You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~38~

Už je to týden, co jsem v této cele. Každým dnem se cítím víc a víc tak nějak zvláštně...bez života. Dokonce jsem si ty dny i začal počítat, jako ve filmech, na zeď si propiskou kreslím malé čárky za každý nový den, jen doufám, že na to nikdo nepřijde, protože oproti filmům, tady by mi to asi neprošlo.

Povzdechnu si a lehnu si na záda ve své posteli. Nemám vůbec nic, co bych mohl dělat, ale toulat se po věznici nechci, nebo si mě ještě nějaký dozorce odchytí a dá mi další práci, jako třeba to hloupé umývání podlahy, kterou stejně v okamžiku všichni pošlapou.

„Ach jo, asi si půjdu něco koupit do bufetu, nejdeš taky, Jinhune?" optám se svého společníka, který je teď natažený na své dolní posteli se zavřenýma očima. Neodpoví, to je pro mě signál, že asi nemá mluvící náladu a nic koupit nechce. „Hmm, tak dobře, vezmu dvě ovocné tyčinky, kdyby sis to pak rozmyslel a měl třeba večer hlad." Řeknu a v tu chvíli se uchechtne.

„Nebyl jsem to já, kdo nešel na oběd a pak večer skučel hlady." Nervózně se zasměju a vyrazím ven z cely. No...tak jsem možná vynechal oběd, ale i kdybych tam šel, tak se nenajím, protože jsou tady mnohem horší jídla než v Soulu.

Projdu chodbou, přitom se střetnu s asi třemi dozorci, ani je nezdravím, vždycky sklopím hlavu a dělám, že je nevidím, protože mi akorát kazí náladu, jsou to hrozní bručouni, to tady v Busanu ale opravdu všichni. Hmm, nechápu to, co mají za problém.

„Kim Taehyung!" zastavím a postavím se do pozoru, z tohohle dozorce už mám respekt a jen čekám, že mi dá zase nějakou práci, zase vytírat chodbu? Že by?

„Ano, pane?"

„Mám tě odvést k hlavnímu vchodu, odjíždíš do Soulu." Řekne bezvýrazně, jako by mu to bylo vlastně úplně jedno, ale ve mně hrkne a rychle se k němu otočím čelem.

„C-Co prosím?"

„Slyšel jsi, tak si pohni, nějaký pan Jeon už tam na tebe čeká."

„počkat...a co Jinhun? M-Musím se rozloučit a-..."

„Můžeš tady zůstat, jestli chceš, nebo si pohni a neztrácej můj ani Jeonův čas." Cekne a chytne mě za paže, které mi přišpendlí za zády a spoutá mi ruce. Ještě chvíli jsem zmatený, je to jakési rychlé, stejně tak rychlé, jako si mě odváželi do Busanu, to nemůžou vězně informovat třeba den předem?

Sice trochu posmutním nad tím, že odejdu, aniž bych dal Jinhunovi vědět, ale z minuty na minutu se moje pocity zcela přepnout, to, když mě dozorce vyvede z chodby k místnosti u hlavních dveřích, je tam ten pult s koblihovým mužem, ale je tam i někdo jiný, někdo, díky komu se mi snad znovu rozbuší srdce. Nejraději bych teď vyběhl a obejmul ho, ale mám spoutané ruce a na veřejnosti bych se měl chovat, jako obyčejný vězeň.

„tady ho máte, pokud jste vše podepsal, tak můžete jet." Jungkook přikývne a hodí po mě pohledem.

„Dobře, děkuji, já už si ho přebírám." řekne, můžu se zbláznit, když opět uslyším jeho nádherný hlas. Chytne mě za paži a vyvede mě ven z věznice, až k policejní dodávce, ve které by mě měl odvést zpět do Soulu. Schválně zaparkoval až za rohem budovy a mě dojde proč.

Jungkook se zastaví a pevně mě přitiskne k sobě.

„Tae, jsi celý? Tak rád tě zase vidím." Usměju se a když mi odpoutá ruce, obejmu ho taky, mnohem pevněji, zabořím svůj obličej do jeho hrudníku a poté ho pohltím svými rty. Je nejspíš překvapený, že jsem to já, kdo začal, ale nebrání se, právě naopak, začne spolupracovat a nad polibkem si přebere tu největší kontrolu. Na poslední chvíli se ode mě odpojí, abychom se mohli nadechnout.

„Jungkooku...že už mě nikdo nikam neodveze? Chci zůstat s tebou!" On mě pohladí po vlasech a usměje se.

„Neboj, už nikdy. Dám na tebe pozor." Tak tohle mi bohatě stačilo k tomu, abych se rozbrečel. Ach jo, zase bulím, jako nějaké děcko, ale já si prostě nemůžu pomoct, jsem tak rád, že ho zase vidím.

„Taehyungie~ přece bys neplakal." Zasměje se Jungkook a palcem si setře slzičky.

„Ne, já jen...miluju tě." špitnu a znovu raději svůj obličej zavrtám do jeho ramene, abych se zase nečervenal, nevím, proč se mnou ta jedna věta tak hází. On se ale zasměje, pohladí mě po zádech, líbne do vlasů a jednoduše mi odpoví: „Já tebe taky."

„Tak pojď, pojedeme, hmm?" přikývnu a posadím se do dodávky na místo spolujezdce. Než se připoutám, Jungkook si sedne za volant a nastartuje.

„Do Soulu přijedeme tak kolem sedmé večer." Oznámí a hodí po mě pohledem. „A to mám pro tebe ještě malé překvapení." Zaskočeně na něj pohlédnu.

„Co? A...jaké překvapení?"

„No, to ti říct právě nemůžu, to už by nebylo překvapení, ale myslím, že se ti bude líbit, uvidíš." Tak teď opravdu nevím, co očekávat. Mám se snad bát? Jungkook dá auto do pohybu a já s broukem v hlavě se opřu o sedadlo. Teď nad tím budu přemýšlet celou cestu, uhm! Anebo ne, jsem docela unavený, v Busanu jsem toho moc nenaspal. Ač si to ani neuvědomuju, zavřu oči a nechám se ukolébat až ke spánku.

Lidi, asi počítejte s budoucím návratem Jimina. Mám teď jisté plány :)