Půlnoční sen||Calum Hood

Půlnoční sen ⅩⅩⅧ.

Kurva Calume, tohle bude těžký!!!!

Kráčeli jsme si to domů, pořád se mi v hlavě hodily ty samý myšlenky.

,,Cale, co si dáme k jídlu? Vsadim se, že kluci si objednali pizzu, protože jim nemá kdo uvařit." vyrušila mě z mých myšlenek. Má pravdu, pokaždý, když si máme něco uvařit, tak šáhneme po telefonu a voláme do naší pizzerky, ani se nemusíme představovat a cokoliv jim říkat. Mají nás uložený a naše objednávky znají už nazpaměť.

,,Hm, co si dojít na čínu?" napadlo mě, už je to docela dlouho, co jsem ji měl naposledy.

,,A víš, že to není vůbec špatnej nápad." usmála se, číňani byli zrovna naproti přes ulici, tak jsme se tam vydali. Objednali jsme si a s chutí se pustili do jídla. Já si dal čínské nudle a Liz čínu s rýží. Dojedl jsem první a jen jsem na ni mlčky přihlížel. Je vážně tak strašně roztomilá a to, i když jí. Asi tu všechnu touhu v sobě moc dlouho už neudržim.

,,Bylo to dobré." poznamenala, když dojedla, vzala tácky a vyhodila je.

,,Děkuju." poděkoval jsem, normálně bych to udělal já, ale se zlomeným kotníkem, to moc dobře nejde. Doufám ale, že tu sádru nebudu mít dlouho.

,,Ježiši nemáš zač, půjdeme?" koukla na mě tím jejím vražedným úsměvem a já myslel, že umřu!!

,,Jo, půjdem." aby Hemmings neměl kecy!!!!

Vyšli jsme ven a stál tam dav fanynek. Vážně super, ale tak aspoň nás nechali v klidu najíst. Jakmile jsme vylezli, všechni se na nás vrhly. Ani jsme neměl takovej strach o sebe a svojí nohu, jako o Liz, že jí něco udělají. To by mě Luke asi zabil...

Divil jsem se, ale nic takovýho se nestalo. V klidu s námi navázaly kontakt. Vyfotil jsem se s nima a podepsal jsem se jim.

,,Můžu se s tebou taky vyfotit?" přišla jedna fanynka k Liz, byla v šoku a já taky, Tohle jsem vůbec nečekal......

,,Ale jo, samozřejmě." usmála se na ni.

,,Chcete vyfotit?" nabídl jsem se.

,,Tak jo." podala mi ta holka telefon a vyblejskl jsem je, slušelo jim to spolu.

,,A vy spolu chodíte?" koukla na nás, zahřálo mě to u srdce. Kurva!! Tak strašně bych chtěl říct jo, ale nejde to...

,,Ne, s Liz jsme kamarádi, je to Lukova sestra." odpověděl jsem ji a usmál jsem se.

,,To je škoda, slušelo by vám to spolu." to, co řekla, mě překvapilo, obvykle fanynky jen nadávají a prskají na naše přítelkyně. Snad se mi tohle nikdy nestalo a myslím, že klukům taky ne.

,,Děkujeme, ale jsme jen nejlepší kamarádi" usmála se Liz. Tak nejlepší kamarádi jo?? Hoode, ty ses zvednul o příčku výš!!!! Tak strašně jsem se uvnitř radoval!!

,,Tak se měj, my musíme jít, nebo bude mít brácha hubu plnou keců, ahoj." řekla Liz a otočila se na mě.

,,Tak zatim ahoj." řekl jsem jí taky a věnoval jí jeden ze svých úsměvů.

,,Ahoj a mějte se rádi." křikla na nás, moc jsem to nechápal, ale to nevadí.

,,Byla milá, to asi nejsou všechny fanynky, co?" zeptala se Liz, když už jsme kousek popošli.

,,Hm, tyhle byly výjimky, většinou by nás roztrhaly a nachali jen pro sebe." řekl jsem a ona se tomu zasmála, teda nevim, co je na tom k smíchu.

,,No nesměj se, být to ty fůrie, tak jsi nevyvázla živá." upozornil jsem ji na holou pravdu a sunuli jsme se k domovu.