Po zahoukání na osobní volno se všichni vězni vydali směrem k celám, až na mě. Jo, sice jsem venku být už nechtěl, ale s tou pláštěnkou mi nebyla taková zima a mě se u toho deštíku opravdu dobře přemýšlelo, jak jsem ale mohl předpokládat, Jungkook už mi byl v patách a ujišťoval se, že jsem v pohodě.
„To máš tak rád déšť, že klidně zmokneš?" optá se s pousmáním a palcem mi z obličeje setře pár dešťových kapiček. Pozvednu rameny a zadívám se za pletivo.
„To ani ne, ale je tady takový příjemný vzduch a...dobře se tady přemýšlí."
„Hmm? Nad čím přemýšlíš?" Mohlo mi být jasný, že se bude hned ptát, no, ale tohle není žádné tajemství, pousměju se a začnu si hrát s jeho knoflíky u uniformy.
„No...o životě. Jak to asi bude vypadat, až vyjdu ven a budu žít zase normálně." Jungkook se zadívá stejným směrem, jako já a poté vydechne přebytečný vzduch.
„To už budeme jen spolu. Ty a já, nikdo jiný, bude to krásný život."
„Myslíš?" Ne, že bych tomu nevěřil, myslím, že Jungkook je člověk, který mi konečně dal ten pravý důvod žít, neuvěřitelné, že ještě před nějakou dobou to byl jen perverzní dozorce, ze kterého jsem měl docela strach, a teď, je z něj někdo, s kým se cítím v bezpečí a vcelku. Jungkook mi sundá kapuci, aby mi lépe viděl do obličeje, pohladí mě po promrzlé tváři a nahne se k mým rtům.
„Vím to." zašeptá a konečně mě políbí tím nejjemnějším způsobem. Tahle nádherná chvíle ale skončí, a to hodně rychle.
„Mladý pan Jeon!" oba se od sebe odtrhneme a zaskočeně koukneme na paní Kimovou, která si to míří k nám, a to pěkně naštvaně, „co si myslíte, že děláte?! Okamžitě od sebe!" přijde až k nám a pevně mě chytne za zápěstí a začne mě táhnout směrem k věznici.
„Au! Nechte mě!" vyjeknu, protože mě to nejen vyděsí, ale ten její stisk je na ženu dost silný.
„Buď zticha, tobě jsem něco říkala o tvém chování, vidím, že jsi na moje slova nedal, fajn, tak teď jdeš na samotku!" Už jsem chtěl začít panikařit a vzpouzet se, ale někdo mě chytl za druhou ruku a přitáhnul k sobě. Samozřejmě Jungkook zasáhnul, doslova mě vytrhnul z jejího úchopu a schoval mě za sebe.
„Paní Kimová, o tom, kam půjde a nepůjde rozhoduju pouze já! Teď raději běžte na dozor a tohohle mi laskavě přenechte, rozumíte?" ta ženská se jen zamračí a přijde blíž k Jungkookovi.
„Ah, ty mi budeš rozkazovat, mladej?" od tohohle se raději trochu vzdálím a nejistě ty dva pozoruju.
„Ano, to teda budu, protože mě už začínáte pěkně srát." zašeptá, ale nevypadá to, jako by to starší blondýnku nějak rozhodilo, chvíli ho naštvaně pozoruje, než se zmůže na něco, co asi nikdo tady nečekal. Její ruka vyletí a Jungkook schytá pořádnou facku, to plesknutí se muselo rozlehnout po celém okolí. Nedivil bych se, kdyby tam měl ještě otisk, to ale nevidím, protože si Jungkook zasáhnutou tvář drží. Polknu a šokovaně sleduju celou tuhle situaci, je ticho, nikdo se nezmůže ani na slovo, až na jeden hluboký hlas, který se ozve od dveří věznice.
„Co se tady děje." Z téhle naprosto klidné, ale zároveň mrazivé věty mi ztuhne krev v žilách. Opatrně se otočím stejným směrem, jako Jungkook a paní Kimová, oh, ano, rozeznal jsem to dobře, je to Jungkookův otec, teď bych nejraději utekl zpátky k Jungkookovi, ale raději zůstávám stát na místě dál ode všech, přitom si to ředitel zamíří k nám.
„P-Pane řediteli...co tady děláte?" optá se trochu nervózně žena a ředitel se jen zamračí.
„Jen jsem si zašel pro zbytek těch papírů, které měl Jungkook vyplnit, ale místo toho uvidím, jak jste uhodila MÉHO syna?" Paní Kimová vypadá, že je dost nesvá, no, být v její kůži, tam jsem taky zatraceně nesvůj, protože mi z tónu ředitelova hlasu přijde, že je na naší straně.
„P-pane řediteli...já bych na vašeho syna ani nesáhla, víte...ale...opět se líbal s tím vězněm, opět! I přes moje varování, měl byste jim to utnout jednou pro vždy, t-tohle přece není normální." Vyhrkne ze sebe, ale nepřijde mi, že ji ředitel poslouchá. Přijde k Jungkookovi a pozvedne mu bradu, aby se na jeho červenou tvář podíval, ah, opravdu tam má otisk, no ještě aby ne, to byla velká rána. Ředitel letmo koukne i na mě, ale nakonec pohledem zakotví na paní Kimové.
„T-Tati..." šeptne Jungkook, ale pan Jeon ho máváním ruky utiší a přijde blíž k paní Kimové.
„Nech to na mě, synu, ehm...paní Kimová, jediné, co tady není normální, je vaše chování k výše postaveným zaměstnancům, myslím, že po tom, co jsem teď viděl, bych vás měl vyhodit."
„C-Cože?! Pane řediteli, tohle přece-..."
„Ticho! Uhodila jste mého syna, tomu mladému vězni tady taky děláte docela peklo, takže mi odevzdejte svůj průkaz a uniformu, máte padáka." Páni, nechápu to, myslel jsem, že Jungkookův otec mě taky nesnáší, ale zřejmě změnil názor, oh, už vím, po kom má Jungkook tu autoritu. Teď už by to mohlo být všechno v pohodě, ale...paní Kimová nevypadá, že by se jí chtěl ten odznak odevzdávat, ne, všechny si nás projede pohledem a odstoupí trochu dál od pana ředitele.
„Oh, tak vy už jste se všichni rozhodli porušovat pravidla? Hmm? Pane Jeone, od vás bych to rozhodně nečekala, ale fajn, i já můžu porušit pár pravidel, když už jsme do toho všichni tak zapálení." Než stihnu, jakkoliv zareagovat, paní Kimová vytáhne pistoli, kterou má za opaskem každý dozorce a namíří s ní na mě. Jungkook má teda lepší reflexy než já a pistoli rychle vytáhne taky, jen s ní namíří na paní Kimovou.
„Paní Kimová, odhoďte tu zbraň!" křikne na ni, ale ona na mě dál míří. Jsem úplně ztuhlý a orosený studeným potem. Nedokážu se hnout, nedokážu teď vůbec nic, v krku se mi vytvoří velký knedlík, která nemůžu spolknout, chci brečet, ale ani na to nemám síly. Ještě chvíli takhle a asi se mi podlomí nohy. Stačí, aby stiskla spoušť, a je po mě...zabije mě...ale já ještě nechci umřít!
„paní Kimová, za tohle půjdete do kriminálu, jste si toho vědoma? Odložte. Tu. Zbraň." Jde vidět, že i ona má strach, neví, co dělá, to mě děsí ještě víc a začíná se mi motat hlava, je to stejný pocit, jako v té prádelně.
„Být vámi, pane Jeone, tak tu pistoli odložím jako první. Já po tomhle stejně do vězení půjdu, ale vy tam jistě nechcete, tak to položte! Hned! Nebo ho zastřelím!"
„Vy to položte, tohle přece nechcete udělat..."
„Přišla jsem o práci, a to jen kvůli tomuhle hloupému klukovi," Paní Kimová na chvíli namíří s pistolí do země a ironicky se zasměje, přitom si nás všechny projede pohledem, zoufalým pohledem. „Půjdu do vězení, už teď to vím, ale pokud mám jít ke dnu já," odmlčí se a opět na mě namíří, „pak ty půjdeš se mnou."
Automaticky zavřu křečovitě oči a naposled vyjeknu, když se ozve pronikavá střelná rána.
No, co mám k tomu říct. 💜😂
Teď se vás asi nebudu ptát, jak se vám příběh líbí 😂
ČTEŠ
You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ
Fanfictie[dokončeno] Taehyung kvůli vandalismu nastupuje na čtrnáct měsíců do Soulské věznice. Nejprve tohle místo vidí, jako živoucí noční můru, ale poté, co se dostane do styku s dvěma vězni a mladým přísným dozorcem, nebude se ve vězení cítit tak zle. Ovš...
