Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅭⅩ.

,,Dělám správnou věc." odbila jsem ho a vyšla jsem z pokoje, Luke mě následoval, vzal mi tašku a sjeli jsme výtahem dolů. Cal tam seděl a vypadal hoodně zničeně. Tiše jsem kolem něho prošla, ale nakonec mi to nedalo.

,,Promiň." šeptla jsem na něj a pak jsem vyšla z hotelu, aby nic nenamítal. Luke šel zamnou, zavolali jsme taxík a ten nás odvezl do špitálu.

Přijeli jsme ke špitálu, vystoupili jsme a pomalu jsme kráčeli dovnitř. Luke mě chytnul kolem pasu a šli jsme směr gynekologie. Přišli jsme do čekárny, která byla plná lidí. Nebo spíše žen. Některý měli bříška, jiné ne, byl to pěknej pohled, ale nedokážu si představit sebe a ani nechci. To dítě musí pryč, všem by nám zničilo život!

Chvili jsme tam seděli a pak na nás konečně přišla řada.

,,Tak co vás trápí?" podíval se na mě mladej doktor, byl celkem pěknej. Měl svaly, divim se, že mu nepraskl plášť...

,,Jsem těhotná a potřebuju na potrat." řekla jsem automaticky, on se na mě jen zamračeně podíval-

,,Není ti líto toho malýho? Venku čeká tolik rodin, co chtějí mít miminko a nemůžou a ty se ho chceš takhle zbavit? Toho malýho bezmocnýho prcka?" koukal na mě, jestli si myslel, že tímhle změnim názor, tak se šeredně plete, jasně si stojim za svym a názor nezměnim.

,,Musí ven, zničil by nám všem život!" řekla jsem bez jakýchkoliv emocí.

,,Když to bereš takhle, ale já tě varoval." řekl dost jasně.

,,Já se o nic neprosila, jen chci prostě na přerušení." pokračovala jsem dál stejně!

,,Dobře, ale taky je možný, že už nikdy nebudeš mít děti." pokračoval dál ve vymlouvání.

Po-počkat, jak už nebudu muset mít děti?!! To to nese následky?! Já chci mít děti a Calum taky, zabil by mě, kdybych nemohla být pak těhotná jenom kvůli tomuhle...

,,Nech si to ještě projít hlavou, vidim, jak teď váháš!" pokračoval, ale to já nechtěla.

,,Ne! Prostě musí ven!" řekla jsem tvrdě.

,,Vy ji k tomu nic neřeknete? Souhlasíte jako otec?" podíval se na Luka.

,,Já jsem jen bratr, kterej je za ni zodpovědnej." ujasnil pravdu.

,,Aha a otec to ví?" podíval se na mě.

,,Byl to úlet." odsekla jsem jednoduše ,,Proto si ho nemůžu nechat, nemám pro něj kompletní rodinu a navíc, bych se o něj nedokázala postarat." pokračovala jsem dál, tentokrát už mírněji.

,,Dobře, tak mi podejte těhotenský průkaz." řekl neutrálně.

,,Průkaz? Žádnej nemám." podivila jsem se.

,,Jakto?" nechápavě se na mě podíval.

,,Jak bych ho asi měla mít?" koukala jsem na něho.

,,No, na první kontrole jste ho dostala a pokud ne, tak je ten doktor špatnej lékař." vyšlo z něj, jo jasný, tohle je moje první kontrola... logický, že ho nemám.

,,Tohle je poprvý, ještě jsem nebyla u doktora." vysvětlila jsem mu.

,,Aha a jak víš, že jsi těhotná?" podíval se na mě s pokřiveným obočím.

,,Mám zpoždění už sakra dlouho, ranní nevolnosti a dělala jsem si test." pokračovala jsem s vysvětlováním.

,,Dobře, tak se na to podíváme, odložte si věci." ukázal za paraman a já tam šla a vysvlíkla jsem se, lehla jsem si na lehátko a on mi napatlal na břicho gel a pak mi po něm přejížděl, když už mi konečně ten hnus otřel, oblíkla jsem se zpátky.

,,Takže, kdy jste měla poslední menses?" podíval se na mě, jéje, to kdybych věděla, no v Sydney to nebylo, takže někdy předtim, to bylo jak jsme byly na rozlučáku, dva týdny před prázninami, takže první týden v červenci

,,První týden v červenci." řekla jsem jasně, on se na mě nechápavě podíval.

,,Ehm, půlka října je už za námi." objasnil mi, jako bych to nevěděla.

,,No já vim, nějak jsem si užívala života a tuhle škaredou věc jsem vypustila." přiznala jsem.

,,No, podle toho, co tu vidim, vás asi moc nepotěšim, vypadá to na začátek čtrnáctého týdne těhotenství." podal mi těhotenský průkaz ,,Budu potřebovat kartičku pojišťovny a váš občanský průkaz." dodal a já to vytáhla, podala jsem mu to a prohlížela si průkaz, pak jsem mu ho zase podala.

,,V čem jako?" nechápavě jsem ho pozorovala.

,,Interupce je možná pouze do dvanáctého týdne." řekl bez známek emocí a já jako kdybych se zhroutila, to...to.. to nemůže být možný, proč já jsem jen taková kráva!!

,,Tím chcete říct, že na potrat je příliš pozdě?" otázal se Luke.

,,Ano, je příliš pozdě, legální potrat už není možný." jakoby se mi zatemnilo před očima... já nemůžu být matkou, nezvládnu to!

,,Tak to je v prdeli." vypadlo ze mě, ale nikdo to neřešil.

,,Jen koukám, vy jste z Londýna? Co děláte tady?" nechápavě se na mě koukal.

,,Jsme na tour s kapelou a sestra jela s námi, momentálně máme koncert tady, ale zítra odjíždíme dál." usmál se na něho Luke.

,,Aha, takže vás nemám psát ke mně." zarazil se ,,Vyplnim vám kartičku a nezapomínejte chodit na kontroli, budete to potřebovat, aby se zjistilo, zda je vše ok, tu máte na mě dyžtak telefonní číslo a v letáčkách je plno informací. Za tři týdny nejpozději byste měla jít na další kontrolu, je jedno kde, ale kontrola je nutná, tak na to nezapomeňte a vy na ni dejte pozor." usmál se na nás a podal mi taštičku plnou letáčků a prospektů. Pak mi vrátil občanku a kartičku pojišťovny, podal mi průkaz s vizitkou a v poslední řadě i snímek z ultrazvuku. Převzala jsem si to, poděkovali jsme a vyšli jsme pryč.

,,Luku.." na víc jsem se nezmohla, objal mě a pomalu jsme kráčeli ven ze špitálu.

,,To zvládneme, neboj se, nenecháme tě v tom, dobře to dopadne a ty budeš ta nejlepší mamina" usmál se a pohladil mě po břiše. Nejhorší na tom je, že za půl roku to malý už bude mezi námi...

Zavolali jsme si zase taxík a dojeli k hotelu, vlezli jsem zadním vchodem. Luke mi vzal tašku s věcmi a já šla potichu za Calumem, kterej stále ležel na gauči.

,,Ashtone, řekl jsem ti jasně, ať jdeš pryč! Ani s tebou nechci mluvit" zaječel hnusně, to ho to tak vzalo? To je takovej jen kvůli tomu dítěti? Asi bych mu tím potratem neskutečně moc ublížila, kdo ví, jestli by se mi pak mohl podívat do očí. Já jemu asi ne a to i přes to, že ho tak strašně miluju.

Možná vlastně i dobře, že je už pozdě... Začala jsem štrachat v kabelce a vytáhla ten snímek. Snímek toho malýho prcka, kterej už byl naprosto normální. Hlava, tělíčko, nožky, normální miminko, vážně bych tohle dokázala zabít?? Když si to tak vybavim, podle toho co jsme se učili, tak dítě ve třetím měsíci je už naprosto normální. Je plně vyvinutý, jen musí vyrůst, už má prý i nehty!

Pomalu jsem mu to podala, nejdřív na to koukal, neviděla jsem mu do tváře a jeho výraz bych v tu chvíli chtěla vidět a to hoodně! Pak vstal a otočil se na mě. Doširoka se usmál...

,,Já-já budu táta?" šeptl a zářil jako sluníčko.

,,Ten nejlepší." odpověděla jsem mu a on spojil naše rty v jedny.

JE NAPSANEJ I EPILOG A I DRUHÁ SÉRIE! ALE NENAVAZUJE TO ČASOVĚ.

epilog je po 16 letech a druhá série po půl roce