You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~70~

Hoseok P. O. V.

Vzhledem k tomu, že už je prosinec, tak, jako každý rok, se vytáhly vánoční světýlka a ozdobičky, aby se vězni zabavili a mohli si vyzdobit celu. A vlastně nejen celu, ale i jídelna a chodby budou v duchu Vánoc. Teď mnozí sedíme v jídelně a vystřihujeme z papíru vločky a stromečky a kdo ví, co všechno. Tohle mě vždycky tak bavilo, byli jsme tady vždy s Jiminem a klábosili o všem možném, do toho stříhali naprosto tupými nůžkami. No, letos to není jiné, až na to, že teď bych se i bez Jimina obešel.

„Nevíš, kde je Tae?" optá se mě Jimin a já raději sklopím hlavu. Nechápu, že se na mě vůbec opováží mluvit, ale nakonec, po dlouhém tichu pozvednu rameny.

„Nevím, asi někde s Jungkookem." Jimin se uchechtne a odloží na okraj stolu další papírové vločky, které právě vystříhal.

„Páni, jestli pak mezi nimi něco není, hmm?" nechápavě na něj pohlédnu a pozvednu jedno obočí. Sice bych se s ním nejraději nebavil, ale nevydržím neodpovídat, neumím jen tak ignorovat lidi.

„Ehm, však oni už jsou spolu, už dávno." Řeknu bezvýrazně a snažím se soustředit na své vystřihování. Jimin překvapeně vydechne, ale poté posmutněle zamručí.

„Mm, o hodně jsem přišel." Přikývnu a odložím své vločky k těm ostatním.

„Jo, to máš pravdu. Taehyung chodí s Jungkookem, a já," odmlčím se a kouknu letmo na Jimina, „já chodím s Yoongim, Jimine." Čekal jsem, že ho to zaskočí, že ho to třeba i naštve, ale on jen nejistě přikývne a dál se věnuje vystřihování.

„Jo...já vím."

„jak to můžeš vědět?" optám se a trochu zvýším hlas, ale on zůstává naprosto klidný, co to s ním v té psychiatrii udělali? Nechová se tak, jak Jimin. Jak ten pravý Jimin.

„Předpokládám." Tohle už raději dál nerozebírám, teď mám totiž jiný problém. Vločku, kterou jsem stříhal, se mi rozpadne v ruce na malé papírové kousíčky. Kruci, zase jsem to špatně poskládal. Vezmu nový papír a pokusím se ho poskládat správně, ale úplně jsem se do toho zamotal. Vyruší mě ale Jiminův smích.

„heh, ty ses vážně nezměnil. Každý rok ty vločky nějak pokazíš. Musíš to přece přeložit třikrát a potom směrem k tobě, ne ven." Upozorní mě a já udělám tak, jak řekl. Konečně se dostanu na správnou pozici papíru a taky se zasměju.

„hehe, no jo, už zase..." Jimin na mě chvíli zírá způsobem, jako by snad na něco čekal. Nechápavě mu kouknu do očí, ale on nakonec jen zakroutí hlavou.

„promiň, čekám, až řekneš...ještě, že tě mám." Špitne trochu posmutněle a dá se do stříhání dalšího papíru. I já posmutním, ale pak se pro sebe jen zamračím a vstanu od stolu. „Huh? Kam jdeš?"

„promiň, Jimine, já...potřebuju čas." Položím nůžky a odejdu z jídelny ke své cele. Tak moc bych to chtěl vrátit, vždyť to může být tak jednoduchý...ale není. Pokaždé, když si řeknu, že bych se s ním mohl přeci jen bavit, vybaví se mi jeho jiný obraz. Ten, co mě napadl, ten, co mě napadl kvůli Yoongimu. Lehnu si na postel a schovám svůj obličej do dlaní. Co mám jen dělat.

„Ehm, ehm...Hoseokie? Všechno v pořádku?" nemusím se ani dívat, kdo přišel, poznám Yoongiho hlas, a poté ucítím, jak se na okraji prohnula matrace. Sedl si ke mně a pohladil mě po stehně. „Lásko, podívej se na mě." Sice nechci, ale odkryju svůj obličej a kouknu mu do jeho krásných očí.

„Promiň, Yoongi, já jen...nevím, co si mám myslet. Jimin mi ublížil, opravdu hodně, ale já bych na to chtěl zapomenout."

„Tak...na to zapomeň. Můžete přece začít nanovo." Zakroutím hlavou a otočím se na bok.

„Není to tak jednoduché." Jeho hebká dlaň mi přejede po zádech až k mému krku a bradě, kterou pozvedne tak, aby se dostal k mým rtům. Políbí mě tak jemně a láskyplně. Otočím se do lepší polohy a do polibku se zapojím.

„Hned je mi líp, děkuji." Usměju se, když se od sebe odtáhneme a Yoongi mě pohladí po tváři.

„No jo, od toho jsem tady, miluju tě, Hoseokie."

„Mm, a já tebe."

Jimin P. O. V.

Je to pro mě tak těžké. Chci s ním mluvit, chci mu dát najevo, že mi na něm opravdu záleží, ale on to nepřijímá, navíc, cítím se hrozně provinile, když vím, co jsem udělal, nebo spíš – co Yoongi udělal. Vyspal se se mnou, několikrát, líbal mě a šeptal mi, jak mě miluje, přitom má Hoseoka. Já se tomu nedokážu bránit, i když vím, že to není správný. Proč si prostě nemůže vybrat jednoho, se kterým bude a s nikým ho nepodvede. Měl by to být Hoseok, ten si ho zaslouží.

Vystřihnu poslední vločku a odložím všechno na stůl. Možná bych měl za Hoseokem jít a zkusit s ním mluvit i jinak. Třeba se mu pokusit vysvětlit, jak mě to, co se stalo, mrzí, protože mě to opravdu mrzí, takže bych byl opravdu upřímný.

Odejdu z jídelny a zamířím k naší cele, ale jen, co se dostanu ke dveřím, všimnu si Yoongiho sklánějícího se nad Hoseokem. Líbá ho na rtech, taky na krku, s dlaní mu bloudí pod tričkem a podle Hoseokových stenů rozeznám, že mu nejspíš dráždí bradavky.

Raději se na to nedívám a odejdu do sprch. Tam zalezu do jedné z kabinek, zamknu se a posadím se na zaklapnutý záchod. Kolena si přitisknu k sobě a pustím slzy.

„Proč nám to děláš, Yoongi..." šeptnu si pro sebe a zahryznu se do rtu, aby ze mě nevyšel nějaký pronikavější vzlyk. Tohle se už nesmí opakovat. Až ke mně příště Yoongi přijde, prostě odmítnu. Oh, to nedokážu, poddám se mu, vím to. Ach jo, Hoseokie, Yoongi tě opravdu miluje, jenomže...to mě taky.