Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen Ⅳ.

No a uplně to nejvíc je, že nesnášim namachrovaný chlapečky, co si hrajou na úplně nejlepší kapely a myslejí si o sobě bůh ví co!" tak a teď jsem mu to všechno vyklopila. Zaujatě poslouchal.

„Nemáš ráda klučičí kapely?" zeptal se smutně.
„Ale jo, no tedy spíš ne, je to složitý!" snažila jsem se vykroutit odpovědi.

„No sice tam už budem, ale začít povídat klidně můžeš." snažil se mě překecat.

„Víš co, řeknu ti to jindy, třeba u kafe nebo u něčeho takovýho, třeba trošku dýl, nežli teď." uvedla jsem kompromis.

„Dobře a co teda posloucháš?" ne, on mě bude dál vyslíchat!!
„No tak všechno možný Little Mix, rep, někdy hip hop, občas, teda jako když se mi ta písnička hodně líbí, tak i Biebra, ale to jen zmála, Miley, Green Day, Katy Perry, hm a Selenu. Prostě takovej mix bez 1D a 5SOS" tak další info o mně, teď by taky mohl povídat on. Koukla jsem na něj, z tváře mu zmizel úsměv.

„Luku?" zvednul hlavu. „Co je?" zeptala jsem se ho mile.

„Nic!" odbil mě.

„Nic, aha, to vidim, co se stalo?" snažila jsem se ho přesvědčit, aby řekl taky něco on

„No.. připomněla jsi mi jednu kamarádku, taky to měla takhle s hudbou" smutně mi odpověděl.

„Tak to je mi líto, promiň." omluvila jsem se mu a obejmula ho.

„To je v poho, nemáš se za co omlouvat." usmál se a obejmul mě taky. Hmm, proč se tu objímáme?? Nevim, ale je to fajn. Velký sourozenecký obejmutí.

„Tak jsme tady" oznámil nám řidič. Luke mě pustil. Chjo! Zaplatil tomu taxikáři a vystoupili jsme. Stáli jsme před obrovskou vilou. Nemohla jsem uvěřit svým očím.

„Vítám tě u nás, tohle bude teď i tvoje království." usmál se a ukázal na ten mega palác.
„Tak tohle je mega palác, vždyť se tam ztratim." Luke se zasmál.

„Neboj a když budeš bloudit, tak ti pořídim navigaci."

„No hahaha, je někdo doma?" změnila jsem téma.

„Tak to nevim, mamka bohužel včera musela nutně odjet do Melbourne a táta musel na nějakou hodně nutnou schůzku. Takže budeme asi sami." vííííí, sami, škoda, že je to brácha.

„Kdy se vrátěj?" to je, pozve si mě táta a není doma, ne že by mi Luke vadil, to naopak, ale tak je to divný takový..

„Copak, bojíš se mě?"

„Ne, to ne, jen se ptám." usmála jsem se na něj

„Hm tak si to řekneme doma, ukážu ti náš baráček." baráček???!!!

Popadli jsme všechny kufry a zavazadla a šli jsme dovnitř. Luke odemknul a pustil mě dovnitř. Bylo to tu luxusní. Obrovský a bomba.

„Zavři si tu pusu, aby ti tam nevletěla moucha." drknul do mě.

„Tak. To. Je. Lu. Xus." víc jsem ze sebe nedostala...

„Těžkej orgasmus?" cože?!!

„Ty jsi magor!!" bouchla jsme ho do ramene.

„No co, tak kouknu a vidim!" ušklíbl se na mě

„Seš blbej" bouchla jsem ho znova a dále jsem se věnovala tou krásou všude kolem...

„Budeš tu stát jak přikovaná nebo chceš ukázat pokoj?" prolomil to hrobový ticho po třech minutách Luke.

„Jo jasně, kam jdeme?" začala jsem vnímat.

„Po schodech nahoru." ukázal na schodiště a pomalu jsme k němu šli. Luke mě pustil před sebe. Vyšla jsem schody a byla jsem v obrovský místnosti. Bylo tu velký zrcadlo, nějaký kytky a hodně dveří. Asi šestery. Luke jedny otevřel. Viděla jsem plno modrý.

„Snad každej má rád modrou, tak snad jsem ti to tu vymaloval hezky." hrdě se snažil pochválit.„Blázníš? Tohle je luxusácký!" vážně to bylo ...

„Tak děkuju, tohle bude tvoje napořád, tak snad se ti tu bude líbit." napořád? Jak jako nanapořád??

„Určitě bude, už teď se mi tu moc líbí, je to tu vážně dokonalý." neskromně jsem jim to tu opět pochválila.

„No vynosim ti sem tu tvojí bagáž, zkulturni se a pak půjdeme na pizzu, určitě máš hlad." usmál se na mě.

„Super a kde tu máte záchod prosím?" optala jsem se slušně, jinak by mi už asi močák prasknul...

„Támhle" ukázal na jedny dveře, který jsem měla v pokoji. Bylo jich tu hodně, taky to byl mega pokoj. Vešla jsem dovnitř a málem mi vypadly oči z důlků. Už jsem si připadala vážně trapně. Vyčůrala jsem se a pořádně opláchla.

„Bráško?" křikla jsem na něj.

„Ano sestřičko?" křikl na mě zpátky.

„Přineseš mi prosím zatim ten červenej kufr?" škemrala jsem.

„Jasně, klidně všechny"
„Juj, ty jsi hodnej." mluvila jsem na něj z koupelny, on mi šel pro ten kufr. Zula jsem si boty, protože mi až teď došlo, že jsem si je nesundala. Mezitím tu byl Luke s mým velkym kufrem.

„Asi pořídíme výtah!" řekl udejchaně.

„Děkuju a prosimtě se neztrhej!" převzala jsem si kufr a v kabelce štrachala klíčky od zámků.

„Neboj se, to nemám v plánu." řekl a odešel.

Já si odemkla kufr a vytáhla jsem ručník a mejdlo se šamponem. Zalezla jsem do koupelny. Vysvlíkla jsem se z oblečení a zaplula do sprcháče. Vana tu teda byla taky, ale na tu jsem neměla chuť a ani čas.

Nechala jsem na sebe stejkat proud teplé vody. Namydlila jsem se a provoněla tak celou koupelnu. Pořádně jsem si umyla vlasy a celý tělo. Opláchla jsem se vylezla. Zabalila jsem se do osušky a vylezla z koupelny. Luke v pokoji buďto nebyl a nebo se někam schoval. Vyštrachala jsem v kufru vhodné oblečení a oblíkla si ho. Legíny a volnější top. Vysušila jsem si vlasy ručníkem, protože fén se mi hledat nechtěl.

Někdo zaťukal na dveře.

„Ano." řekla jsem a dovnitř vešel Luke s taškou.

„Máš toho ještě víc, než jsem si myslel." zněl dost zadýchaně. A to jak jsme se koukala kolem sebe toho moc ještě nevynesl.

„Moc ti děkuju, ale teď už na to peč, zvu tě na pizzu, vynosíme to potom. Já se jen doupravim a můžeme jít. Dej mi deset minut, brácha!" mně se tak líbí mu říkat brácha a bráška. Nikdy jsem tak nikomu neříkala. Seběhla jsem dolů schody a vytáhla z jednoho kufru tašku s kosmetikou. Odlíčila jsem se a pak znovu nalíčila. Doběhla jsem pro tašku a kabátek a byla jsme hotová.

„Luku, jsem!" houkla jsem na něj a v cuku letu byl dole. Vyrazili jsme do nočního dění Sydney. Bylo něco kolem devátý. Zašli jsme do pizzerky a objednali jsme si pizzu. Šunkovou se sýrem. Dali jsme si ještě colu a pořádně jsme se nacpali. Chtěla jsem to pak zaplatit, ale Luke mi to nedovolil.

Šli jsme se ještě někam projít. K moři. Pozorovali jsme moře a Luke mi vyprávěl všechno možný. O rodině, o tátovi a o jeho koníčkách. Hrozně fajn se s nim kecalo.

„Hm a teď ty dopověz to, proč nemáš ráda 5SOS a 1D" řekl, když jsme si sedli na pláž. Tak a teď mu mám všechno vyklopit.

„Nevim, kde mám začít." snažila jsem se z toho vykroutit.

„To je jedno, prostě někde začni!"