You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~43~

Hoseok P. O. V.

Ležím na té tvrdé posteli už celý den, pomalu ale jistě mě začínají bolet záda, aby to nebylo jen to břicho. Za chvíli se budou zavírat cely, Taehyung už spí, zase se šel osprchovat dřív než všichni ostatní, a tak i dřív zatuhnul. Jestli já usnu, tak to bude zázrak, protože mě to břicho opravdu bolí, ani se nemůžu přetočit na druhý bok.

Páni, je to tady ale hrozně prázdný, když tady není Jimin, sice jsem na něj naštavný, nebo...spíš jsem zklamaný, ale i tak bych ho rád viděl, je to přece můj dobrý kamarád, dělal mi život ve věznici zábavnější, nebýt Yoongiho, tak je to tak i nadále.

„Ehm, můžu dál?" ozve se mužský hlas od dveří cely. Zvednu hlavu, abych na dotyčného viděl a v tu chvíli zatajím dech. Je to Yoongi. V poslední době, vlastně od té doby, co se stal ten incident, se kolem mě hodně motá, obskakuje mě, dělá si o mě starosti, neustále mě navštěvoval v nemocnici, to jsem s ním ale moc nemluvil, to ale s nikým, pak mě ale přivezl zpátky a začal se o mě starat i tady. Ach, pořád jsem do něj až po uši, ale cítím se vedle něj špatně, přijde mi to nefér vůči Jiminovi.

„J-Jo...jasně, pane Mine, ale potichu, Taehyung už spí." Yoongi letmo koukne na horní postel, kde v klubíčku spí Taehyung, ale hned na to věnuje pozornost mě. Sedne si na okraj postele a vytáhne z kapsy tubu s hojivou mastičkou.

„Měli bychom namazat tu jizvu." Nejistě přikývnu a nechám se, aby mi Yoongi vyhrnul tričko. Hned se mu poskytne pohled na docela dlouhou jizvu táhnoucí se přes pupík stáhnutou tmavě modrými stehy, mám jich tam osm. Yoongi si jizvu chvíli prohlíží, poté mi po ní přejede dvěma prsty, na to sebou trochu cuknu.

„Bolí to pořád?"

„A-Ano...bolí mě to." On si jen povzdechne a nanese si na prsty trochu mastičky, kterou mi poté po jizvě rozetře, mám co dělat, abych moc nefňukal, ale ono to opravdu štípe, kdyby mi to alespoň doktoři něčím zalepili, abych o to při každém pohybu nezavadil, ale oni, že ne, že to musí být na vzduchu, tsh.

„Hotovo. Jestli chceš, donesu ti prášek, aby tě to tak nebolelo..."

„Ne, to je dobrý, ale děkuju, pane Mine." On jen přikývne a pomalu vstane z okraje postele, aby mohl vyjít ven z cely a nás tady zamknout. Ještě ho ale stihnu zastavit.

„Um, pane Mine?" otočí se na mě a pohledem mě pobídne k mluvení, „já jen...děkuju za vaši péči, od toho zranění se o mě hezky staráte, to ani nemusíte..." Usměje se, to je snad poprvé, co vidím Yoongiho se usmívat.

„Neděkuj, ty a Jimin jste pro mě byli povinností vždycky." Oh, i Jimin? Ne, já nejsem žárlivý, ok? Nejsem. Nervózně se uchechtnu a přikývnu, jakože chápu. Už chce odejít, ale ještě se zastaví a přijde zpátky ke mně, pohladí mě po červených vlasech a nakloní se ke mně. Ztuhnu, je zatraceně blízko a absolutně nemám tušení, co se chytá udělat.

Yoongi na chvíli zavře oči a opatrně přiloží svoje horké rty na ty moje. Zůstanu v šoku, ale jen co s nimi lehce pohne, rozproudí se ve mně vzrušení a příjemné teplo, zavřu oči a pohnu se rty nazpátek, Yoongi si ale veškerou kontrolu nad polibkem převezme a jazýčkem mi zatlačí na zoubky, pustím ho samozřejmě dovnitř a on tak narychlo prozkoumá celou moji pusu, nakonec se odpojí a s horkým výdechem se usměje.

„Snad se ti tak bude líp usínat, mělo by to zabrat víc než prášek."

„P-Pane Mine..."

„Myslím, že když mi začneš tykat, nebudeš jediný vězeň." Uchechtne se a letmo koukne na spícího Taehyunga. Zasměju se taky a nejistě na něj kouknu.

„Mohl bych?"

„Byl bych rád." Věnuje mi ještě jednu letmou pusinku na čelo a poté už opravdu vyjde ven z cely, zavře ji a zamkne. Já zůstanu zmateně, ale zároveň potěšeně ležet. Mým tělem najednou začne proudit něco, jako štěstí, tak hrozně moc se proklínám skrz chudáka Jimina, ale zároveň bych tuhle chvilku vrátil a nechal ji běžet celou noc. Prsty se pohladím po dolním rtu a pousměju se sám pro sebe.Myslím, že i Taehyung už ví, kampak tyhle polibky vedou.

💜 Preferujete raději Sope/Yoonseok nebo Yoonmin? 💜