You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~61~

Vezmu jednu z vrácených knih a zasunu ji mezi další knihy v polici, uběhla doba půjčených knih, takže si mi to tady zase všechno nahromadilo. Nemyslím si, že tady vydržím dlouho, už jsem se s Hoseokem domlouval, že bychom požádali o návrat do prádelny, stejně tam teď nikdo není, nebo možná jo, ale jistě to jsou větší lajdáci, než jsme byli my. Jistě nám to schválí, když se zeptám Jungkooka a Hoseok Yoongiho, tak není nad čím uvažovat, ach, už se nemůžu dočkat – pěkně v teploučku, kolem aroma aviváží a celý den jen klábosení o všem možném.

Zatím to ale musím vydržet tady, vezmu další knihu a vylezu na menší žebřík, protože nedosáhnu na polici pro knihu určenou. I tak se ale musím natáhnout. Už chci knihu zastrčit na volné místo v polici, ale zamotá se mi hlava a nepříjemně se mi na chvíli začerní před očima. Nespokojeně zaskučím, ale poté mi málem zaskočí slina leknutím, když špatně došlápnu a zřítím se z žebříku dolů. Asi bych byl už po druhé praštěný, kdyby mě někdo včas nezachytil.

„Ou, v pořádku? Nehodlal si po druhé rozbíjet hlavu, že?" zaostřím na černovlasého dozorce, který mě stále podepírá a skenuje mě pohledem. Rychle se postavím na vlastní nohy a nervózně se uchechtnu a podrbu na zátylku.

„Eh, ne...jen se mi trošku zamotala hlava, ale...v pohodě, děkuju za záchranu." Sice to řeknu s humorem, ale sám nad tím začnu trošku přemýšlet, tohle se mi ještě nestalo, teda, jakože jen tak z ničeho nic, navíc jsem ani nebyl tak moc vysoko.

„Mm, nemáš zač, ale ty by ses měl žebříkům vyhýbat." Zasměje se a knihu mi vezme, aby ji mohl dát na správné místo.

„No jo, to je pravda, takže...kdybychom tě s Hoseokem požádali o přesun do prádelny, tak by nám to prošlo?" optám se a nevinně se opřu o police s knihami.

„Hmm, že jste to vy, tak nejspíš ano, ale první musíme někam přesunout ty dva, co tam pracují teď za vás."

„No, však knihovna a kuchyně, místo mě a Hoseoka." Jungkook si mě projede svým pohledem, ale poté přikývne a doplouží se ke mně.

„Mm? To by šlo." Zašeptá a políbí mě na čelo, zavřu oči a zvednu hlavu tak, abych se dostal k jeho rtům, to se mi taky povede, nepatrně ho líbnu na spodní ret, ale tak v něm probudím větší chtíč a skončím přitisklý k policím s Jungkookovým jazýčkem v mé puse.

„Mm, Taehyungie~ měl bys pracovat." Pousměju se, ale dál se držím u jeho rtů.

„Oh, já pracoval, pročpak jsi přišel ty?" zamumlám do polibku a nosem přejedu po jeho lícní kosti až ke krku, přitom nasaju jeho voňavku, která se mnou hodně mává.

„Potřebuju ti něco důležitého říct." Nijak moc nevnímám vážnost téhle věty a přisaju se k jeho krku, jemně skousnu jeho kůži svými zoubky a dlaní mu zabloudím pod košili. Nemůžu si pomoct, na chvíli se cítím i dominantně, Jungkook mě v tom nechává, a to se mi hodně zamlouvá, dokud ale nedokončí svou větu.

„Tae...začátkem prosince se vrátí Jimin." Hrkne ve mně a leknutím Jungkooka skousnu mnohem víc, než jsem chtěl, to samozřejmě vede k bolestivému vyjeknutí a poté mě jeho silné paže od sebe odtrhnou.

„Sakra...to bolelo!"

„P-Promiň, ale...co jsi to říkal?" Vyděšeně k němu zvednu zrak a trochu odstoupím dál. Jungkook si povzdechne a pokývne si pro sebe hlavou.

„Že se...vrátí Jimin. Měl jet do Daegu, ale nakonec ho pošlou zpátky sem, Hoseok o tom neví a možná by se to i dozvědět neměl, bude lepší, když se to nechá až na jeho návrat, ale tobě jsem to říct chtěl, abys s tím počítal." Ne, že bych se bál, ale přeci jen, po tom, co se stalo... Tak moc jsem ho chtěl znovu vidět, no, teď se mi to splní, ale nepočítal jsem s tím, že to bude opět v téhle věznici.

„Aha...no, díky, že jsi mi to řekl..."

„Taehyungu...doktoři chtějí, aby se s ním začalo hodně komunikovat, pokud tady měl nějaké přátele, měl by se s nimi zase bavit, takže...nejspíš s vámi bude v cele, nemusíš se bát, bude stále pod dozorem, obzvlášť já s Yoongim dáme pozor, aby se nestalo něco podobného, jako minule, dobře?" Nejistě přikývnu. Možná bych měl být trochu pozitivní, Jimin je můj kamarád, klidně ho podpořím, ale to neznamená, že se ho nebudu bát, asi mu nebudu hned úplně věřit, ale...snad by se to mohlo zpravit?

Třeba to nakonec bude stejné, jako dřív. Třeba ale také ne, třeba sem do věznice nepřijde ten Jimin, kterého známe, ale někdo úplně jiný, někdo, na kom půjde vidět, že si prošel psychiatrií a má na triku ty nejhorší hříchy.

„Ummm, vážně by to neměl vědět i Hoseok?"

„Raději ne, Yoongi to nechce, kdyžtak mu to řekne sám, ale myslím, že se ho snaží chránit." Přikývnu a zabodnu pohled do země.

„To chápu..."

Vysprchovaný a oblečený do pyžama si lehnu na postel a zachumlám se do deky. Za chvíli zavírají cely, Hoseok je ještě ve sprchách, no jo, šel tam v tom největším návalu. Ach jo, celý den mě nějak bolí hlava, nevím, jestli je to tím, že neustále myslím na Jimina, přemítám na informacemi, které jsem od Jungkooka dostal, žere mě to, celý den jsem prostě jaksi mimo sebe, anebo je to jen tím, že opět začalo takovéto rýmové období, možná na mě něco leze, netuším, ale chci usnout a zaspat to, mám totiž vážně pocit, že mi ta hlava za chvíli vybouchne, jak je natlakovaná.

„Zase vyplýtvaná vlažná voda, zítra jdu s tebou." Zasměje se Hoseok, který právě vejde do cely a mě nepříjemně zapulsuje ve spánku, prsty si je promasíruju a křečovitě zavřu oči.

„Hoseoku...prosím, tišeji, hrozně mě třeští hlava, potřebuju usnout."

„Oh, promiň...a jsi v pořádku? Nemám říct Jungkookovi, nebo-..."

„Ne, jsem v pohodě, jen...jsem jen unavený." Tímhle jsem si rozhodně jistý nebyl. Už to, co se mi stalo v té knihovně – z ničeho nic zamotání hlavy a začernění před očima, teď ta bolest hlavy, asi jsem vážně jen trochu nastydlí, beztak z toho venku, jak jsme s Jungkookem leželi na zemi a sledovali červánky.

„Dobře...tak dobrou noc." Jen zamručím, nemám už ani sílu vydat další slovo, mám jen zavřené oči, dlaň přitisknutou k čelu s domněnkou, že to tak bude lepší a pomalu už ztracený ve snech, jen tak matně uslyším zavírání naší cely, než už opravdu usnu.

Ajaj, s Taehyungem se nám začíná něco dít 😶