Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅬⅩⅤ.

,,Za dvě hodiny se jede na letiště!" ozval se za dveřmi Lucas, neodpovídala jsem mu. Vstala jsem z postele a začala jsem si balit.
Už všichni sedíme v letadle a čekáme na odlepení od země. Megan nakonec s námi neletí, protože jí to doma zakázali. Chudák, tolik se těšila. Luke sedí vedle mě a z druhý strany sedí Ash. No a ve předu sedí Mike, Mali a Calum.

,,Liz." promluvil na mě Luke, ignorovala jsem ho, nebudu s nim v kontaktu, za to, co mi udělal.

,,No tak, Liz." promluvil znova, on si vážně myslí, že s nim budu mluvit?

,,Kurva, to se na mě budeš zlobit pořád?" křiknul, co si o sobě jako myslí?

,,Ne to víš, že nebudu, ono je totiž naprosto normální všechno to, co jsi udělal. Kdo z nás je teď šťastnej? Jo, přesně... Nikdo. Vidíš to? A víš kdo za to může? Ty!!! Nikdo jinej, všechno jsi posral. Tak se sakra nediv." křičela jsem docela nahlas. Ash mě chytnul za ruku, vážně jsem myslela, že nervy budu někde hodně daleko.

Místo odpovědi Luke mlčel. Nic neřekl, Že by to všechno viděl? Došlo mu, že je to jenom a jenom kvůli němu?? Protože jestli jo, tak to má sakra rychlý myšlení.

,,A nic na to neřekneš, ty jsi vážně člověk, to snad ani není možný." dostala jsem ze sebe další větu, i když jsem si řekla, že s ním už nikdy nepromluvím, ale tohle za to stojí. Třeba mu už vážně došlo, co způsobil. Copak tohle jde? Takhle se chovat? Dostat na dno svou sestru a nejlepšího kamaráda? A zničit tak vlastně kapelu, která se dostala tak daleko? Daleko tak, že vystupovala před nejúspěšnějším boybandem na světě.

Ani na tohle mi nic neodpověděl. Otočila jsem se na něj a po dlouhý době jsem se na něj koukala. Z očí se mu kutálelo pár slz. Cože? On brečí? Ne, to nemůže bejt možný...

,,Dobře jsi mu to řekla." šeptnul mi do ucha Ash.

,,Však je to pravda." usmála jsem se na něj a dál jsem se už věnovala sluchátkům a Katy Perry. Asi po půl hodině mně vyrušil Ash. Kolem projížděla ženská s jídlem. Kluci jí to všechno vykoupili, takže se mračila.

,,Na." podal mi Ash nějaký jídlo.

,,Děkuju." uculila jsem se na něj a rozdělala jsem pytlík chipsů. Za chvíli zmizely, protože mi s nimi Ash pomohl, mno a tak jsem rozdělala další. Divim se, že Luke neužíral. Je celej nějakej zamlklej a vůbec, tohle se mi nelíbí.

Nabrala jsem hrstku si a pak jsme nabídla Ashovi, ten si taky nabral a nakonec jsem pytlík strčila i pod nos Lukovi. Divně se na mě podíval a pak zaváhal. Trošku jsem se usmála a on nakonec šáhl do pytlíku a vytáhl si hrstku chipsů.

,,Děkuju." šeptl a trošku se usmál, nic jsem mu neodpověděla a věnovala jsem se jídlu.

To nacpávání se mě asi hodně unavilo, protože jsem si připadala hrozně vytížená, udělala jsem si pohodlí na Ashtonovi a usla jsem. Probudila mě hudba. Ashovi se rozkřičel iPhone. Naštvaně jsem otevřela oči a vraždila jsme ho pohledem. Ležela jsem mu na klíně a jestli tohle byl způsob, jak mě vzbudit, tak to nepřežije.

,,No konečně, už mi dřevění nohy!" odfrkl si a já se otráveně zvedla. Solidně mě bolely záda.

,,No mě záda" odsekla jsem ho a protáhla jsem se, při tom jsme omylem drkla do Luka.

,,Promiň." šeptla jsem a on se jen trošku usmál a dál se věnoval PSP. Co je to za kluka??!!

,,Jak dlouho už letíme?" zeptala jsem se.

,,Sedm a půl hodiny." odpověděl mi Calum a Luka to probralo. Zvedl oči od PSP a zabíjel ho pohledem. Radši jsem nic neodpověděla. A najela jsem na messenger. Teď mi naštěstí Luke mobila nezabavil, takže mu můžu aspoň napsat.

Vážně to je magor, buď sebral mobil mně a nebo Calovi, abychom si ani psát nebo volat nemohly.

,,Zabavil mu ho nebo Calum má iPhone u sebe?" šeptla jsem Ashovi, snad to slyšel jen on.

,,Myslim, že mu ho dal, aby se neunudil, stejně to nechápu." odpověděl mi a já se rozzářila. Hned jsem najela na messenger. Byl online, mno, taky proč by nebyl.

stal se zázrak, my máme oba telefon :D napsala jsem mu a on si to okamžitě zobrazil.

myslel sem, že tobě ho zabavil, když mě ho dal, je to kretén, ale nedokáže zabránit tomu, abych tě přestal milovat ♥ přišla mi během chvilky odpověď, divim se, jak to tak rychle zvládl napsat.

taky tě miluju :* hrozně mi chybíš, jsi tak blízko, ale přitom tak daleko... už to dlouho nevydržím. Calume, mě to ničí... odeslala jsem to a z očí se mi spustily slzy. Už je to tu zase, Ta bezmoc. Ta nadvláda, kterou nade mnou má Luke.

,,Jdu na záchod." řekla jsem mezi vzlyky a utekla jsem.

,,Nikam." slyšela jsem řvát Luka. Neviděla jsem tam, ale dokázala jsem si představit, jak ječí na Caluma.

,,Kurva a já už toho mám dost, nebudeš mi říkat, co mám a co nemám dělat a jí taky ne! Jsme už dost starý na to, abychom měli vlastní život!" zažval Calum a já už viděla, jak mu přistála rána na ksichtě.

,,Nebudeš mi dělat do sestry!" au! tak tohle bolelo!!

,,Kurva, já ji miluju a ona mě, ale to ty asi nechápeš!!" řvali na sebe, sedla jsem si na zem a poslouchala.

,,Ale tohle mě nezajímá!" odsekl Luke a vypadala to, že každou chvíli vybuchne.

,,To máš blbý, kurva, ty nám nebudeš říkat, co máme a co nemáme dělat, je ti to jasný? A už vůbec mi nebudeš říkat, koho můžu a koho nemůžu milovat. Nejsi můj otec, jsi pouze můj mladší kamarád, jestli se teda ještě dáš považovat za kamaráda. Ty vlastně nejsi už nic. Všechno jsi zničil. Podívej se, kde je ta kapela, která byla plná srandy? No? Hmmm? Nikde! Pryč!! A to jen kvůli tobě!" křičel a pak jsem slyšela ránu.

,,Nech mou sestru na pokoji!" zařval Luke.

Tak tohle ne! Nebude mi říkat, co můžu a co ne, já na něj seru a Calum evidentně taky. Tákže... Zvedla jsem se a šla jsem na záchod. Sama sebe jsem se lekla v zrcadle. Řasenku jsem měla všude. Oči rudý a prostě nádhera. Opláchla jsem se a dala se trošku dohromady, ale nepomohlo to. Cítím se zničená. Proč mě Lucas takhle ničí?

,,Liz? Jsi tam?" ozval se za dveřmi Ash, zvedla jsem se a šla jsem mu otevřít. Hnedka mě objal a já mu objetí opětovala. Nikdo z nás nic neříkal, jen jsme se objímali. Takový pevný objetí má jen Ash. Plný přátelství, lásky. Vynahrazuje mi teď to Calumovo, jak on mi chybí. Vážně mě to všechno ničí, když vím, že je mi v takový blízkosti a já můžu hovno, protože by ho Luke asi zabil.

,,Slyšela jsi to?" prolomil to ticho Ash. Nebylo to to trapný ticho, ale to uklidňující ticho.

,,Jo, tak mě to všechno sere." z očí se mi vyvalily zase slzy.

,,Nebreč broučku, on ti za to nestojí, myslím jako Luka." ještě víc si mě přitáhl do objetí.

,,Jenže, jak můžu nebrečet, když s ním nemůžu být, Ashi, mě to ničí, chápeš to? Nemůžu ho ani obejmout, protože mám o něj strach, vždyť ho zničí." řekla jsem zoufale.