem věděl!!"prones Cal a už ho Luke vraždil pohledem.

,,Ježiši bratře, neblbni!!! Stejně mu nedám!" ujistila jsem ho a teď už zabíjel pohledem i mě.

,,To bych si nebyl tak jistej!" řekl sebejistě Calum a na Lukovi bylo vidět, že ho nemálo sere.

,,Hoode, drž se on ní dál!" houkl na něj Luke a zkrabatil čelo, jak nejvíc mohl.

,,Bráška, budeš ošklivej, nemrač se!"zažertovala jsem, ale on to tak asi nepochopil.

,,V pět jsem doma!" řekl a vypařil se ani se nerozloučil, nic neřekl, prostě se otočil a zmizel.

,,Takže co budeme dělat?" pronesl Cal a usmál se.

,,No o něčem bych věděla, pojď zamnou do pokoje!" nabudila jsem ho trošku. On okamžitě přidal na rychlosti a šel vedle mě jako dítě s koledou z halloweenu. Přesně tak se tvářil. Tvářičky měl našpulené, oči mu zářily a z vesela si kráčel.

Otevřela jsem dveře a vešli jsme dovnitř. Cal skočil na postel a uvelebil se tam. Já se na něj jen podívala a mrkla jsem, zavřela jsem dveře a otočila klíčem....

,,Lhát bráškovi se nemá!" řekl a uculil se na mě.

,,Jen se neboj, já mu nelžu!" šla jsem k němu a naklonila jsem se nad něj. ,,Pomůžeš mi vybalit věci?" šeptla jsme mu do ucha a čekala jeho reakci...

,,Cože?!" vyjekl na mě.. On si vážně myslel, že bych...já... ne, to je kokot!!!

,,No, jestli mi pomůžeš vybalit!!?" zeptala jsem se ho znova.

,,To-to jako vážně???!" koktal a snažil se z toho šoku vzpamatovat.

,,Snad sis vážně nemyslel, že bych.... Cale ty máš v hlavě peří" mluvila jsem na něj a pozorovala jeho smutný výraz v obličeji. Nic neodpovídal, jen sklopil pohled ,,Pomůžeš mi teda?" zaškemrala jsem a doufala že řekne jo!

,,No, co mi jinýho zbejvá" kouknul se na mě a hlasitě si povzdechl.

,,Děkuju." dala jsem mu pusu na tvář a jeho oči se rozzářily ,,To aby ti to nebylo líto a teď vstávej, jdeme vybalovat!" čapla jsem ho za ruku a vytáhla ho z postele. Klekla jsem si ke kufrům a všechny je otevřela.

,,Proč toho máš tolik?" nechápavě se zeptal a naholil obličej alá děláš si prdel???!!

,,Víš Cale, to je to, že jsi kluk a ne holka, kdybys byl holka, tak se tak blbě neptáš!" mrkla jsem na něj ,,Tady jsou boty, najdi někde botník a můžeš je vyndat!" přišoupla jsem k němu kufr a pozorovala jeho výraz.

,,K čemu tolik bot?!" á přesně tuhle otázku jsem čekala.

,,Musím ti svojí odpověď zopakovat a nebo jsi chytrý a pamatuješ si ji?!"mrkla jsem na něj a vzala jsem kufr s oblečením. Zamířila jsem si to do šatny a začala jsem všechno vyndávat. Trička a tílka jsem naskládala na sebe. Šaty jsem pověsila na ramínko a mikiny taky. Prázdnej kufr jsem šoupla na spod skříně a šla jsem pro další. V něm byly kalhoty a kraťasy, tepláky a legíny, prostě věci na nohy. Vyskládala jsem to do komínku do skříně a kochala jsem se, jaká jsem šikulka.

,,Kam s prázdným kufrem?" houknul na mě Cal, když se vrátil.

,,Sem!" křikla jsem na něj zpátky a kochala se dál svou šatnou.

,,Co tu tropíš?" křikl na mě a já se lekla.

,,Tobě normálně přeskočilo, chceš abych z tebe dostala infarkt??" rozčílila jsem se na něj.

,,Klidně, to bych si s tebou mohl potom dělat, co bych chtěl!" řekl nadrženě a za to taky dostal pohlavek.

,,To řeknu Lukovi"vyplázla jsem na něj jazyk!

,,Buď hodná!" prosil a vypadal jak dítě, který něco chce!

,,Uvidim, to záleží na Calovi!" usmála jsem se a vzala jsem si od něj ten kufr. Uklidila jsem ho k těm dvou a vystrčila jsem Cala ven z šatny. Okamžitě jsem ho následovala. Zbejvaly už jen tři tašky. V jedný byly takový ty nutnosti jako je žehlička, kulma, fén a ostatní věci, v tý druhý všelijaký sračičky a ve třetí ještě nějaký prádlo spolu se spodním.

,,Jdu si pro pití, chceš taky donýst?" promluvila jsem na Cala, ale moc nevnímal ,,Dobře, vezmu ti taky." usoudila jsem a přesunula jsem se do kuchyně. Vzala jsem tu flašku coca-coly co byla na stole a šla jsem zpátky, skleničky jsem nějak neřešila. Pomalu jsme vyšla, schody, protože se mi nechtělo nějak spěchat. Otevřela jsem dveře a málem jsem dostala další infarkt. Ten magor zkoumal moje spodní prádlo a byl nalezlej v podprsence!!

,,HOODE!!!!!" zařvala jsem z plných plic a on to nenápadně schoval za záda moje tangáče. ,,Kurva, co to děláš!!!!!" ječela jsem na něj!

,,Tohle nosíš??? Ukážeš se mi?" vytahoval další moje tanga a do druhý ruky bral korzet.

,,Kurva Hoode!!!" praštila jsem ho do ramene a na místě bych ho nejradši zamordovala ,,To teda neukážu a nech moje prádlo na pokoji, taky ti nehrabu v tom tvym!" plácla jsem ho přes ruku a všechno jsem mu sebrala. Posbírala jsem i zbytek a hodila to do tašky. ,,Nesnášim tě!" bouchla jsem ho pro jistotu ještě jednou a otočila jsem se k němu zády.

,,Liz? Nebuď naštvaná!" o co se jako snaží??? Nechápala jsem ho moc ,,Ale určitě ti to prádlo sluší, podle toho, co jsem viděl..."

,,Hoode, drž hubu" okřikla jsem ho a vstala jsme z postele. Popadla jsme tu tašku s prádlem a šla jsem s ní do šatny.

,,Bude módní přehlídka?" vykřikl radostí a já bych ho nakopala s radostí do koulí.

,,Ne! Jdu si uklidit oblečení!" křikla jsem na něj a zaplula jsem do šatny. Spodní prádlo jsem uklidila do šuplíků a ten zbytek jsem narovnala do poliček.

,,Nebuď na mě naštvaná, prosím, nesluší ti to!" přilezl zamnou Cal. Zrovna když jsem stála zády k němu mě zezadu obejmul políbil do vlasů.

,,Zlobim se na tebe, víš to?" snažila jsem otočit hlavu, abych na něj viděla.

,,Tak se nezlob prosím, Luke by se na mě potom zlobil taky!" škemral jak malej kluk. Nic jsem neříkala, jen jsem uhla a šla do pokoje. Sedla jsem si na postel, no to by nebyl Calum, kdyby si okamžitě nepřisedl ke mně.

,,Když na tebe se nejde zlobit!" pronesla jsem a on zářil jako sluníčko.

,,Pustíme si nějakej film?" navrhl a já s nim vyjímečně souhlasila.

,,Konečně něco rozumnýho!" rejpla jsem si do něj. Vstala jsem a vytahovala notebook.

,,Všechny moje nápady byly a jsou fajn!" bránil se zase jako malý dítě.