You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~71~

Vyjdu ze sprch a do rukávu si utřu svůj ještě mokrý obličej z ranní hygieny. Někteří vězni jsou venku a pomáhají dozorcům s vnější výzdobou. Připevňují světýlka nad okna a podél střechy, sice to vypadá, že venku svítí slunce a je teplo, ale podle toho, kolik sněhu napadlo předpokládám, že tam musí pořádně mrznout. Já ven teda rozhodně nejdu, to raději půjdu do jídelny, kde teď zbytek vězňů zdobí perníčky a jiné cukroví.

Prohrábnu si svoje mokré růžové vlasy a vejdu do místnosti, kde už to voní Vánocemi, páni, dokonce už přivezli i stromeček, jako každý rok, bude stát tady v jídelně, ve které pak proběhne i náš společný vězeňský štědrý večer.

Nejistě se rozhlédnu kolem a všimnu si známého hnědovlasého kluka sedícího u posledního stolu docela o samotě a zdobícího perníčky. Pousměju se a dojdu k němu.

„Ahoj, Tae." Vzhlédne a taky se pokusí o úsměv.

„Dobré ráno, Jimine, co, jdeš taky zdobit?" posadím se a pohlédnu, kolik toho Taehyungovi ještě zbývá nazdobit, no, ještě hodně. Přisunu si blíž tácek s perníčky, vezmu jedno z barevných zdobítek a pustím se do toho společně s ním.

„Jo, jako každý rok, ani teď o to přece nepřijdu."

„heh, no, pro mě jsou to první Vánoce ve věznici a taky poslední." Kouknu na něj trochu posmutněle.

„Kdyže odcházíš?"

„V dubnu. Budu bydlet s Jungkookem, už jsme se na tom dohodli." Už mě to ani nepřekvapuje, vím, že jsem o hodně přišel, takže už jen čekám, kdy se mi třeba pochlubí s tím, že budou mít svatbu. Přeju jim to, stejně tak přeju Hoseokovi Yoongiho, teď už ano, možná jsem měl už tehdy, ale to jsem si asi ještě neuvědomoval, jak moc mi na obou záleží.

„Tak to máš za chvilku, ale...nemůžeš zapřít, že to tady tak zlé nebylo." Taehyung se uchechtne, ale nakonec přikývne.

„pravda, to zapřít nemůžu." Chtěl jsem si dál hledět svých perníčků, ale ucítil jsem horkou dlaň na mém rameni. S leknutím se otočím na osobu a málem mi pukne srdce, když uvidím Yoongiho. Oh, bože, prosím, ať se to nestane znovu.

„Jimine, pojď prosím se mnou." Řekne docela klidně, ale to mě dost znejistí. Na sucho polknu a s přikývnutím vstanu od stolu, nepřehlédnu Taehyungův podezíravý výraz, ale nestihnu nic vysvětlit, na nic se zeptat, protože Yoongi mě nenápadně chytne zápěstí a dotáhne za dveře jídelny.

„Yoongi, nedělej to..." špitnu, když zamíří ke schodům vedoucím do prádelny. Rozhodně si nemyslím, že mě tam chce zaměstnat, to bude trochu jiná práce, než je jen praní oblečení.

„Co Hoseok?" zamračím se na něj. Nechápu, jak se mě teď může ptát na Hoseoka, teď, když mě někam táhne, aby mě mohl zase ošukat za Hoseokovými zády.

„Co by mělo být? Nebaví se se mnou! Pořád ho štve to, co se mezi námi stalo, chtěl bych se s ním usmířit, ale ty mi v tom bráníš!" Yoongi za námi zavře dveře a umlčí mě dravým polibkem. Zády mě přirazí na zavřené dveře a dlaněmi mi vyhrne šedé tričko, aby odhalil moje bříško.

„Yoongi...j-já nechci..." šeptnu, když se mi dozorce přisaje ke krku. Zmateně na mě koukne, jako by právě nechápal, jak to myslím. Odtáhnu se od něj a omluvně sklopím hlavu. „Yoongi, promiň, ale já už takhle nemůžu. Taky mě to užírá. To, jak se líbáš s Hoseokem, pak přijdeš ke mně a pak jdeš zase za ním, takový vztah se mi nelíbí. Myslím...že by sis měl vybrat."

„Jimine...neumím si vybrat. Miluju vás oba dva, nedokážu být jen s jedním..."

„Tak nebuď ani s jedním, když ti to dělá problém, nebo...si to vyřeš, jak chceš, ale já končím." Rozmrkám oči a vydám se směrem ven z prádelny. Udělal jsem dobře, musel jsem to utnout, jsem na sebe hrdý, že jsem se mu nepoddal. Vyběhnu schody a vejdu rovnou do své cely, kde si vlezu na svoji matračku za dveřmi, schoulím se na ní do klubíčka a polštář si přitisknu k obličeji. Těžko říct, co teď Yoongi udělá, jen doufám, že se rozhodne, a to pro Hoseoka.

Taehyung P. O. V.

Po dlouhém dni stráveném především v jídelně s perníčky konečně vlezu do sprch. Právě teď tady nikdo není, sice tady už jsou závěsy, ale stejně chodím o něco dřív, abych měl na sprchu větší klid. Svléknu si všechno oblečení a vlezu si do jednoho koutu. Spokojeně zamručím, když mi na tělo dopadne příjemně vlažná voda, řekl bych, že je dnes i o něco málo teplejší, to bude možná tou zimou všude okolo.

Natáhnu se pro mýdlo, ale v tu chvíli se odhrne závěs a u něj se usmívá už nahý Jungkook. Leknu se a mýdlo upustím na zem.

„Jungkooku?! Co tady děláš, teď se sprchuju já." On si ale vleze za mnou a zatáhne za námi závěs. Kout není nějak extra velký, takže je teď tady docela těsno, ale zrovna u Jungkooka mi to tolik nevadí.

„Chtěl jsem se přidat, nemůžu snad?"

„Oh, ty přece můžeš." Usměju se a chci se namydlit, ale uvědomím si, že mýdlo leží pod mýma nohama. Uhm, kruci, ne, já se pro to nebudu zohýbat, ne teď! Jungkook ale vypadá, jako by na to čekal.

„Nevezmeš ho?" nejistě se na něj podívám a poté na mýdlo ležící na zemi.

„Měl bych snad?" Jasně, co asi jiného za odpověď čekám než že ano. Jungkook přikývne a mávnutím ruky mě pobídne, abych se už pro něj zohnul. Tak jo, Taehyungu, v tomhle už žádné umývání vlasů, jako prvně, nebude. Ušklíbnu se a docela vzrušený se pro mýdlo pomalu zohnu. Jak jsem ovšem předem předpokládal, Jungkook toho využije a prsty mě pohladí po zadečku. Zamíří s nimi k mému vstupu a ani nestihnu zareagovat, už do mě dva zasune. Věděl jsem to, ale nestěžuju si, chybí mi to.

„Ah~ Jungkooku...p-proč jsem to čekal?" zasměju se a opřu se o zeď, aby se mi nepodlomily nohy vzrušením a naprostým oslabením.

„To proto, že jsi byl v nemocnici a dlouho jsme to nedělali. Chybí mi tvoje úžasné tělo, Tae." No, mě právě taky. Zahryznu se do rtu, aby ze mě nevyšel nějaký hlasitější sten, když Jungkook narazí na můj uzlíček nervů. Dává si záležet, aby mě připravil, pořád je tak ohleduplný. Nakonec ze mě ale prsty vytáhne a já se otočím čelem k němu. Naše rty se spojí a navzájem na sebe začnou dorážet. Miluju to, tu chuť polibku, která je mnohem vášnivější a intenzivnější než kdykoliv jindy. Jazykem se proderu do jeho pusy a nenechám ho se ani pořádně nadechnout, heh, to má za ty prsty.

„Zamknul jsi?" optám se nejistě, když mě Jungkook vyzvedne tak, abych byl zády opřený o zeď s nohama obmotanýma kolem jeho pasu, ještě mě pažemi přidrží v bocích, abych mu nevyklouznul a s pousmáním se svou chloubou opře o můj nedočkavě vyčkávající vstup.

„Neboj, zamknul, věděl jsem přece, proč jsem jdu." Zašeptá mi to tak jemně do ucha, abych zůstal pořád tak uvolněný a zrelaxovaný a on do mě mohl naráz vniknout. To taky udělal a mě tak donutil zabořit obličej do jeho jamky mezi krkem a ramenem a slastně vzdychnout.

Líbí se mi, jak nás smáčí voda a jak se ve mně Jungkook stále rychleji pohybuje, ovšem stále opatrně, tak, abych si to jen užíval. A já jsem si to doopravdy víc užívat ani nemohl, bylo to lepší než ve snu. Zaryl jsem mu nehty do zad, když narazil na to správné místo a u toho se taky zdržoval. Přisál jsem se k jeho krku a začal na něm dělat značky. Nejraději bych ho snědl.

Nevydržel jsem to a s dalším výdechem jsem vyvrcholil a potřísnil jeho dokonale vypracované bříško. Se zasténáním se udělal i on, ale ještě ze mě nevyšel. Zůstal ve mně, nepohyboval se, jen si mě tiskl k sobě a vydechoval mi teplý vzduch na krk. Až teprve s dalším polibkem, který to celé zapečetil, vystoupil ven a opatrně mě postavil na nohy.

„Nechceš spát se mnou v ložnici tuhle noc?" Ani nemyslím na to, že v cele zůstane Hoseok s Jiminem o samotě a už omámeně a vyčerpaně přikývnu.

„Heh, může to být dneska ještě lepší?" Jungkook mi pozvedne bradu a mrkne na mě.

„Celý den jsi seděl nad cukrovím, tak ještě tě můžu namasírovat." Zasměju se a pevně ho objemu, přitom ho párkrát líbnu na hrudník.

„To by bylo úžasný. Ale ty taky celé dny sedíš nad papíry, tak ti to pak vynahradím."

Tak jo, už by se pomalu mělo vyjasňovat dilema Yoongiho, Jimina a Hobiho <3

Možná ale někteří z vás už tuší, jak to mezi nimi nakonec bude 😏