You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~79~

31. prosinec

Taehyung P. O. V.

Celý můj nemocniční pokoj pohltila tma, osvětlují to tady jen lampy a světýlka z venku. Dneska jsou zase všichni pohromadě, dost možná i ve věznici, aby se bavili a pak otevřeli šampaňské pro přivítání nového roku. Já tady asi nakonec opravdu skončím sám, Jungkook říkal, že bude mít tento den dozor až do půlnoci, takže se asi uvidíme až ráno. Docela mě to mrzí, ale beru to tak, že alespoň štědrý večer proběhl přesně podle mých představ.

Teď jsem hlavně myšlenkami úplně někde jinde. Zítra už v osm mě budou operovat a těžko říct, jak to se mnou dopadne. Nemůžu kvůli tomu usnout, převaluju se v posteli, ale prostě nejde mi odejít do světa snů.

Povzdechnu si a vstanu z lůžka. Bosýma nohama došlápnu na studenou podlahu a přicupitám k oknu. Odhrnu závěsy a opřu se o parapet. Kromě všemožných světýlek, lamp a světel z oken bytů, vidím i svůj odraz. Odraz rozcuchaného a posmutnělého vězně s otlačenou tváří z toho, jak celé dny jen leží. Přejedu po něm prsty a zanechám na skle jen téměř neviditelnou stopu.

„Možná je to můj poslední večer..." šeptnu si pro sebe, ač jsem si slíbil, že na tyhle myšlenky úplně zapomenu. Jak mám ale myslet na něco jiného, když jsem tady sám. Jen já a tikající hodiny, které mě ještě upozorňují, že čas běží, nejraději bych je rozbil. S povzdechnutím se opřu o okenní tabuli, přitom na něm vytvořím malý opar, který ovšem vmžiku zmizí. Možná bych měl jít opravdu spát, buď usnu teď, nebo už vůbec.

Zalezu si zpátky do postele a zakryju se až ke krku. Křečovitě zavřu oči a pokusím se usnout co nejdřív, ale hrkne ve mně, když uslyším zaklepání na dveře a poté uvidím, jak se pomalu otvírají. Kvůli tmě v mém pokoji, ale ostrého světla z chodby nedokážu rozpoznat siluety šesti postav, dokud na mě nepromluví.

„Doufám, že ještě nejdeš spát, Taehyungie." Rozzáří se mi oči, když uslyším Jungkookův hlas. Rychle vylezu z postele a rozběhnu se k němu.

„Jungkookie! Ty jsi přišel." Zajásám a pevně ho obejmu. On se jen zasměje a proplete své prsty v mých tmavých vlasech.

„Oh, jasně, že jsem přišel, nemohl jsem tě přece nechat na nový rok samotného v nemocnici." Odtáhnu se a pohlédnu na postavy za ním. Je to Seokjin, Namjoon, Yoongi, Hoseok a Jimin. Každý z nich má v ruce sáček s nějakým jídlem a Jungkook zase flašku s šampaňským.

„Vy...přišli jste všichni? Kvůli mně?" Jimin přikývne a s balíčky chipsů mě pevně objeme.

„Jo, chtěli jsme, aby sis to taky užil, takže tady budeme až do ohňostroje." V mých očích teď musí být milion jiskřiček. Najednou úplně zapomenu na nějakou operaci a s úsměvem jim naznačím, aby už konečně přišli dovnitř a zavřeli za sebou ty dveře.

„Doktoři vám to povolili?" optám se a Hoseok přikývne.

„Jo, prý dneska výjimečně, a všechno nejlepší k tvým včerejším narozeninám, ještě jsme se neviděli." Usměju se a stydlivě odvrátím zrak.

„Oh, děkuju, mám vás všechny moc rád, opravdu." Usměju se a Jin mě pohladí po rameni.

„je dobře, že jsme ti udělali radost, no, teď už bychom mohli rozbalit ty chipsy, ne?"

„Jasně, já je rozdělám, vzali jste ty misky?" optá se Namjoon a Yoongi mu je s přikývnutím podá. Je mi opravdu úžasně, posadím se na svou postel a Jungkook vedle mě. Dá mi paži kolem ramen a pobídne mě, abych si něco dobrého vzal.

„tenhle večer je jen tvůj, můžeš všechno." S tímhle musím rozmrkat oči, abych se nerozbrečel štěstím a pořádně ho políbím.

„No tak, dost muchlování a jde se slavit." Zvolá Jimin a plácne mě přes stehno, když se od Jungkooka už nějakou dobu neodpojuju. Zasmějeme se a natáhneme se pro nějaké chipsy a křupky, které kluci donesli.