You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~4~

„Tak dělej, zohni se už, než sem někdo přijde." Tohle se mi ani trochu nelíbí, úplně zrudnu a s polknutím se pomalu ohnu v pase.

„Ah, pane Jeone, teče mi to do pusy!"

„Tak přestaň mluvit a víc se zohni, ať to steče dolů."

Mám křečovitě zavřené oči a teď i pusu, ten šampón mám úplně všude. Nečekal jsem, že když se zohnu, jak mi Jungkook nařídil, tak mi tu hlavu začne drhnout sám. Prý proto, že já se loudám, ale do horší situace jsem se dostat nemohl, než do té, kde mi Jungkook umývá vlasy.

Konečně zastaví vodu a já se narovnám, Jungkook mi podá ručník a první, co udělám, utřu si svůj obličej do osušky, protože kvůli šampónu nic nevidím. Otevřu oči a všimnu si Jungkooka, jak se kření.

„Je to s tebou horší, než s děckem." uchechtne se a začne mi sušit vlasy v bílém ručníku. „Tady máš oblečení, tak se obleč, než ti sem někdo vleze, já jdu zase na dozor, zítra teda ten doktor, jo?" chce odejít, ale já ho zastavím.

„P-Počkejte." Otočí se na mě a pohledem mě pobídne k mluvení. „Um, já...když jste mi dělal tu osobní prohlídku, tak...," pozvedne obočí a vyčkává, co ze mě vypadne, „tak jsem zjistil, že dotyky jsou zakázané, tak proč jste se mě dotýkal?" Jungkook přijde ke mně a prsty mě pohladí po tváři, úplně ztuhnu.

„Hmm, možná jsem k tomu měl důvod." řekne skoro šeptem a s prsty mi sjede až ke krku. „Chtěl bys ten důvod znát?" polknu a zadívám se mu do očí. Nahne se k mému uchu.

„Byla totiž zavedena nová pravidla, kvůli bezpečnosti." Zamračím se. Co bylo tohle za odpověď? Myslel jsem, že...no, uhm.

„Cože? Nová pravidla?"

„Přesně tak, když vězně omrkneme jen na oko, tak nám hodně věcí unikne, takže se zavedla nová pravidla, že se můžeme i dotýkat." Sklopím zrak a přikývnu, jakože chápu.

„Copak, ty sis snad myslel něco jiného?"

„C-Co? Ne, ne, ne, já si nic nemyslel, jen...mě to zajímalo."

„dobře, tak se obleč, musím jít, ale ještě ti poradím jednu věc," z úsměvu se stane vážný výraz, „drž se dál od takových vězňů, jako je Daejin, nejsou tady proto, že by jen posprejovali vlak, oni mají na triku horší věci, tak si dávej pozor."

„Um, dobře." Jungkook si mě naposled projede pohledem a poté se uchechtne.

„Ou, a ještě na něco si dávej pozor." Nechápavě na něj pohlédnu, ale všechno mi dojde, když očima sjede k mému přirození. Ručníkem si ho rychle zakryju a celý zrudnu. JAK DLOUHO MI STOJÍ?!

Během dne jsem nic moc nedělal, nebylo co. Zajímalo by mě, jestli si v tom bufetu můžu koupit třeba i nějaký časopis, abych se alespoň trochu zabavil. Nebo bych se mohl zeptat, kde se tady teda shání ta práce, za kterou dostanu zaplaceno.

Znovu se rozezní ten hlasitý tón z rozhlasu, nebo, jak tomu mám říkat, budu tomu říkat prostě siréna, jak jsem pochopil, tak teď hlásí večerku. Já už naštěstí ležím v posteli, zvolil jsem si tu postel nahoře, protože kdyby Jimin chytl nějaký záchvat vzteku, tak na mě alespoň nemůže, dobře, nechci vypadat, že se Jimina nějak bojím, ale jistota je jistota.

Do cely přijdou moji dva společníci, ještě s mokrými vlasy, asi se sprchovali, no, já už mám sprchu za sebou.

„Připraven na svojí první noc v base?" optá se pobaveně Jimin a já zakroutím hlavou.

„Mm, ani ne, pořád je mi z toho všeho nějak divně."

„Klídek, zvykneš si, ale jestli jsi normálně spával v teploučkém domě s rodinou, tak chápu." Povzdechnu se, kéž bych takhle spával, jenže já se domů vracel tak, aby strýc už raději spal, protože by mě akorát zase seřval nebo zmlátil, protože by byl totálně ztřískaný chlastem a nevnímal by okolí.

„Popravdě, doma to nebylo o moc lepší, žil jsem se strýcem, který pil a mě...no, neměl mě úplně v lásce, spíš jsem mu překážel, proto jsem spíš trávil čas venku s kamarády, kteří vlastně kamarádi ani nebyli, když jsem teď kvůli nim ve vězení a jim je to jedno."

„tak to je mi líto, rozumím ti, ani já neměl nejlepší život." Řekne s povzdechem Jimin a lehne si na dolní postel pod tu Hoseokovu.

„Jo, jsme na tom všichni stejně, mě třeba matka nesnášela, protože chtěla dceru. Víš co, Taehyungu, ono je to možná nakonec i v tom vězení lepší, je tady totiž dost lidí s podobným příběhem." řekne Hoseok. Přikývnu, ale stejně tady nechci být, je mi tady divně, mám pocit, že i přes to, můj příběh je úplně jiný, že sem nepatřím.

„Tady jsou všichni už v pelechu?" optá se dozorce, který vejde do cely. Taky mladý, blond až skoro bílé vlasy, menší postava, ale přísný výraz.

„ANO! Ano, tady už jsou všichni v posteli, pane Mine, klidně se přijďte přesvědčit blíž." Jestli pak tohle není ten Yoongi, protože mě vylekalo, jak na něj Jimin vyhrknul.

„Nejebej se mnou, Parku." Wow, tak ten se s ním neštve.

„proč ne? Já bych s vámi rád jebal." zakření se.

„No jistě, ty mi můžeš leda tak vyhulit, dobrou noc." zavře dveře a zamkne je. No, musím říct, že Jimin si vybral teda fakt dobře. I když mi to přijde těžké, zavřu oči a pokusím se usnout.

Přemýšlela jsem, jestli vám to sem dát už dneska, nebo, jestli si počkáte do zítra, ale tak, nakonec to máte tady, že vás mám tak ráda <3