You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~30~

Jungkook P. O. V.

Probudím se a všimnu si toho rozkošného vězně v mé posteli. Prsty ho pohladím po tváři, přitom nakrčí nos a zavrtí se. Tentokrát teda místo prstů použiju své rty. Letmo ho líbnu na špičku nosu, poté na tvář a na čelo, dokud se na mě Taehyung rozespale nepodívá.

„Mm, Jungkooku?" zachraptí a převalí se na záda a protáhne se. Přisunu se blíž k němu a políbím ho na holý hrudník.

„Mm, je tohle lepší budíček, než siréna v cele?" Taehyung se zasměje a přikývne.

„Heh, jo, takhle bych mohl vstávat každý den." Usměju se a přitáhnu si ho k sobě, abych se konečně svými rty mohl ponořit do těch jeho.

„To mi je jasný, ale každou noc si tě sem nosit nemůžu."

„Takže...stejně v té cele budu spát sám?" zeptá se mě posmutněle a sklopí hlavu. Já ho pohladím po tváři a palcem mu pozvednu bradu tak, aby se zase koukal na mě.

„Neboj, nebudeš sám, pošleme k tobě dva nováčky." Znovu ho políbím, ale vytrhne nás z toho všeho klepání na dveře.

„Jungkooku? Jsi tam ještě?" Hrkne ve mně, hned poznám hlas svého otce. Ksakru, proč by sem chodil zrovna dneska? Nikdy sem nechodí, ale zrovna dneska! Přiložím ukazováček k Taeho rtům a naznačím mu, aby byl potichu a ani se nehnul.

„Počkej, jen na sebe hodím nějaké oblečení!" zvolám, aby mého otce náhodou nenapadlo otvírat. Rychle na sebe hodím boxerky a nějaké tričko a přijdu ke dveřím. Otevřu je a vyklouznu ven, abych dveře mohl zase hned zavřít.

„Dobré ráno, synu."

„Eh, dobré."

„Já, jen jsem ti přišel říct, abys vstal dřív, pan Min šel do nemocnice za tím vězněm, takže půjdeš na ranní dozor místo něj." Přikývnu a povzdechnu si. Snad už je na tom líp, když Hoseok přežil, ten večer, kromě toho, že jsem Taehyungovi měnil obklady, taky jsem Yoongiho utěšoval, že to dopadne dobře, byl na tom fakt špatně.

„Jasně, já se jen obléknu a jdu." Otec přikývne a zamíří ven z přespávárny. Zalezu zpátky do pokoje a usměju se na Taehyunga, abych mu naznačil, že už je to v pohodě.

„No, asi jsi slyšel, tak se oblékni, je čas vrátit se do věznice."

Taehyung P. O. V.

Ahhh, zase na to hrozném místě. Klidně bych zůstal s Jungkookem v tom pokojíku, ale bohužel, pořád jsem vězeň a on je pořád dozorce. Teď už ale vím, že mezi námi není jen vztah dozorce s vězněm, ale něco víc. Teď už jsem vlastně oficiálně jeho partner? Úžasný pocit, hlavně je ale super pocit, že už nejsem panic, mám to za sebou, jsem za to hrozně rád.

Na obědě mi Jungkook řekl, abych pak místo prádelny, navštívil jeho kumbál, abych mu konečně pomohl přerovnat ty papíry. Popravdě, předtím jsem se na tuhle chvíli těšil víc, to asi proto, abych mohl trávit čas s ním, nebo tam, kde to tolik voní jeho parfémem, ale teď mám pocit, že tohle si můžu užívat, kdykoliv se mi zachce. Už to nebude nijak zvláštní, když prostě přijdu k němu do kumbálu.

Zaklepu na dveře a vejdu dovnitř. Ovšem, šero, jako vždycky. Jungkook se usměje a napije se své kávy. Na stole už je nachystáno asi pět hromádek papírů a všelijakých dokumentů.

„Tak pojď, potřebuju to mít rychle hotové, dneska mi přijde další várka, skrz nováčky atd." přikývnu a přijdu k hromádkám. „Všechno je to se sebou namíchané, potřebuju to roztřídit na tři hromádky – všechny orazítkované papíry, neorazítkované a dokumenty s informacemi o vězních." Teda, toho je docela dost, ale alespoň si přivydělám, a ještě k tomu budu v jeho voňavém a útulném kumbálu.

Pustím se do toho, ale opět nás vyruší zaklepání a poté otvírání dveří.

„Dobrý den, pane Jeone, nesu vám něco na podepsání." Oh, je to ta upištěná ženská, která nás už tolikrát vyrušila z intimních chvilek – paní Kimová. Uh, hned se mi to jméno hnusí. Hned, co na stůl položí nějaké další papíry, divně se na mě zadívá.

„Nemáš ty tak náhodou pracovat v prádelně?" optá se mě nepříjemně a já se jen zakoktám. Jungkook mě ale umlčí, položí mi dlaň na rameno a mile se na dozorkyni usměje.

„Do prádelny pošlete nějaké nováčky, tady mladý pan Kim je teď zaměstnaný u mě." Paní Kimová se jen ušklíbne a pozvedne rameny.

„No, dobrá tedy, máte ho tady ale na starost."

„O to se nebojte." Ona si nás naposled projede pohledem a poté odejde z kumbálu. Tahle ženská ale už mi začíná lézt na nervy, přijde mi hrozně otravná a vlezlá.

„Taehyungie, napadlo mě, jestli bys chtěl třeba Hoseoka vidět? Mohli bychom za ním do nemocnice jet, jen budeš muset přetrpět pouta na rukách, ale jinak v tom nevidím žádný problém." Pohlédnu na něj a bez rozmýšlení přikývnu.

„Jo, chtěl bych, jestli bych mohl..."

„Se mnou můžeš kamkoliv, je to normální, že i vězni někam dojíždí, jen musí mít pouta a alespoň jednoho dozorce u sebe." Přikývnu, jakože chápu. Ano, Hoseoka vidět potřebuju, chci vědět, jak na tom je, je to přece můj dobrý kamarád. Ah, kéž bych mohl vidět i Jimina.

Všem přeji šťastné a krásně prožité Vánoce! 💜