Hoseok P. O. V.
Zpátky do věznice jsme přijeli až na večer, chtěl jsem zajít za Yoongim, ale zjistil jsem, že má teď jakousi práci, takže jsem rovnou zalezl do cely a lehnul si na postel. Taehyung má pravdu, měl bych mu o svých pocitech říct, protože takhle budu šťastný jen napůl. Začne mi být docela zima, to, protože se tady moc netopí a venku už začíná pěkně mrznout, zabalím se do deky a otočím se na bok, jsem docela unavený, takže zavřu oči, i když ještě nejsem osprchovaný ani v pyžamu, a pokusím se odpočinout od veškerého toho přemítání nad Jiminem.
Probudí mě něčí dlaň, která mi přejede po zádech. Cuknu sebou a rychle otevřu oči. Bože, já vážně usnul? Otočím se a vyděšeně a zmateně zároveň pohlédnu na Yoongiho, jak ve své uniformě sedí na okraji posteli a naklání se ke mně.
„Oh, promiň, nechtěl jsem tě vylekat." Omluví se, když si všimne mého výrazu. Promnu si oči a posadím se, přitom mávnu rukou, abych mu naznačil, že v pohodě, ať se neomlouvá.
„Um, kolik je hodin?" zachraptím ještě rozespalým hlasem a pokusím se najít hodiny, ale zapomněl jsem, že se v létě pokazili a do dnes nám sem nedonesli nové. Yoongi letmo koukne na svoje hodinky a pohladí mě po tváři.
„Jedenáct večer." Chvíli mi trvá, než tuhle informaci vstřebám, ale poté si hlasitě povzdechnu a plácnu se do čela. Vždyť už je hodina po večerce.
„Kruci, usnul jsem, ani nejsem umytý..." Yoongi se pousměje a ruku mi z čela oddělá, přitom mě po ní pohladí svým palcem.
„To nevadí, můžeš se umýt zítra, jen jsem se chtěl zeptat, jestli tě třeba něco nebolí, nebo tak, přišlo mi divné, že jsi šel spát tak brzy a tady ve věznici asi zase propukla nějaká viróza, protože už pět vězňů odpadlo, musel jsem jet pro léky, proto jsem tady nebyl." Chápavě přikývnu, ale poté zakroutím hlavou nad jeho otázkou.
„Aha, ummm, ne, jsem v pohodě, byl jsem jen trochu unavený." Yoongi si oddechne, když mu potvrdím, že jsem zdraví, ale hned poté se na mě vážně podívá a stiskne moji dlaň v těch svých.
„Hoseokie...Jungkook říkal, že když jste jeli zpátky z nemocnice, tak jsi prý měl jakési napuchlé oči, asi po pláči, chtěl jsem se tě taky zeptat, jestli je vše v pořádku? Nebo...pokud tě něco trápí, tak mi to řekni, od toho jsem tady." Sklopím zrak a mlčím, jako pěna. Zase se mi do očí nahrnou slzy, sice vím, že bych mu to sám řekl, stejně, ale je to těžké, bojím se o Jiminovi vůbec zmiňovat.
„Zlato? Co se děje." Yoongi mi pozvedne bradu a prohlédne si můj posmutnělý výraz.
„Yoongi, já...," pokusím se najít ta správná slova, ale nakonec vydechnu a prostě řeknu to, co mám na jazyku, „od doby, co jsme spolu, pořád myslím na Jimina. Vím, že je pryč, že už ho nikdy neuvidím, ale prostě se cítím hrozně, mám pocit, jako bych ti nedával všechno, co vyžaduješ, jako bych ti snad i něco překazil..." nevydržím to a nechám své slzy stéct po tváři, Yoongi mi je samozřejmě hned setře a políbí mě na čelo.
„Lásko, vždyť ty mi dáváš víc, jak všechno, nemusíš se cítit zle, Jimina vypusť z hlavy, ano? Teď jsme jen my dva." Popotáhnu a zakroutím hlavou.
„Yoongi...měl jsi Jimina rád? Znamenal pro tebe něco málo, jako já?" Yoongi chvíli přemítá nad odpovědí, ale poté odvrátí zrak a chce něco říct, ale já ho ještě stihnu upozornit. „A pravdu, prosím..." projede si mě pohledem a posmutněle přikývne.
„Nemiloval jsem ho tak, jako tebe. Odrazovalo mě jeho chování, byl otravný s tím, jak se ke mně pořád, tak lísal a všem vykládal, co by se mnou chtěl dělat a tak...ty jsi byl tichý, neprojevoval jsi ke mně jediný cit, možná ses neodvážil, před Jiminem, ale to ani já ne."
„takže se ti Jimin taky líbil?"
„Jo, ale necítil jsem k němu tolik, co k tobě, ovšem, když jsem si ho pozval k sobě, měl jsem v plánu jen to, že mu dám, co si žádá a potom mi dá pokoj, ale on mi projevil lásku, to jsem nečekal, ale nechtěl jsem ho úplně odmítnout, něco ve mně mi říkalo, ať mu vyhovím, ale potřeboval jsem i tebe, proto jsem mu navrhnul trojku. Tsh, bylo to tak hloupé, on to stejně nepřijal, nechtěl se dělit, ale teď, když je pryč, tak mi to ulehčuje situaci, můžu milovat jen tebe a nikdo mi v tom nemůže bránit." Polknu a opřu se hlavou o jeho hrudník.
„Děkuju, že jsi mi to řekl."
„V pořádku, jsme partneři, žádná tajemství." Zašeptá a proplete své prsty v mých vlasech. To mi udělá příjemně natolik, že zavřu oči a mručivým zvukem mu dám najevo, ať pokračuje. Uchechtne se a dál se přehrabuje v mých vlasech, přitom mě k sobě víc natiskne.
„Mám spát zase tady?" optá se mě, ale já zakroutím hlavou.
„Nechci, abys spal na té tvrdé posteli, ty si to nezasloužíš." On mi zvedne bradu, kouknu na něj a on mě líbne na nos.
„Ty si to ale taky nezasloužíš, ale já mám i svoji ložnici, nepůjdeme tam? Neboj, nemám nic v plánu, vím, že jsi unavený ještě ze včerejška, takže bychom se jen mazlili." Rozzáří se mi oči a nadšeně přikývnu. Tohle si rozhodně nechám líbit.
Já vím, že je ještě hodně času, ale už tak uvažuju nad svým dalším příběhem...
bylo by to buď anebo:
a) Taekook (Tae bottom)
b) Taekook (Kook bottom)
c) Jiný ship (bts)
d) nějaké drámo (bts, no smut, sad end...)
Plánuju už dopředu, abych si stihla sestavit osnovu (jsem asi jediná, která to dělá, ale bez ní bych se neobešla a nedopsala ani jednu ze svých ff xd)
No, můžete vybírat, ale stejně si myslím, že přes veškerou snahu opět skončím u Vkook :D
ČTEŠ
You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] Taehyung kvůli vandalismu nastupuje na čtrnáct měsíců do Soulské věznice. Nejprve tohle místo vidí, jako živoucí noční můru, ale poté, co se dostane do styku s dvěma vězni a mladým přísným dozorcem, nebude se ve vězení cítit tak zle. Ovš...
