You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~29~

Sundá si boxerky a mně se opět naskytne pohled na jeho velký úd. Ach jo, a je to zase tady, zase se mi začne tak divně svírat žaludek.

„N-Nejsem si úplně jistý..." zamumlám a dám k sobě nohy, abych mu znepřístupnil cestu do mého zadečku. Jungkook si povzdechne a vstane. Oh, nenaštval jsem ho nijak? Vypadá to ale, že si jen pro něco jde. Otevře skříň a vytáhne z ní černý šátek.

„Asi vím, jak ti pomoct." usměje se Jungkook a s šátkem přijde ke mně. Čekal jsem všechno možný, ale to, že mi prostě zaváže oči, to jsem raději ani čekat nechtěl.

„Ne, takhle nic nevidím." Postěžuju si a chci si šátek sundat, ale Jungkook vezme pouta, která neustále nosí za opaskem a připoutá mi ruce za hlavou k posteli. Ah, tohle je nepříjemný pocit, teď nemůžu dělat vůbec nic!

„O to mi jde, Taehyungie, vím, že to chceš, tak moc po tom toužíš, ale tvůj strach je silnější, fajn, tak takhle nebudeš mít na váhání čas."

„Ne, Jungkooku, to se mi nelíbí, sundej mi to všechno..."Ucítím jeho teplý dech na mých tvářích, poté se o mě otře rty a políbí mě, možná to udělal, aby mě uklidnil, pokud jo, tak mi to pomohlo. Hned se do polibku zapojím, jazýčkem sám začnu dorážet na jeho zoubky, aby mě pustili dovnitř, ani si přitom neuvědomím, že mi Jungkook opět roztáhne nohy od sebe.

„Mm, jsi nádherný vězeň, víš to?" uchechtnu se nad tím, jak mě oslovil, no, teď jsem asi jeho vězeň, ah, chtěl bych se na něj podívat, vidět ty jeho nádherný oči, ale mám ten zatracený šátek, taky bych se ho chtěl dotýkat, jako on mě, pohladit jeho dokonalé bříško, ale ty zatracená pouta mi v tom brání.

Jungkook mě opět pohltí rty, tak mě opět zabaví natolik, že nevnímám nic jiného než tu sladkou chuť. Jungkook se přitom opře o můj vstup svojí chloubou, na poslední chvíli se ode mě odpojí, abych ho náhodou nekousnul, a pomalu do mě vnikne.

„Ahhh!" zasténám a své stěny křečovitě stáhnu.

„Ah~ Tae, uvolni se, věř mi přece." Polknu a pokusím se co nejvíc uvolnit, Jungkook se tak do mě nasune celý a počká, až si na jeho velikost trochu zvyknu. Mezitím mi začne slíbávat slzičky, které nestihl šátek vsáknout, a tak mi sklouzly po líčkách.

„Teď už ti ten šátek sundám, jestli chceš." Zašeptá Jungkook a já přikývnu. Rozváže mi ho tedy a zahodí ho někam za sebe. Musím přivřít své zaslzené oči, protože lampička, kterou máme rozsvícenou, se mi na chvíli zdá o něco ostřejší. Hned si ale zvyknu a zaostřím a Jungkookův obličej těsně nade mnou.

„Tak co? Jak se cítíš?" optá se mě a já s očima sjedu dolů, bože, opravdu je ve mně až na doraz.

„No...zvláštně." zašeptám mu do rtů.

„Bolí to ještě?" zakroutím hlavou.

„Už ani ne."

„To je dobře, takže se už můžu začít hýbat?" s nádechem přikývnu a zavřu oči. Jungkook se ve mně začne opatrně pohybovat. Trochu se povysune ven, ale hned na to do mě elegantně přirazí, postupně to tak začne zrychlovat a já přestanu kontrolovat své steny.

„Ahhh~ Jung-Jungkooku...ah~"

„Copak?"

„T-Tohle je...úžasný~" zasměje se a rychleji do mě přirazí, nemůžu uvěřit, že je to tak skvělý, ale na tom má podíl hlavně Jungkook, to on je zatraceně dobrej. Oh, mám pocit, že to na mě přichází, ani se nenamáhám Jungkooka varovat. Napnu se jak prak a se spokojeným zaskučením potřísním svoje i jeho bříško. Nečekám moc dlouho, Jungkook zavzdychá a udělá se taky – hluboko do mého nitra, zaplaví mě tak příjemné teplo, které mě uvolní a Jungkook ze mě jednoduše vystoupí ven.

Jungkook vezme kapesník a očistí mě i sebe, poté se svalí vedle mě a vydýchá se stejně, jako já. Pousměje se a otočí si mě k sobě tak, aby mi mohl věnovat další vřelý polibek.

„Taehyungu, říkal jsi, že pořádně ani nevíš, co ty polibky znamenají." Zpozorním a napjatě na něj pohlédnu. „A víš, co znamenalo tohle?" nejistě zakroutím hlavou. Jungkook mi prsty přejede po tváři až k bradě, kterou mi pozvedne tak, aby viděl na můj označený krček.

„Vlastně jsem si tě podepsal. Víš, už od začátku jsem na tobě viděl něco jiného, něco, co mě prostě přitahovalo, nevím, jestli to byl vzhled, nebo způsob, jakým jednáš a chováš se v určitých situacích...je tady dost mladých vězňů, ale ještě žádný si nezískal moji pozornost tak, jako ty." Myslím, že se zase červenám, raději odvrátím zrak, ale Jungkook mě líbne na špičku nosu.

„Líbíš se mi, Taehyungie, asi jsem se do tebe opravdu zamiloval, teď je jen otázka...jak to cítíš ty?" Polknu, v mém břiše se najednou rozlétne hrozně moc motýlů.

„T-Taky se mi líbíš...nechtěl jsem si to přiznat, protože jsem nevěděl, co ke mně cítíš ty."

„Teď už to víš, takže...už si to chceš přiznat?" Pousměju se a přitulím se k němu, svůj obličej zavrtám do jeho holého horkého hrudníku a nadechnu se jeho vůně.

„Teď...už ano, teď už jsem vlastně i rád, že jsem do toho vězení vůbec nastoupil, mil-..." odmlčím se a nejistě na něj kouknu.

„No? Jen to řekni, nestyď se." Zasměje se Jungkook po mém odmlčení.

„M-Milujutě, Jungkooku." Vykoktám a schovám se pod peřinu. To Jungkooka očividně pobaví,ale jen mě pohladí po vlasech a oplatí mi to jednoduchým: „Já tebe taky."

Lidi, jste si vědomi toho, co se konečně stalo? 😂🎉

Tak teď když už jsou spolu, tak snad bychom tam těch krásných chvilek mohli dát i víc 😏💜