Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅩⅩⅩⅦ.

,,Jsi jak malej." plácla jsem ho přes zadek, no, hlavně, že ty jsi velká! Říkala jsem si a v duchu jsem se smála.

Další nakupování probělo normálně. Jídla zásoby. Jak vánoční stromeček.

,,Jsme doma!" křiknul Cal do prostoru baráku.

,,Neječ!"ozvalo se z obyváku, byl to Mike.

,,Jéje, šípková růženka se nám vyspinkala."rejpla jsem si ho něj.

,,Hele, buď zticha, nemáš ponětí, co je to těžká kocovina."pokračoval.

,,Dobře, chceš prášek? " optala jsem se ho, je mi ho líto, moc dobře vim, jak se cítí.

,,Jo, nemohl jsem je najít." řekl smutně a zároveň naštvaně.

,,A kde je Ash? " zjišťovala jsem.

,,Šel si lehnout, prý dokud je klid, což jsem asi nepochopil." smutně se usmál.

Donesla jsem tašky s jídlem do kuchyně a zbytek jsem si odnesla k sobě. Převlíkla jsem se a vydala se zpátky dolů. Natočila jsem Mikeymu sklenici vody a vydala jsem se za nim. Z poličky jsem mu podala prášky.

,,Děkuju." usmal se na mě a zapil ho.

,,Nemáš za co." věnovala jsem mu úsměv.

,,Asi si půjdu lehnout." začal vstávat, ale v zápětí se svalil zpátky.

,,Pomůžu ti." naklonila jsem se k němu a pomohla mu vstát. Pořádně mě obejmul a vyrazili jsme nahoru.

Vlezli jsme ke klukům do pokoje. Na posteli tam seděl Cal a na druhý spokojeně spal Ash.

,,Co to má bejt." vyptával se Cal, když nás spatřil.

,,Jen mu pomáhám, sám by to nedal." ujistila jsem ho.

,,No,.. aha." řekl sklesle,

,,Nebuď bručoun." usmála jsem se na něj ,,Miku, zvládneš to už, že jo? " podívala jsem se na něj.

,,Nezvládnu, nedokážu vylíst na postel." řekl smutně a podíval se na palandu.

,,Cal ti dovolí vyspat se v jeh.o" řekla jsem bez přemýšlení.

,,Ale.. " začal Cal.

,,A jestli ne, tak si pojď lehnout ke mně ty." koukla jsem na Mika.

,,To víš, že můžeš spát v mojí posteli." usmál se a uklidil mu ji. Pomohla jsem mu se zachumlat.

,,Tak snad ta kocovina přejde." dala jsem mu pusu na čelo.

,,Hele..!" bručel Calum.

,,Pojď, jdeme." obejmula jsem ho za pas a šli jsme ke mně do pokoje.

,,Jsi těžkej žárlivec." usmála jsem se na něj.

,,To teda nejsem!" stěknul na mě.

,,Jsi." bouchla jsem ho do ramene.

,,Já nemít ty berle, tak to odneseš!" zamračil se na mě.

,,Jenže máš!" vyplázla jsem na něj jazyk.

,,No a co budeme dělat? " ptal se.

,,No převlíknu se a pak půjdu vařit pro nenažrance." ušklíbla jsem se.