You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~32~

Taehyung P. O. V.

Ty dva nové spoluvězně, které jsem do cely dostal, teda úplně v lásce nemám. Jsou divní, je jim oběma tak třicet let, jeden měl prý něco společného s krádežemi a druhý prostě řádil na silnici, nic tak závažného, žádný vrazi ani feťáci, ale stejně bych tady měl raději Jimina s Hoseokem. Tito dva mi jsou hrozně nesympatičtí, i ten jejich humor...nevím. Oba ale dostali práci v prádelně, protože tam já už nepracuju, i když mě to i celkem mrzí.

Ach jo, nemám co dělat, teď bych byl u Jungkooka v kumbálu, ale ne, jeho otec ho musel poslat pro jakousi zásilku pro dozorce, vrátí se až k večeru, to je za dlouho, vždyť teď byl teprve oběd, teda, pokud se to dá takhle nazývat, zase nějaká kaše našedlé barvy, no, chutnalo to hůř, než to vypadalo.

No nic, asi si půjdu pro něco sladkého do bufetu, slezu z patrovky a zamířím ke dveřím, ale ještě mě mezi nimi zastaví paní Kimová v uniformě a za ní dva mohutní policisté, tu ženskou už znám, ale ty chlapy teda vidím prvně.

„Mladý pan Kim Taehyung?" optá se žena, i když se divím, že si mě nepamatuje, protože to byla ona, která nám přerušila intimní chvilky s Jungkookem. Zmateně přikývnu, ale v tu chvíli ke mně přijdou ti chlapy a spoutají mi ruce za zády.

„Huh? C-Co to děláte? Udělal jsem snad něco?" začnu trochu panikařit, když mě vyvedou z cely.

„To bys měl vědět ty sám, ne? Tohle jsou policisté z Busanské věznice, přijeli, aby si tě mohli odvést." V tu chvíli ve mně hrkne. Jak jako odvést?!

„Počkat...COŽE?! A-Ale to nejde, já nic neudělal, mám být tady v té věznici! Klidně zavolejte Jungkookovi, to on mě má tady na starost!" paní Kimová mě ale probodne pohledem.

„Mám dojem, že pro tebe to je pan Jeon, ale to už je jedno, teď si zbytek svého trestu prosedíš někde jinde, navíc se ti to možná i prodloužilo, protože jsi měl něco společného s drogami."

„S drogami?! To ne, proboha, to je nějaký omyl! Nechte mě tady, prosím! T-Tohle nemůžete, zavolejte Jungkookovi! Nemůžete mě odvést, prosím!" začnu se víc a víc vzpouzet, když se mnou ti chlapy zamíří k hlavním dveřím, nikdy jsem na veřejnosti takové scény nedělal, ale já přece nemůžu jen tak opustit Jungkooka, navíc neprávem, nic jsem neudělal!

„Přestaň se vzpouzet, nebo ti ten trest nechám osobně prodloužit ještě o další rok!" seřve mě jeden z policistů a já se rozbrečím, jo, rozbrečím se, jako malé děcko, ale to jenom proto, že vím, že nemám na výběr, a že mě odvezou od Jungkooka, bůh ví proč.

Vyvedou mě ven a strčí mě do policejní dodávky. Začnu nekontrolovatelně brečet.

„Já nechci! Jungkooku, pomoc! Nechte mě tady, prosím! Jungkooku!"

„Drž hubu, všechny nás teď čeká pěti-hodinová cesta, a všichni bychom to rádi přežili, takže ti to říkám znovu, chovej se podle toho, aby se ti neprodloužil trest o další rok!" Teď se mi chce brečet ještě víc, ale sklapnu, teda skoro, sice už nic neříkám, ale stále ze mě vycházejí vzlyky a sekavé nádechy. Jeden z policistů nastartuje a ten druhý mi podá flašku s vodou, i když s divně zakalenou vodou.

„Vypij to, hned, a celý." Rozkáže mi a já úplně vyděšený a vyřízený vodu vypiju, stejně jsem neměl na výběr, protože mám spoutané ruce, takže mi ten chlap tu flašku u pusy držel a nakláněl ji tak, že kdybych to nepil, tak mě to polije, je to ale nechutně kyselý, těžko říct, co do toho dal, auto se rozjede a já se znovu rozpláču, párkrát i kopnu do sedačky, protože se to opravdu děje, opravdu mě odvážejí pryč.

Neuběhne ani deset minut cesty a já na sobě začnu pociťovat nehoráznou únavu, opravdu, svoje oči nedokážu udržet otevřené, ani už nemám síly dál vzlykat. Kruci, co mi do toho dal? Něco na spaní, nebo co? Opřu si hlavu, protože už ji neudržím zvednutou, a pomalu se ztratím ve tmě.

„Jungkooku...já...nechci pryč..." naposled něco zamumlám, než úplně zatuhnu.

Omlouvám se, že jsem včera nic nevydala, ale vůbec jsem se nedostala k počítači :)