You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~41~

Musím si spokojeně zamručet, když se převalím na druhý bok a to, co ucítím, není tvrdá postel z věznice, ale měkoučká manželská postel v Jungkookově ložnici. Takže mám alespoň jistotu, že se mi to nezdálo. Mm, teď bych nejraději obejmul to dokonalé horké tělo, ale jaksi ho nikde nemůžu nahmatat. Zamračím se a otevřu oči. Ložnicí už je rozlezlé sluneční světlo, které ještě podtrhuje jeho prázdnotu. Jungkook tady není.

Se zívnutím se posadím a rozhlédnu se okolo sebe, možná bych měl také vstát, musím uznat, že na vězně jsem se prospal docela dost. Odkryju se a v tu chvíli si uvědomím, že na sobě nemám žádné oblečení, opravdu, ani boxerky? To jsem byl asi včera hodně unavený, ještě po tom prožitku.

Jungkook má naštěstí v ložnici skříň plnou voňavého oblečení, hned se k ní rozběhnu a vezmu si nějaké jeho tričko, boxerky a kalhoty, měl jsem pravdu, voní to, voní to tak strašně moc Jungkookem! Tohle je asi dávka mých vlastních drog, ze které mě už ale nikdo odsoudit nemůže.

Obléknutý vyjdu ven z ložnice, stačilo jen otevřít dveře a ucítil jsem ještě jinou vůni, než je jen Jungkookovo prádlo, tohle vonělo víc jedle a mě se z toho začal ozývat můj hladový žaludek.

„Oh, už jsi vzhůru?" optá se Jungkook, když se objevím v malé kuchyňce. Musím si ale zafixovat jednu věc, ač je Jungkook ve své policejní uniformě zatraceně sexy, tak v takovém obyčejném domácím roláku a volných teplácích je snad ještě krásnější, nebo...roztomilejší? Pořád jsem mu neřekl, že vypadá, jako králík, teď už bych si to mohl dovolit, ne jako první den na té prohlídce, i když ale, on si zase na oplátku může dovolit mě přehnout v pase.

„Um, jo, spalo se tady úžasně, to mi bude v cele chybět," řeknu trochu posmutněle, ale hned na to mu nakouknu přes rameno, „to je volské oko a slanina?" Jungkook se zasměje a vytáhne menší talířek, na který to dobré jídlo nandá.

„Přesně tak, nevím, jestli máš tohle rád..."

„To je žert? Miluju takové snídaně!" Jungkook mi podá talíř a pošle mě si sednout, ale až teď si mě nejspíš celého prohlédne a ušklíbne se.

„Hmm, moje oblečení?" Celý zrudnu, sakra, měl jsem se ho možná přeci jen zeptat, jsem tady na návštěvě a už mu kradu oblečení ze skříně, sakra, Taehyungu!

„Ummm, jo...o-omlouvám se, nevím, kde mám své, a-ale klidně si ho sundám..."

„To nemusíš," uchechtne se, „nevadí mi to, jenom...stejně se pak budeš muset zase převléct, bohužel, zase tě na nějaké dva dny čeká oranžová." Ale no tak, proč nám tu oranžovou vůbec dávají, když ji stejně pak sundáme? Hloupá pravidla, hloupá věznice a...alespoň mám Jungkooka, že ano, to je snad jediná výhoda tohohle nesmysluplného místa, před tím mi byli výhodou i ti dva- Hoseok s Jiminem, ale to je pryč, pořád na to zapomínám, že v cele už taková legrace nebude, fakt mě to mrzí, chtěl bych Hoseoka zase navštívit, snad už je mu líp, chtěl bych vidět i Jimina, o něm totiž nemám vůbec žádné informace, žádné novinky, pokroky, prostě nic, pomalu se asi smiřuju s tím, že toho malého růžovovlasého ďáblíka už neuvidím, nevím, možná je to dobře, možná tak neskončím s nožem v břiše, i když...to bylo hnusný, tak jsem to nemyslel, pořád je to přece kamarád.

„Um, Jungkooku?" vzhlédne ke mně a dá mi najevo, že mě poslouchá, „a-asi nemáš žádné nové informace o Jiminovi, že?"

„Ne, to bohužel nemám, ani mít možná nebudu, Jimin se z psychiatrie přemístí rovnou do jiné věznice." Povzdechnu si.

„Já vím, jen mě napadlo...jestli o něm něco nevíš." Řeknu docela sklesle a posadím se se svou snídaní ke stolu, on si sedne naproti mně a pohladí mě po ruce svou hebkou dlaní.