Zamlží se mi před očima, naposled si projedu pohledem všechny v místnosti,naposled si poslechnu panické jednání dozorců, všechno mi to zní, jako bych byl pod vodou, až nakonec spadnu do tmy a naprostého ticha.
Pomalu otevřu oči a pokusím se zaostřit. Jsem úplně zmatený, kde právě jsem? No, na tom možná nesejde, hlavou mi probleskne obraz, který mě okamžitě plně probere. Rychle se posadím, přitom mi z čela spadne mokrý hadřík.
„Ahoj, konečně ses probral." Promluví na mě hlas, který je mi moc dobře známý. Otočím se k Jungkookovi sedícímu na vedlejší posteli, oh, jsem ve své cele, jen jsem na dolním loži. Jungkook vstane a posadí se vedle mě.
„Spal jsi dlouho, už je osm večer, bál jsem se, abych ti taky nemusel volat sanitku, ale Seokjin říkal, že jsi v pořádku, že tě mám jen uložit a dát ti studený obklad." Polknu, podle toho, jak mluví, pochopím, že to nebyl sen. Jimin Hoseoka opravdu...zabil. Oči se mi zaplaví slzami, sklopím hlavu a sekaně se nadechnu.
„Promiň...nechtěl jsem ti způsobit problémy, jenom...jsem docela citlivý a tahle situace na mě byla prostě...prostě moc drsná." Obhájím se, ale Jungkook mě pohladí po zádech a nakloní hlavu tak, aby mi viděl do obličeje.
„Já to chápu, žádné problémy jsi mi nezpůsobil, naopak, alespoň jsem se vyhnul dozoru a celý den strávil tím, že jsem ti měnil obklady." Trochu se pousměju, ale úplně do smíchu mi rozhodně není, ne potom, co se stalo. Jungkook si mého výrazu všimne.
„Hoseok to přežil, pokud tě trápí tohle."
„Huh?" šokovaně zvednu hlavu a zadívám se na něj s otázkami v očích.
„Volali z nemocnice, prý ho operovali a bude v pořádku. Nepoškodily se prý žádné orgány, jen ztratil hodně krve, ale to by nebyl takový problém-..."
„Um, mohli bychom vynechat detaily, dělá se mi z toho špatně..." Jungkook se pousměje a omluvně na mě mrkne.
„promiň, chtěl jsem říct, že prostě si na nějakou dobu poleží v nemocnici, ale dostane se z toho." Alespoň něco pozitivního. Ale zajímá mě ještě něco.
„No...a co Jimin? Co je s ním?" Jungkook si tentokrát povzdechne a prohrábne si svoje vlasy.
„Jimin je v psychiatrické léčebně, po tom incidentu se zhroutil, nedalo se s ním nijak komunikovat. Až na tom bude lépe, proběhne další soud, protáhnou mu trest a pak ho odvezou do věznice s maximální ostrahou." Posmutněle přikývnu.
„Tam, kde je Minsun?"
„Ne, Minsun je v obyčejné věznici, akorát v Busanu." Opět přikývnu. Jungkook vstane a usměje se na mě. „Podám ti vodu, jo? Chceš obyčejnou nebo minerálku?"
„Um, obyčejnou...děkuju." S úsměvem odejde z cely. Je tady najedou taková divná atmosféra. Ještě to šero a prázdno. Není tady ani Hoseok ani Jimin, byl bych tady sám a nejen dnes, nad tou myšlenkou se zachvěju, mám docela strach, nechci být sám...
„Tady to je." Řekne Jungkook, když vejde do cely se sklenicí s vodou. Podá mi ji a já se napiju, nebo...spíš si jen tak usrknu a sklenici položím na stolek mezi postelemi. Nejistě se na Jungkooka natisknu, ale když ho to nijak nepřekvapí, přitulím se k němu víc a zavrtám svůj obličej do jeho hrudi, ah, opět cítím jeho krásné aroma.
„Jungkooku? J-Já tady nechci spát sám...bojím se." Jungkook proplete své prsty v mých vlasech a druhou rukou mě pohladí po celé délce mých zad.
„Ani bych tě tady nenechal, Taehyungie." Zvednu hlavu, v tu chvíli jsem hrozně blízko jeho rtů, ale nespojím je, jen se o ně nenápadně otřu.
„Takže...tady budeš se mnou?" Jungkook se usměje.
„Ne, to ty budeš se mnou v mojí ložnici." Ušklíbne se a konečně naše rty spojí.
Snad jste si nemysleli, že bych Hobiho nechala umřít, mě samotné by to rvalo srdce 💜
No, co čekáte, že bude v příští kapitole, no, co by to mohlo jenom být 💜😂😏
ČTEŠ
You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ
Fiksi Penggemar[dokončeno] Taehyung kvůli vandalismu nastupuje na čtrnáct měsíců do Soulské věznice. Nejprve tohle místo vidí, jako živoucí noční můru, ale poté, co se dostane do styku s dvěma vězni a mladým přísným dozorcem, nebude se ve vězení cítit tak zle. Ovš...
