Taehyung P. O. V.
Probudím se a to první, co mě praští do očí, je bílo, čistota a prázdnota. Chvíli mi trvá, než začnu plně vnímat, ale poté mi to dojde, dojde mi, kde jsem. Jsem v nemocnici. Znám to tady už tak dobře, že se ani nemusím rozhlédnout kolem a už podle pachu a měkké postele poznám, že jsem na nemocničním lůžku.
„Takže jsem měl další záchvat..." povzdechnu si pro sebe a konečně se rozhlédnu kolem sebe, ale hrkne ve mně, když si všimnu černovlasého dozorce sedícího na židli s hlavou položenou v mém klíně – spí. Byl tady snad se mnou přes noc? Dlaní ho pohladím po vlasech a propletu v nich prsty, to ho očividně probere a s očima po mě zamžourá.
„Ahoj." Špitnu a pokusím se o úsměv. Teď i on vypadá celkem zmateně, ale nakonec se taky usměje a líbne mě na čelo.
„Ahoj, Tae, jak je ti?" Povysunu se do sedu, abych na něj líp viděl a líp se mi mluvilo. Žádné bodnutí v hlavě, žádné začernění před očima...myslím, že jsem v pohodě.
„Je mi dobře, neboj." Usměju se a propletu si s ním prsty. Z židle se přesune na okraj mé postele a posadí se těsně ke mně. Koukám do jeho krásných očí a on do těch mých. Vidím v nich toho tolik – štěstí, lásku, ale i strach a nejistotu." Zamračím se a nakloním hlavu na stranu.
„Kookie? Proč jsem vlastně tady? Měl jsem záchvat?" on přikývne a sklopí zrak.
„Jo, byl ale dlouhý...skoro půl hodiny. Navíc ses neprobral."
„Už zase..." povzdechnu si a Jungkook jen posmutněle přikývne. Pohlédne směrem ke dveřím a poté zpátky ke mně. Pohladí mě po tváři a skloní se ke mně tak, aby mě mohl svými pažemi podebrat a přitisknout k sobě. Nebráním se, ještě se víc posadím a nechám se jím objímat. Je to tak uklidňující, dokud mi něco nezašeptá do ucha.
„Tae, čeká tě další vyšetření, nejspíš v tom nebude jen epilepsie." Odtrhnu se od něj a zaskočeně se svraštěným obočím na něj kouknu.
„Cože? Takže...zase není jistý, že jsem v pořádku?" Jungkook zakroutí hlavou.
„Nejspíš ne, ale tohle už snad bude poslední vyšetření, pak už by se tohle všechno mohlo konečně uzavřít." Sklopím zrak. Ucítím totiž slzy, ale nechci před Jungkookem brečet, on sám je jistě z toho nešťastný, tak nechci být negativní, ale potom, co tohle řekl, mi prostě hlavou proletěla jen jedna jediná myšlenka – co když se nakonec zjistí, že umřu. Je to tak paranoidní myšlenka, kterou bych měl okamžitě zahnat, ale po tom všem, po těch všech dnech strávených v nemocnici a pak opět tady a se správou, že je stále něco špatně... člověka to donutí nad tímhle prostě uvažovat.
ČTEŠ
You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] Taehyung kvůli vandalismu nastupuje na čtrnáct měsíců do Soulské věznice. Nejprve tohle místo vidí, jako živoucí noční můru, ale poté, co se dostane do styku s dvěma vězni a mladým přísným dozorcem, nebude se ve vězení cítit tak zle. Ovš...
