Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen Ⅵ.

„No tak dobře a jaká byla cesta? Pojď, sedneme si do obyváku a pěkně mi všechno povyprávíš!" vzal mě kolem pasu a šli jsme do obyváku, Luke jen na mě šeptnul, že děkuje a pak se vypařil.

Nuceně jsem si sedla na gauč a smála se na tátu.

„Tak povídej" ou, to toho teda řekl, překonal se tatíček, já ho vidim po několika letech a on řekne tak povídej, to se vážně překonal.

No začala jsem mu vyprávět, jak probíhala cesta, přišlo mi to celkem nudný mu to tady takhle převypravovat, ale sám to chtěl.

„A co máma? Je pořád tak krásná?" na co naráží? Vždyť ji opustil!!

„Já nevim, jak byla krásná předtim, ale teď je z ní královna. Je to to nejhezčí stvoření, který jsem zatim viděla."

„Tak to je dobře, tvoje máma byla vždy poklad, byla to kráska a určitě bude pořád!" tak teď nechápu, proč ji opustil!!

„Tak proč jsi ji sakra opustil??!!" vyjekla jsem na něho.

„Víš, už to mezi námi nebylo jako dřív, pořád jsme se hádali a tvoje matka mě věčně poučovala, že něco dělám špatně. Že tě neumim vychovávat a plno dalšího. Vyčítala mi každou chybu, každou malilinkatou chybičku, no a pak jednoho dne jí došla trpělivost a asi jí vymizel dočista mozek, tak mi řekla, že jestli chci vychovávat svoje dítě, tak ať si letim do Austrálie!"

„A tys letěl..." klesla jsem hlasem.

„Neměl jsem jinou možnost, ona mě tu nenáviděla a poučovala, zatímco Liz mě potřebovala." povzdechl si.

„Kdyby ses aspoň snažil!" proč život není fér...

„Elso, já dělal, co jsem mohl, jezdil jsem za vámi a bral jsem si tě na prázdniny, ale po čase tvoje matka zatrhla i to. Prý jsem tě až moc rozmazloval. Tak jsem ti aspoň psal a volal, jenže i to postupem času přešlo do velkých problémů, protože se to tvojí mámě nelíbilo a já tak musel přestat. Je mi to líto a ani nevíš jak. Nevíš, co bych dal zato, kdybych tě mohl vychovávat. Žít s tebou. Starat se o tebe a v létě s tebou a Lukem jezdit na společný dovolený. Jen já, ty a Luke. Dal bych všechno za to, abych mohl vrátit čas. Je mi to líto a jestli jsem ti hodně moc ublížil, tak se ti hodně moc omlouvám." vau... tahle... tohle jsem nečekala. Uplně mi to vzalo dech. Proč to ale máma dělala?

„Tati, taky mi to je líto, ale tak si aspoň užijem pořádně tohle léto." pořádně jsem ho objala. Jako velkýho plyšovýho medvídka.

„Rád bych, ale s Lukem toho moc nepodnikneme. Má kapelu, to snad víš, takže času moc nebude."

„No už ví, že mám kapelu no a čas si rozhodně udělám. Budou to super prázdniny. Zažijeme uplně všechno. Jako brácha a ségra s tátou" vložil se do debaty Luke, kterej hrabal v ledničce jídlo.

„Tolik mi tahle půlka rodiny chyběla. Děkuju moc." Obejmula jsem znova tátu a na Luka, kterej šel okolo, jsem skočila, tak, že mu bageta, kterou v ruce spadla na zem.

Padla jsem mu kolem krku. Svoje nohy jsem propletla a ruce jsem spojila za jeho krkem. Dala jsem mu pusu na tvář.

„Tolik mi chyběl brácha!" usmála jsem se a koukala mu zpříma do očí. Luke do těch mejch taky.

Najednou s náma zatočil kolem dokola. Asi pětkát jsme se obtočili kolem vlastní osy.

„Ani nevíš, jak já si přál mít ségru" Dal mi pusu na tvář a vyběhl semnou nahoru do patra. Běžel k němu do pokoje. Měl to tu hezký. No co hezký, luxusní. Modře vymalováno, byly tu plakáty všude po stěnách a nějaký všelijaký fotky. Hodil mě na postel a pak skočil vedle mě.

„LUKU!" křikla jsem na něj „Jsem citlivý zboží." začala jsem se smát.

„Tak zboží jo?" už se smál taky.

„Jo!" odsekla jsem ho.

„A co se všechno může s tim zbožím dělat?" ptal se jak malej.

„Prasáku!" bouchla jsem ho polštářem.

„Ježiši já to takhle nemyslel i když by to nebyl špatnej nápad.." znova jsem ho praštila tím polštářem.

„Lucasi!!!" vykřikla jsem a pak jsem vybuchla v nehoráznej záchvat smíchu. Sama nevim už proč, ale nemohla jsem se přestat smát. Luke se mě snažil umlčet tím polštářěm, ale moc se mu to nedařilo. Nevim, jak se mi to povedlo, ale on zničeho nic ležel podemnou.

„Seš zlej, víš to?" koukala jsem mu zpříma do očí. Nohy jsem na něm měla obkročmo, rukama jsem byla podepřená vedle jeho těla.

„Nejsem zlej" bránil se!

„Jsi!"

„Nejsem!"

„Jsi!" hádali jsme se jak malí...

„Nejsem!"

„Dokaž to!"

„Tak třeba teď ty sedíš na mě!"

„To není důkaz!" odsekla jsem ho a čekala, co dalšího vymyslí...

„Zná mě plno puberťaček a oni ti řeknou, že zlej určitě nejsem!" ušklíbl se na mě.

„Ty sem netahej. Ještě mít tak barák plnej ječících monster." začal se smát.

„Co je na mě k smíchu?" snažila jsem se zjistit.

On ale neodpovídal, jen se smál dál.

„Dělej, říkej! Co je na mě k smíchu?" naléhala jsem na něho!

Jenže on se jen debilně smál. Do hlavy mi vnukl nápad. Jak jsem na něm ležela, tak jsem sebou začala mírně pohybovat a svůj rozkrok tak začala třít o ten jeho..

Luke se přestal smát „Okamžitě přestaň!" naléhal teď on, to má ale blbý. Nepřestávala jsem.

„Elso!!" křičel Luke. Ústa mu opuštěly malé vzdechy. Já se rozpohybovala ještě víc a na Lukovi bylo vidět, že mě asi brzo uškrtí.

„Dost! Přestaň okamžitě" křičel, ale marně. Hodně jsme cítila, jak je vzrušenej. Jeho kamarád se probouzel k životu a ne málo...

Ještě jsem přidala na tempu a docílila tak toho, že si Luke ušpinil boxerky. Přesně to, co jsem chtěla. Koukala jsem mu do očí. Byla v nich vidět touha a zároveň nenávist. Jen jsem se usmála a poté olízla. Luke zavřel oči. Grrr, na co tak myslí??... Slezla jsem si pořádně na něj a hlavu položila na jeho rameno. Ruku jsem si položila na jeho hrudník a cejtila, jak dýchá.

Jeho ruce jsem pocítila na mym zadku. Mírně ho zmáčknul.

„Když to tak vezmu, tak jsi nebyla tak špatná." řekl vydělaně!

„Hi-hi, tím chceš říct?"

„Že s tebou bude zábava ségra!" Než jsem stihla odpovědět, ležela jsem pod ním.

Koukala jsem mu zpříma do očí, on mě taky. Dýchali jsme společnej vzduch a navzájem jsme si ho kradli. Sledoval moje rty a ztěžka dýchal. Bylo na něm vidět, že touží mě políbit, ale asi neměl tu odvahu.

„Pustíme si nějakej film" rozhodla jsem a tak všechnu tu „romantIku" zkazila.

„Jo dobrej nápad, vybereš něco? Já to mám už všechno okoukaný!" řekl Luke, ničim se netrápil, jako bych mu tou větou vymazala mozek...