Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen Ⅰ.

Elsa 16. Žije v Londýně.

„Elso vstávej!" slyšela jsem, jak na mě řve máti. Neochotně jsem vylezla z postele a dobelhala se do kuchyně, kde mamka kuchtila něco k jídlu.

„Dobré ráno." řekla mamka a dál se věnovala jídlu.
„Dobré.." řekla jsem otráveně a zasedla ke stolu.

Mamka se otočila a pozornost věnovala mně a ne jídlu
„Ty máš teda náladu." rejpla si do mě!

„Mami! Vždyť je víkend a já musim vstávat!" řekla jsem odbitě.

„Snad jsem ti včera večer říkala, že jedeme pro ty šaty, je to domluvený na půl desátou a bude osm!" řekla maminka důležitě. Nalila mi kakao, vzala svůj hrnek kafe a sedla si vedle mě na židli.

„Počkat, to je už dneska? Já myslela, že až zítra." vykulila jsem na ni svoje oči.

„Ano broučku, to je už dneska, ale jestli chceš, tak to můžu zrušit a na konec roku můžeš jít třeba v pytli." řekla docela pobaveně.

„Mami!" koukla jsem na ni. Vstala jsem a podala jsem nám ten zázrak, kterej kuchtila. Mňam, miluju tousty. Nandala jsem je na talířek a podala mamce. Sobě taky teda. Zasedla jsem zpátky ke stolu a pustila se do jídla. Pořádně jsem se zakousla a zapila to kakaem. Mamka se taky pořádně nacpala. Dojedly jsme, sebrala jsem talířky a dala je do myčky. Vyběhla jsem do pokoje a vytáhla první tričko, který jsem viděla. Červený s americkou vlajkou, na nohy jsem nasoukala legíny a vystartovala jsem do koupelny. Vyčistila jsem si zuby, učesala a vyžehlila vlasy a jemně se nalíčila. Párkrát jsem se přestříkla voňavkou a šla jsem najít nějakou vhodnou tašku.

„El! už budeš? Do minuty odjíždim!" houkla zase mamka. Bože, proč ona myslí vždycky všechno vážně??!! Popadla jsem první tašku, kterou jsem viděla. Klíče, mobil, sluchátka, peněženka, deáč a kapesníčky. Snad mám všechno. Vklouzla jsem do balerín a vyšla ze dveří. Zabouchla jsem za sebou dveře a zamkla je. Rychle jsem seběhla schody. Máma už seděla v autě. Prsty klepala na palubku. Měla takovej divně vražednej obličej. Rychle jsem si sedla vedle ní a radši jsem nedutala.

„Proč ti to sakra trvá vždycky tak dlouho?!" zeptala se mamka.

„Tak promiň, ale chci se líbit!"

„Tak příště laskavě vytáhni svojí prdel z pod peřiny dřív!" řekla a nastartovala.

„Ježiši." šeptla jsem si otráveně, ale máti to asi slyšela...

„Tak holčičko, přestaň bejt už dneska otravná nebo žádný šaty nebudou." řekla dosti vytočeně.

Radši jsem už mlčela, protože jsem nechtěla schytat pár facek. Náladu by na to měla. Vytáhla jsem pro jistotu iPhone a do uší si strčila sluchátka. Pustila jsem Little Mix a pořádně jsem se zaposlouchala do tý krásný hudby. Koukala jsem se z okýnka. Zastavily jsme na červenou a mamka mi poklepala na rameno. Otráveně jsem si vyndala jedno sluchátko.

„Copak?" snažila jsem se říct mile.

„Nemusíš se snažit bejt milá, nejde ti to!" řekla s úšklebkem na tváři.

„Tak fajn!" pro tentokrát jsem zněla asi hodně nasratě.

„Vyndej si i to druhý sluchátko a přestaň už nebo to otáčim a jedeme domů!" Na semaforu se akorát rozsvítila zelená, takže mamka sešlápla plyn a rozjela to.