You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~39~

„Taehyungu." „Taehyungie." Nespokojeně se zavrtím, když mě Jungkookův hlas odtrhne od mých krásných snů. Zamručím a víc se zabořím do sedadla.

„Tae, vstávat, už jsme tady." S povzdechnutím otevřu oči a zívnu si, stejně se pořád cítím unavený, to ale asi možná proto, že venku už je tma, kolem svítí jen pouliční lampy a dodávají takovou tu spací atmosféru.

„Mm, to tak rychle uteklo?" zamručím a protáhnu se. Jungkook se zasměje a otevře dveře od auta, v tu chvíli se dovnitř prodere nepříjemný večerní chlad, který mě donutí se zachvět.

„Uteklo, ještě aby ne, krásně jsi spinkal celou cestu." řekne škodolibě a vyleze z auta, ještě se na něj stihnu zamračit. „No tak, vylez z toho auta." Povzdechnu si a vylezu z dodávky, až teprve teď si ale všímám něčeho, co je jaksi špatně. Kde je věznice? Nejistě se rozhlédnu kolem, jestli třeba nejsme jen někde opodál, ale všude kolem jsou jen menší paneláky.

„Um, Jungkooku? Kde to jsme? Kde je věznice?" Jungkook mě chytne za ruku a dovede ke dveřím jednoho z paneláků, odemkne a pobídne mě, abych vlezl dovnitř.

„Říkal jsem, že mám pro tebe menší překvapení." Usměje se a dovede mě do patra k bytovým dveřím, které opět odemkne svým klíčkem a popožene mě za práh. Jsem úplně zmatený, kde teď právě jsem? Sice je tady se mnou Jungkook, ale i tak jsem jaksi nesvůj, vůbec nevím, co se děje, ale všechno se mi začne vyjasňovat, když Jungkook rozsvítí.

Poskytne se mi pohled na menší, ale útulný byt ve vínových barvách. Už z chodby vidím do uklizeného obýváčku se skleněným stolem. Na zdech jsou převážně poličky a na nich různé ozdoby, dřevěné řezby, kaktusy, nebo fotky v rámečcích. Zůstanu jen úžasem hledět do krásného prostoru, než mě vyruší Jungkookova dlaň na mém rameni.

„Tohle je můj byt, do věznice tě mám odvést až zítra, takže tady přespíš." Zaskočeně na něj kouknu.

„C-Cože? A-Ale to nejde, jsem vězeň, nemůžu být v bytě...ještě k tomu v tvém bytě a-..."

„Klid, nikdo se to nedozví, jak jsem řekl, máš tam přijít až zítra, ale já jsem tě právě kvůli tomuhle přivezl o den dřív, chci, abys byl tady se mnou, alespoň na jednu noc." Vím, že bych měl být štěstím bez sebe, ale já spíš posmutním a sklopím hlavu, toho si Jungkook nejspíš všimne.

„Děje se něco, Tae? Udělal jsem něco špatně?" zakroutím hlavou.

„Ne, jenom...tohle si přece vězeň, jako já, ani nezaslouží." Jungkook se ale zasměje a pozvedne mi bradu, tak mě donutí se na něj podívat.

„naopak, tohle si zaslouží právě jenom vězeň, jako jsi ty." Líbne mě na rtech a pobídne mě, abych šel dál do bytu. Přitom míjím veškeré ty ozdůbky a hlavně fotky. Je na nich on, taky jeho otec a nějaká krásná černovlasá žena, usměvavá a plná pozitivní nálady. Musím se zastavit a fotku si víc prohlédnout.

„Kdo je to?" Jungkook se pousměje a také se na obrázek zadívá.

„Moje maminka, byla opravdu krásná, ale teď už tady s námi není, zemřela na rakovinu, když mi bylo patnáct." Povzdechnu si, zřejmě nejsem jediný, komu život nepřál, co se týče rodiny.

„To mi je líto." Jungkook se ale usměje.

„Nemusí, už je dávno, už tehdy jsem se s její smrtí vyrovnal, ale otec zřejmě ne, je ještě větší paličák, než byl, právě od její smrti. On se na to prostě díval tak, jak já nechtěl."

„A...jak ses na to díval ty?"

„Víš, vždy utrhneme tu nejkrásnější a nejvoňavější květinu. Bůh to udělal stejně. Sice nejsem věřící, ale tohle řekl právě farář na jejím pohřbu a mě ta slova utkvěla v hlavě, pomohla mi se na to právě dívat z té jiné stránky." Jungkook se chvíli na obrázek s pousmáním dívá, ale poté zakroutí hlavou a dovede mě do obýváku. „Ale nemluvme o minulosti, k tomu jsem se dostat nechtěl. Nemáš hlad?" zakroutím hlavou.

„Um, ani ne..."

„Nevadí, tak se půjdeme umýt? Mám tady dokonce teplou vodu, co takhle si dát vanu s pěnou? To jsi jistě dlouho neměl." Pousměju se a přikývnu. Tohle znělo opravdu dokonale, ještě aby ne, od března se sprchuju jen ve vlažné vodě, teď jsem byl týden v ledové, takže něco, jako je horká vana, je pro mě prostě něco úžasného.

„heh, po dlouhé době si zase budu připadat, jako v civilu." Jungkook se zasměje a přitáhne si mě k sobě, spojí naše rty v jedny a své dlaně přemístí na moje boky, po kterých mě jemně hladí a bere to i přes můj zadeček. Aniž by se odpojoval, zavede mě do koupelny, kde začne napouštět vanu příjemně teplou vodou a nakape tam trochu pěnového přípravku.

Musím se nadechnout té příjemné vůně levandulí, která provoní celou koupelnou. Než se vana napustí, Jungkook mě zatím začne pomalu svlékat, mé rty ale nenechává na pokoji a já si tak ani neuvědomuju, že už jsme oba nazí, to ucítím, až když mi Jungkook kolenem jemně narazí na rozkrok. Vzdychnu mu do polibku a trochu se odtáhnu.

„Mm~ Jungkooku...v-vana už je napuštěná." Jungkook se ušklíbne a lehne si do vany jako první, poté mě pobídne mávnutím ruky, abych si vlezl za ním.

„Tak pojď, je to příjemné." Sice jsem zase celý rudý (no jo, to bych nebyl já), ale opatrně si za ním vlezu a položím své tělo na to jeho, zaplaví mě tak nejen pocit vzrušení, když se naše chlouby dotknou, ale taky ta zatraceně příjemně horká voda! Konečně~

Dneska bude ještě jedna 😉💜