Taehyung P. O. V.
„Mm~...Jungkooku~...ahhh~...jsi tak úžasný~" zaskučím spokojeně a pousměju se. Oh, je to tak reálné, ty jeho dotyky, jeho prstíky, jeho chlouba, cítím to příjemné horko, hmm, je to jen sen, zase, za chvíli se nejspíš vzbudím, ale třeba to je stejné, jako předtím, třeba je teď Jungkook hned přede mnou a opravdu se mě dotýká, jako minule, cítím ho blízko sebe a já už skoro nespím.
Pomalu otevřu oči a pohlédnu před sebe, ale není to Jungkook, na koho zaostřím zrak, ne, tenhle chlápek má na Jungkooka moc široká ramena a dlouhé vlasy, hlavně na mě tak divně zírá, oh, můj mozek se plně probere a já rychle oddělám ruku ze svého vlhkého místečka, bože, nevím, jak se tam dostala. Uhm!
„C-Co je?! P-Potřebuješ snad něco?!" vyjeknu a zakryju se dekou, abych dal pryč z dohledu svoje zpocené tělo. On jen zakroutí hlavou a pozvedne jedno obočí.
„Raději nic...ehm...jdu na snídani." řekne zmateně a raději odkráčí pryč z cely. Povzdechnu si a lehnu si na záda a zadívám se do stropu. Oh, chtěl bych se vzbudit z té noční můry, kde je můj Jungkook? Asi teď už jen ve snech.
„Hej! Co ty tady ještě, mazej z té postele a jdi se sebou něco udělat, pak dostaneš práci, nemysli si, že nebudeš makat." Křikne na mě dozorce, který právě vejde do mé cely a donutí mě rychle seběhnout žebřiny a dostat se na nohy.
„J-Já už jdu..." zakňourám a začnu se soukat do toho příšerného oranžového oblečení.
***
Jakmile zahoukali na osobní volno, ani mě nenapadlo hledat toho dozorce z rána, moc se mi do žádné práce nechce, stejně to nebude žádná prádelna, ani třídění papíru v kumbálu toho nejkrásnějšího dozorce. Zalezu si na horní postel a vytáhnu si z igelitky časopis, který jsem od věznice taky dostal, no, a hned titulní stránka – co způsobují drogy? Oh, jako vážně? Dělají mi to snad schválně? Podrážděně časopis zavřu a hodím ho z postele dolů na zem a opřu se o stěnu.
„Je tady Kim Taehyung?" zaslechnu od dveří mé cely a hned se nahnu, aby na mě dotyčný, respektive dotyčná, viděla.
„Um, jo, to jsem já." Zvednu ještě ruku, abych měl jistotu, že si mě opravdu všimla. Mladá dozorkyně mi naznačí, abych slezl a přišel za ní.
„Tak pojď se mnou, máš návštěvu." Zmateně slezu a nechám se vést někam přes celou věznici. Návštěvu? Jakože...v té místnosti? Oh, Jungkook si snad pro mě přijel? Žena otevře dveře a pobídne mě, abych si našel místo v návštěvně (nebo, jak tomu mám říkat), já hned poznám, kde je moje místo.
Oh, ano, sedí u toho stolu netrpělivě, s pohledem zaraženým do prázdna před sebou, noha přes nohu, se kterou ještě pohupuje a čeká. Zatnu zuby, abych se zase nerozbrečel a rozběhnu se k němu.
„Jungkooku!" křiknu radostně, hned si mě všimne a vstane, abych se mu mohl vrhnout přímo do náruče. To taky udělám, doslova na něj skočím a nechám se obmotat jeho pažemi, dokud na nás nezařve jeden z dozorců.
„hele! Zakázané dotyky, hned od sebe!" rychle se odtrhneme, ještě se stačím nadechnout jeho vůně a poté se posadíme naproti sobě.
„Oh, Tae, jsi v pořádku?" s úsměvem přikývnu.
„Přijel sis pro mě? Odvezeš mě zpátky do Soulu?" optám se zoufale a zabodnu pohled do jeho krásných očí, on ale sklesle zakroutí hlavou.
„Ještě ne, musím poslat papír o omylu, a to i bez podpisu mého otce, to on ti tohle udělal, dozvěděl se o našem vztahu, ale neboj, dostanu tě zpátky a on nám už v ničem bránit nebude." Povzdechnu si a posmutněle na něj kouknu.
„Jak dlouho to bude trvat?" špitnu a on ke mně nenápadně natáhne ruku, já pochopím a opatrně se svými prsty dotknu těch jeho. „Moc dlouho ne, slibuju, ale vydrž to tady, koho máš v cele?"
„No...taky nějakého nováčka, sice je docela nepříjemný, ale nijak mě neohrožuje...doufám." Jungkook přikývne a prstem mě pohladí po zápěstí.
„Kdyby něco, tak mu přijedu rozbít hubu, stačí zavolat, klidně ty peníze obětuj, moc dlouho tady nebudeš." Pousměje se a z rukávu vytáhne kousek nějakého lístečku a dá mi ho do dlaně. Já ho stisknu, aby ho nikdo neviděl a taky se na něj usměju.
„M-Miluju tě..." Jungkook se zasměje.
„Já tebe taky a nemusíš se tak červenat, když tu větu říkáš." Zasměju se taky a sklopím svůj rudý obličej. „Už musím jít, otec mě teď docela zapřáhnul, po té hádce, ale neboj, až příště přijedu, ty už pojedeš se mnou." Mrkne na mě a stejně, jako všichni okolo, vstane od stolu a zamíří k východu, poté se ozve jeden z dozorců.
„Všichni zpátky do svých cel, nebo na svá pracovní místa." Vstanu od stolu a následuju houf vězňů, jak se loudavým krokem sunou do dveří. Já si nenápadně prohlédnu papírek od Jungkooka a pousměju se. Je na něm jeho telefonní číslo a vzkaz: „Hlavu vzhůru, lásko."
Ahhh, hned se cítím líp, jistě to dobře dopadne, už chci zamířit do své cely, ale zastaví mě ten hloupý dozorce.
„Hele,hele, kampak? Pokud se nepletu, tak tebe ještě čeká práce, pojď se mnou."
ČTEŠ
You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] Taehyung kvůli vandalismu nastupuje na čtrnáct měsíců do Soulské věznice. Nejprve tohle místo vidí, jako živoucí noční můru, ale poté, co se dostane do styku s dvěma vězni a mladým přísným dozorcem, nebude se ve vězení cítit tak zle. Ovš...
