You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~72~

Jimin P. O. V.

Už jsem se uvelebil na své matračce na zemi a čekal, až sem dojde i Hoseok s Taehyungem. Nečekal jsem dlouho, dveře od cely se otevřely dokořán a ke své posteli se doploužil Hoseok s ještě mokrými vlasy. Letmo na mě koukne a poté bezvýrazně mávne rukou směrem k druhé patrovce.

„Taehyung bude spát s Jungkookem, prý, tak si běž třeba lehnout na jeho postel." Pousměju se a kývnu hlavou.

„Dobře, přeci jen, na zemi se spí hodně špatně." Hoseok nevypadá, že by ho to nějak zajímalo. Beru to teda tak, že se mnou ještě nechce tak úplně mluvit. V tichosti se přemístím na vedlejší postel, ani si ale nestihnu lehnout a do cely nám vejde dozorce – ten dozorce, který mě tolik trápí a sebe taky.

„Jste tady oba dva?" optá se až podezřele nadšeně a my jen mlčky přikývneme. Myslel jsem, že zase přijde ke mně a udělá nějakou blbost, ale naštěstí ne, přišel k Hoseokovi ležícímu ve své posteli a s pohlazením na líčku ho jemně políbil, tak, jak mě ještě nikdy, mě takhle jemně nelíbal. Nechtěl jsem, ale trochu žárlivosti jsem v sobě ucítil, musel jsem si promnout oči, abych se trochu uklidnil.

Pohlédnu na ně, ale oni se pořád líbají, přijde mi, jako by to všechno dělal Hoseok, dokonce letmo otevře jedno oko a pohlédne na mě, poté se jen pro sebe vítězně pousměje a víc si Yoongiho přitáhne do polibku.

„Mm, už musím jít, Hoseokie, dobrou noc." Zašeptá a s pousmáním se odtáhne. Nejistě na mě pohlédne a odejde z cely. Třeba se už rozhodl – pro Hoseoka. Alespoň v to doufám.

„Co je? Vadí ti to snad?" optá se mě s hranou lítostí Hoseok a povysune spodní ret. Nevím, jestli mě chce vytočit, nebo jen ukázat, kdo tady má Yoongiho, ale mám co dělat, abych nevypěnil. Zakousnu se do rtu a zakroutím hlavou.

„Nevadí mi to."

„haha, to ti tak budu věřit." Cekne a zabalí se do deky. Zamračím se na něj a v dlani sevřu teplou deku.

„Nevadí mi to, jasný? Já vám to přeju." Hoseok se ironicky zasměje a zakroutí si pro sebe hlavou.

„No, ty určitě." Tohle si šeptne spíše pro sebe, ale přesto tak nahlas, abych to já nepřeslechnul. Zatnu zuby a pokusím se zůstat v klidu, ale to bych teď musel spolykat další prášky, abych to nechal plavat.

„O co ti kurva jde?! Buď rád, že s tebou Yoongi zůstal, protože nebýt mě, tak už se na tebe vysral!" Nadechnu se a v tu chvíli si uvědomím, že mi z té pusy vyklouzlo víc, než jsem chtěl. Hoseok se posadí se zamračeným výrazem a projede si mě svým ostrým pohledem.

„Ty? Co ty máš společného s našim vztahem?" Na sucho polknu a svraštím obočí. Měl bych mu to říkat? No, na rozmýšlení asi nemám moc času, protože moje pusa je rychlejší než myšlenky.

„Myslíš, že Yoongi miluje jen tebe? Tak to jsi na omylu. Mě totiž miluje taky. To on chtěl, abych přijel zpátky sem, to on mě navštěvoval na psychiatrii, to on mě pak líbal a přirážel do mě svůj penis, jen proto, že mě má kurva taky rád!" Hoseokovi se v očích zalesknou slzy, ale stále kroutí hlavou a mračí se.

„lžeš. Jsi lhář."

„Jsem vrah, ne lhář, řekni mi, Hoseoku, už jsem snad někdy lhal? Ne, ale jestli mi nevěříš, běž se Yoongiho zeptat, uvidíš, že nebude vědět, jak odpovědět, protože je to paličák, který se neumí rozhodnout. Miluje tebe, ale miluje i mě, chce nás oba dva, chápeš? Nebýt mě, tak to nepřestane, tak tě bude se mnou dál podvádět, ale já to utnul, já totiž nechci, aby šukal za tvými zády, protože tě mám rád, Hoseokie, mám tě moc rád..." už to nevydržím a pustím ven slzy, schovám svůj obličej do dlaní a čekám, co se stane teď, ale je ticho, docela dlouhé ticho.