You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~3~

Nemůžu uvěřit, že ten malej růžovovlásek někoho zabil, a rovnou dvakrát, ale pokud má nějaké výbuchy vzteku, prý na to bere léky, tak toho asi je schopen, rozhodně mě to ale nijak neuklidnilo, když vím, že bude spát ve stejné cele, která je ještě k tomu přes noc zavírána.

„No a, co jsi ty udělal, Hoseoku?" Hoseok mávne rukou a pozvedne rameny.

„Ále, jen jsem měl cosi společného s pašováním drog, jsem tady na osm let, ale už mám polovinu za sebou."

„Ano, takže mě opustíš dřív, než odejdu já, o hodně dřív." Jimin povysune spodní ret a smutně pohlédne na Hoseoka, který mu ale rozcuchá vlasy a usměje se na něj.

„Oh, budu tě chodit navštěvovat, Jiminie, ber to tak, že tady budeš déle s Yoongim." Pozvednu obočí.

„Kdo je Yoongi?" Toho se Jimin hned chytne a dá mi ruku kolem ramen.

„Kdo je Yoongi? To je otázka, Yoongi je totiž, milý chlapče, ten nejkrásnější, nejsilnější a nejdokonalejší dozorce z celé věznice." Trochu protočím očima, protože si nedovedu představit, že by tady byl někdo ještě víc hot, než je Jungkook.

„Aha, a tobě se líbí, že?" pousměju se a Jimin se zakření.

„To je slabé slovo, Taehyungu, chci, aby ze mě vyšukal duši, chci pod ním vzdychat jeho jméno a polykat jeho..."

„Tak dost, všichni chápeme, co chceš." zastaví ho Hoseok a točením prstu u hlavy mi naznačí, že má Jimin o kolečko navíc, no, jde to vidět.

Věznicí se rozezní jakýsi hlasitý tón, něco, jako siréna. Trochu sebou škubnu leknutím, ale Jimin mě s uchechtnutím plácne přes stehno.

„Klid, to nás jen svolávají na oběd, tohle uslyšíš i ráno, jako budíček, nebo během dne, když je počítání, anebo když se něco stalo a dozorci chtějí, aby byl každý vězeň ve své cele, ale musíš sledovat čas, abys pochopil, co zrovna tohle houkání znamená." Oba kluci vstanou a já je následuju do jídelny.

Jídelna je poměrně dost velká, schází se tady celá věznice. Je tady tolik nesympatických chlapů, ze kterých mám i trochu strach, protože vypadají, jako opravdoví kriminálníci. Chodí si pro jídlo, které si potom na tácu donesou ke stolu. Podél jídelny stojí několik dozorců, ale mě oči zakotví u jednoho- vysoký, černovlasý, a tak hot. Skousnu si ret a přivřu jedno oko.

„Taehyungu, kam koukáš, pojď si pro to jídlo." popožene mě Hoseok. Zmateně si vezmu tác a přijdu k okýnku, u kterého nějaká starší kuchařka vydává jídla. Když dostanu talíř s jakousi kaší, zvedne se mi žaludek. Tohle doufám nebude každý den.

Zamířím k jednomu stolu, ale právě mám krásně na dohled Jungkooka, je úžasný, jak stojí opřený o zeď s jednou nohou pokrčenou. Proč z něj nemůžu spustit oči? Měl bych se mu vyhýbat, osahával mě, přitom je to zakázaný, ale...třeba to chtěl udělat, i když, já se svým chabým tělem bez jakéhokoliv svalu, mm, nevím, nevím, no.

Nedávám pozor na cestu a do někoho tvrdě narazím. Všechno moje jídlo s talíře se přemístí na chlápka, který mě jen zlostně probodne pohledem. Ah, je velkej, jako hora, a nejspíš naštvaný, to asi proto, že je celý od mé kaše.

„Co to má kurva znamenat." řekne skoro šeptem, ale hodně, hodně nahněvaně. Polknu a upustím tác, který jsem ještě držel v ruce.

„J-Já se o-omlouvám...p-pane..." nedořeknu to, ten chlápek mě chytne pod krkem a přirazí mě k jednomu stolu, poté vezme sklenici s džusem a všechno mi to vyleje na hlavu. Křečovitě zavřu oči a čekám, kdy mi dá ještě přes hubu, ale někdo ho ode mě odtrhne.

„Tak dost! Daejine, běž se převléct, nechci tady žádné spory." zařve na něj známý hlas, než ale otevřu oči, už mě někdo chytá za paži a někam mě vleče. „A ty půjdeš se mnou."

„Huh? Co? Já?" Jungkook mě pěvně svírá a táhne mě z jídelny ven. Ale ne, teď mě potrestá, určitě mám nějaký problém, protože jsem si nedával pozor na cestu a narazil jsem do toho velikána.

Jungkook mě zavede do sprch, hned vedle jsou nejspíš záchody, protože to tady neskutečně páchne, ale to mě v tuhle chvíli nezajímá. Jungkook mě pustí a opře se o umyvadlo naproti sprchového koutu.

„Z toho džusu budeš akorát celý ulepený, když se neumyješ hned, tak dělej, mazej do té sprchy a vydrhni si i vlasy, já ti zatím donesu čisté oblečení." řekne a zamíří ven ze sprch. Jsem docela v šoku, nevěděl jsem, že se dozorci o vězně tak zajímají, ale nevadí mi to.

Tyhle sprchy se mi ale vůbec nelíbí, jsou to jednotlivé kouty odděleny zídkou, ale zvenku není žádný závěs, takže každý, kdo projde, mě vlastně uvidí. To znamená, že bych si měl pohnout, než přijde Jungkook. Rychle se svléknu a pustím na sebe vlažnou vodu, teplejší tady asi není. Namočím si vlasy, ale až teď si uvědomuju, že tady není žádný šampón a voda mi ten lepkavý džus úplně nesmyje.

„Už jsem zpátky, tady je čisté oblečení a tady je šampón, už jsi namočený?" Rychle se k němu otočím zády, aby ze mě viděl co nejmíň, i když mám živě v paměti, jak jsem se před ním nahý promenádoval na osobní prohlídce.

„Nevím,proč se schováváš, už jsem tě nahého viděl," polknu, ale dál zůstávám otočený, „hrozně se loudáš. Víš co? Zohni se." Tak počkat, co že to po mě chce? Proč se mám zohnou? Nejistě na něj pohlédnu, ale on mě popožene. „Tak dělej, zohni se už, než sem někdo přijde." Tohle se mi ani trochu nelíbí, úplně zrudnu a s polknutím se pomalu ohnu v pase.