Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅬⅩⅧ.

,,Calume Thomasi Hoode! Ty prasáku, chovej se sakra jako člověk?!!" okřikl ho Ash a já chytala výtlem ,,Loylová, co je tady k smíchu? " křičel i na mě, ale nebyl to ten zlostný křik, ale ten spíš ze srandy i Ash měl co dělat, aby se nerozesmál.

,,Oh no tak promiň." dodal Calum a tím pádem jsem se rozesmála ještě víc a Ash semnou.

,,Přijdu vám k smíchu jo?" začal mě Calum lechtat ,,Teď máš důvod se smát." ušklíbl se a lechtal mě po celém těle, Ash si nás nevšímal a věnoval se řízení.

,,Calume ne, dost, prosím přestaň." ječela jsem pořád dokola, snažila jsem se dostat z jeho sevření, ale nepomáhalo to.

,,To bys chtěla co? " ušklíbl se, ale v lechtání nepřestával.

,,Miláčku, přestaň prosím." zkusila jsem to jinak, ale i tak mi to bylo hovno platný. Cesta vůbec neubíhala a já se svíjela v bolestech břicha.

,,Cale, dost! Prosím! " škemrala jsem znova ,,Ashiiii!" křikla jsem už zoufale ,,Udělám cokoliv." mlela jsem z posledních sil.

,,To stojí za to." asi se hodně zamyslel, protože mu to trvalo.

,,Prosím, Cale" škubala jsem sebou ,,Ashi, budeš mít počůraný auto."

,,Calume, okamžitě ji přestaň lechtat!!" zařval najednou.

,,Nebo? " provokoval.

,,Nebo bude konec!" urychlila jsem to.

,,To bys mi neudělala!" vyloženě se v tom vyžíval, bylo mi jedno, že já tu trpím.

,,A víte co? Já jdu do Starbucksu, tak si to vyřešte sami." zastavil a vylezl z auta. On mě tu s nim vážně nechá samotnou...

,,No fajn" povolil Calum, když už jsem ho vážně zabíjela pohledem. Nic jsem mu neřekla, jen jsem vylezla z auta a šla za Ashem. Calum šel za mnou a byl asi naštvanej, no ne víc, jak já.

,,Něco mi kup, brouku" vrazila jsem Ashtonovi do ruky pětidolarovku a šla jsem na záchod.

Když jsem vylezla seděli kluci u jednoho ze stolů. Cpali se každej dortem a usrkávali ze svýho kelímku. Přisedla jsem si.

,,Kdo že je brouk? " optal se podrážděně Calum, zamračila jsem se.

,,Cizí rozhovory se neposlouchaj." odsekla jsem ho.

,,Byl jsem krok za tebou." bránil se.

,,To tě neomlouvá." otočila jsem se od něj.

,,Zlato, koupil jsi mi to? " provokovala jsem dál Caluma, když jsem se věnovala Ashtonovi.

,,Ne, protože ti to nutně musel koupit on a teď se otoč, protože ho musíš vidět." začal se smát.

,,Co když nechci." usmála jsem se na něj.

,,Liz, věř, že ten pohled je k nezaplacení." šeptl mi a já se teda otočila. Calum vypadal, že asi každou chvíli vybuchne. Těžkej to žárlivec.

,,A jéje, pan Hood žárlí." mrkla jsem na Ashe a pak zpátky na Caluma. Vstala jsem a sedla jsem si k němu na klín. Myslím ke Calumovi.

,,Jsi jak malej." šeptla jsem mu do ucha, ukladla jsem mu kelímek z ruky a upila jsem mu trochu. No trochu víc. Natáhl se pro kelímek uprostřed stolu a vyměnil mi ho.

,,Tohle je moje." usmál se.

,,Děkuju." usmála jsem se na něj taky.

,,Ty muffiny jsou taky tvoje a/hrabal v kapse/ tohle taky." podal mi tu pětidolarovku, hodně jsem se na něj zamračila.