You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~15~

Taehyung P. O. V.

Všichni už se chystáme na spaní, za čtvrt hodiny je večerka. Naštěstí se nemusím chodit sprchovat, když jsem to stihl s Jungkookem odpoledne, ach, pořád na to musím myslet, proboha, vždyť já se s ním líbal, proč se můj mozek nechce probrat a pochopit to? Sundám ze sebe oblečení a zády ke dveřím si začnu oblékat vězeňské pyžamo, jo, i to je nutné mít, i když se mi nelíbí, vždycky jsem spal jen ve spodním prádle, ale tady nemůžu.

Zohnu se, abych si mohl obléct kalhoty, ale neuvědomuju si, že jsem pořád zády ke dveřím, takže v tuhle chvíli, kdyby sem někdo přišel, viděl by můj krásný vystrčený zadeček, ale můj zadek tak hezký není, ne, Jungkook ho má jistě hezčí. Ale proč říkám: Kdyby sem někdo přišel? No...protože přišel, a můžete hádat kdo.

„Ehm, ehm," odkašle si někdo za mnou a já se rychle narovnám a natáhnu si pyžamové kalhoty. Jsem úplně rudý, moc dobře vím, kdo za mnou teď stojí, „chystáš se na spaní?" optá se jeho líbezný hlas, přijde ke mně a letmo mě pohladí po celé délce mých zad.

„Um...jo, však už jsem se sprchoval..."

„Však jo, já vím, poslyš, kromě práce máš ještě hodně času, který můžeš rozumně využít, přišel jsem ti něco navrhnout." Pohlédnu na něj tázavým pohledem.

„Jako takový hlavní dozorce toho mám hodně na práci, kromě dozoru musím podepisovat různé papíry, které poté buď posílám otci, nebo je ukládám, ale je toho docela dost a mě to spíše zdržuje, tak mě napadlo, jestli bys mi nechtěl pomoct ty papíry roztřídit, pak bych ti za to zaplatil, měl bys to jako brigádu navíc, co ty na to?" Popravdě, tohle znělo docela dobře, dostal bych víc zaplaceno, a ještě bych si užíval čas v jeho kumbálu.

„Um, jo, klidně ti pomůžu." Přikývnu a pousměju se, Jungkook se usměje taky a rozcuchá mi vlasy.

„Dobře, až tě budu potřebovat, tak ti řeknu, což bude asi v brzké době, protože mám za sebou poslední várku v tomto týdnu a čeká mě další." Přikývnu a začnu si zapínat knoflíky na svojí pyžamové košili. Jungkook se uchechtne, a tak získá moji pozornost, nechápavě na něj pohlédnu.

„Co je?"

„Ale nic, jenom...," nedořekne to a oddělá moje ruce od knoflíků, pak mi je začne rozepínat, „špatně jsi to zapnul, jsi o knoflík nahoře." Nechám se, aby mi jeho hebké ruce rozeply košili a poté správně zapnuly knoflíky, přitom se mě párkrát lehce dotkne na holém hrudníku, ruce má docela studené, ale to mi nevadí, pozoruju jeho prstíky, jak si hrají s knoflíky, ale poté se přemístí k mé tváři.

„T-Tobě je zima? Máš promrzlé ruce." zašeptám, když se mě dotkne na líčku.

„Ne, byl jsem venku, ale stejně by ses s tvým teplem mohl podělit, hmm?" Přiblíží se a já rychle zavřu oči, než se naše rty opět spojí, nechám si to líbit, mám rád chuť jeho rtů, mám rád jeho vůni, mám rád jeho.

Z neškodného jednoduchého polibku se pomalu začíná stávat něco dravého a vášnivého. Nechám se, aby mi Jungkook jazykem vjel do pusy a prozkoumal tak každý můj kout. Svoje prsty proplete v mých tmavých vlasech a druhou rukou mi zajede pod kalhoty, kde mě pohladí po zadečku a poté ho lehce zmáčkne. Nadzvednu se a vzdychnu do polibku, ale neodpojuju se, nechci tu chvilku skončit, ne dřív, než pochopím Jungkookovi pravé úmysly. Ale mám asi smůlu.

„Hoseoku, ty jsi mi vzal kartáček? Už zase-..." I když se ode mě Jungkook rychle odtrhne, mám pocit, že Jiminovi něco došlo. Zastaví se ve dveřích od naší cely a zakření se.

„Oh, ale snad vás neruším." Uculí se a protáhne svůj tón, kterým větu řekl. Sklopím hlavu, aby mi vlasy překryly zarudlou tvář, Jungkook si odkašle a poplácá mě po rameni.

„No, vypadá to všechno v pořádku, tak se nachystej na spaní, Taehyungu, než začneme zavírat cely."

„A-Ano, pane Jeone." Jungkook na mě naposled mrkne a poté zamíří ven z cely. Jimin se stále culí, otočí se za ním, ale poté se vrhne na mě.

„Ahhh, Taehyungu, Taehyungu, Taehyungu. Copak to moje bystrá očka viděla?" Nervózně se uchechtnu, ale můj výraz je spíše zoufalý a nejistý.

„Um...nevím, co jsi viděl, Jungkook nás šel jen zkontrolovat."

„Hmm, to si tě kontroloval tak moc zblízka?" mlčím, moje srdce buší jako o závod, ale Jimin mě plácne přes zadek a zasměje se. „Vole, proč to skrýváš? Ty šukáš s Jungkookem!" vypískne, ale já ho umlčím a probodnu pohledem.

„Neřvi tak," procedím skrz zatnuté zuby, „já s ním nešukám, jen jsme se líbali, jasný? Nic víc."

„Nic víc? Kámo, ty sis ho normálně namotal." zakření se Jimin a ztiší svůj hlas.

„Um, nejsem si jistý, jestli nenamotal on mě, ale...to je jedno! Nic vážného to neznamená, nebo...já vlastně ani nevím." Povzdechnu si a posadím se na postel pod tu mojí. Nikdy jsem si nepřišel tak zoufalý a zmatený. Jimin si sedne vedle mě a položí mi paži kolem krku.

„hele, Jungkook si k tělu nikoho jen tak nepustí, takže pokud jste se líbali, rovnou počítej s tím, že za chvíli to nebudou jen polibky, ale i mnohem intimnější věci, v tom případě mu nejde jen o nějaký úlet, myslí to vážně, brácho." Kouknu na něj s trochou naděje, ale i strachem.

„Tak teď nevím, jestli jsi mě povzbudil, nebo ne." Do cely přijde Hoseok a s ještě mokrými vlasy se posadí vedle nás, zvědavě na nás pohlédne a podá Jiminovi kartáček na zuby. Jimin se zamračí a věnuje mu pohlavek.

„Ty zmetku! Já věděl, že máš zase můj kartáček, běž si už konečně koupit svůj."

„Ale víš, jak je to drahý?"

„nebylo by to drahý, kdybys neutrácel za čokoládové tyčinky." Hoseok pozvedne rameny, nepřijde mi, že ho to nějak trápí.

„No, tak to už neřeš, raději mi řekni, co vy dva řešíte." Mohl jsem tušit, že Jimin bude hned akční a všechno to Hoseokovi vyslepičí.

„Taehyung se líbal s Jungkookem, kámo, má našlápnuto dobrou cestou, klučina." Hoseok na mě vyvalí oči a usměje se od ucha k uchu.

„Fakt? Tak to ti fandím, Jungkook bude v posteli jistě hodně dobrý, řekl bych, že není tvrdý, jako Yoongi, ale spíše vášnivý, ale to se může změnit, že ano." Zamračím se na něj a nafouknu tváře.

„Proč pořád myslíte na sex? Byl to jen polibek!"

„Tae, ale víš přece, kam polibky vedou, a zrovna Jungkook by se s někým jen tak nelíbal, on je totiž docela pečlivý a vybíravý." Tak jo, teď jsem o něco víc vyděšený, vždyť on řekl to samé, co Jimin, že by na tom něco bylo?

„O tom mi ani nemluvte..." řeknu podrážděně a vstanu, abych mohl vylézt na svoji postel, ale zastaví mě Jimin, který mi stiskne zápěstí a pohlédne na mě nechápavým pohledem.

„Co je, Tae? Já netoužím po ničem, než si konečně zase zašukat a ty to máš přímo na dosah, tak v čem je problém?" Zrudnu a odvrátím zrak, nechce se mi o tom mluvit a už vůbec ne s někým, jako je Jimin a Hoseok.

„Um...to není důležitý..."

„Nekecej a mluv!" Jimin mě stáhne zpátky na postel a donutí mě si sednout.

„ten problém je ten, že...že se prostě bojím." Povzdechnu si, ale Jimin se zasměje.

„Oh, hele, já bych se taky bál, že Jungkook nebude dostatečně velký, nebo dobrý, ale určitě bude, věř mi, ono se to nezdá, ale-..."

„Ne, Jimine, ty to nechápeš, já se bojím toho celého, nemyslím jako Jungkooka, ale přímo tam toho...já...," povzdechnu si a sklopím zrak, „Já to ještě nedělal..." Oba se zarazí.

„Jakože...ještě vůbec? Nikdy?" optá se překvapeně Hoseok a já zakroutím hlavou.

Ahh, konečně pátek a s ním i další část <3