You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~16~

"Jakože...ještě vůbec? Nikdy?" optá se překvapeně Hoseok a já zakroutím hlavou.

„Jo, teď se mi vysmějte, máte důvod." řeknu sklesle, ale Jimin mě poplácá po zádech.

„Co blbneš, proč bychom se ti měli smát? Však v pohodě, hele, ještě že nás máš, my už jsme zkušení, že, Hoseoku?" Hoseok přikývne.

„přesně tak, ptej se nás na cokoliv." Pousměju se, ale hned na to opět poklesnu, mám špatný pocit, že to Jungkook bude chtít opravdu dělat, ale já se budu bát a zklamu ho.

„hele, bát se určitě nemusíš, ale důležitý je, abys to Jungkookovi zavčasu řekl, protože jinak do tebe přirazí a tebe to bude hodně bolet, ale když si dá záležet na přípravě, bude to v pohodě, uvidíš sám, až na to dojde."

„Co když to nebude chtít dělat, když jsem ještě panic?"

„To je blbost, klukům se právě líbí, když jsou ti první, je to mnohem víc vzrušující."

„Snad máte pravdu, ale stejně se bojím, vždyť já ani nevím, jak se při tomhle chovat, jak se tvářit, co říkat..."

„Haha, věř mi, Taehyungu, nad tímhle nebudeš muset přemýšlet, všechno tě bude vést samo, ty se jen nesmíš bránit, musíš se tomu všemu poddat, a uvidíš, že si to oba užijete." Teď si říkám, proč nad tímhle vůbec přemýšlíme? Však zatím došlo jen na polibek, ani jsme si neřekli, že spolu něco máme, takže je to vlastně neoficiální, spíše hodně matoucí.

Do naší cely přijde Yoongi a bezvýrazně si nás projede pohledem.

„Budeme zavírat, takže každý do své postele a ty, Parku, jdeš se mnou." Poté vyjde ven, Jimin si olízne rty a s nádechem vstane z postele.

„No, budete mě muset omluvit hoši, na dnešní noc mám nějaké plány, takže...ehm, neboj Tae, pak ti budu vyprávět." Zakření se a následuje Yoongiho ven z cely, dveře se zavřou a my s Hoseokem uslyšíme zamykání.

„Počkej...neříkej mi, že on šel..."

„S Yoongim? Jo, myslím, že mu ruply nervy a teď dá tomu skrčkovi to, co si tak dlouho žádá." Řekne s úšklebkem Hoseok a zaleze si do své postele.

„Um, já myslel, že Yoongi se mu snaží vyhnout."

„Heh, já myslím, že on sám po tom touží, věř mi, to on je právě jeden z těch, kteří se dají snadno navnadit, i když je to pak bude stát hodně tvrdou jízdu, každopádně, Jungkook je jiný, ten si dá opravdu záležet, než se na někoho vůbec usměje." Nakloním hlavu na stranu a zamyslím se.

„Hoseoku?"

„Hmm?"

„Myslíš, že se Jungkookovi líbím?"

„No jakoby, je to možný, protože on na takové úlety opravdu není, ale dávej si bacha, Tae, láska tě může úplně zaslepit a pak budeš tak moc litovat." Z jeho hlasu poznám smutek, jako by snad mluvil z vlastní zkušenosti, která se nestala jen jednou.

„Um, a tebe láska zaslepila? Jestli se teda můžu zeptat..."

„Ano, Taehyungu, mě zaslepila, ani nevíš, jak moc trpím, když Jimin básní o Yoongim, jak trpím, když se na sebe tak dívají a hrají si jeden s druhým. Jimin je něco, čeho si prostě každý všimne, jasně, že Yoongiho získal, ale na mě se nikdy nepodíval, nezajímal jsem ho tak, jako ten šílený agresivní trpaslík." Polknu a chvíli mlčím, ale asi mi to všechno dochází.

„Tobě se...líbí Yoongi, že?" Hoseok mlčí, ale poté se sekaně nadechne, jako by se snad snažil zadržet pláč. Pak ale promluví, jeho hlas se tak zachvěje.

„Jsem do něj zamilovaný...tak moc žárlím na Jimina, ale za to se nenávidím, protože je to můj dobrý kamarád..." začne plakat, nejen to, přímo vzlykat, trochu se začínám bát, aby to někdo z chodby neslyšel. Přijdu k němu a lehnu si vedle něj do postele, obejmu ho a pohladím ho po zádech.

„Chápu, jak to máš těžké..." Hoseok mě pevně stiskne, skoro nemůžu dýchat, ale nebráním se. Svůj obličej zaboří do mého hrudníku a rozpláče se ještě víc.

„J-Jo...tohle jsem potřeboval. Obejmout. Víš, mě nikdy nikdo neobejmul, když mi bylo nejhůř, máma mě tak moc nenáviděla, tátu jsem nikdy nepoznal, protože od nás utekl, když jsem se narodil...kamarády jsem taky neměl, protože jsem se choval hrozně zženštěle, co naplat, když jsem gay, ale tohle nikdo nepřijal...začal jsem brát drogy, pomáhali mi tak moc, že jsem je i později sám vyráběl a prodával, měl jsem pocit, že to je ten lék na úzkost..."

„Mrzí mě to, život je někdy prostě složitý..."

„Jo, život je svině, zasloužil jsem si skončit tady, zamilovat se do někoho, koho získá akorát tak můj kamarád, na kterého tak moc žárlím...já si Jimina nechci zprotivit, chci, aby byl alespoň jeden z nás šťastný, ale Jimin je děvkař, mu je to jedno, ale já tady cítím opravdovou lásku, tak proč to nejsem já, na koho se Yoongi bude koukat?" Nic neříkám, nechám ho, aby se mi vybrečel, vím, jak se cítí, v takové chvíli je prostě lepší jen objímat a nic neříkat, jen dát najevo, že není sám.

„Mám tady spát s tebou?" Hoseok popotáhne a přikývne.

„kdyby ti to nevadilo, byl bych rád..." usměju se a pohladím ho po zádech.

„Nevadilo,jsem tady pro tebe." 

Přeji krásnou sobotu :) 

Jak jste zatím s příběhem spokojení? :)