<Time Skip – Duben>
Jungkook P. O. V.
Povzdechnu si a opřu se o stůl ve svém kumbále. Měl bych mít dozor, ale potřebuju být chvíli sám. Zase to na mě leze, ten pocit samoty. Už je to taková doba. Čas letí tak strašně rychle a mě to nikdy tak nepřišlo, jako teď. Promnu si svoje oči a pomalu se posadím na malý gauč. Musím se pro sebe pousmát, je to sice jen hloupý gauč, ale mám s ním tak krásné vzpomínky. Kolikrát na něm seděl on? Kolikrát se na něm událo i něco, co by nemělo? Ach, tolikrát, nikdy na ty chvilky nezapomenu.
Polknu a doploužím se k oknu. Jen lehce roztáhnu závěsy a nakouknu ven. Po ulici chodí lidé, zcela bezstarostní, svobodní...I on mohl být tam venku. Mohl konečně odejít z té hloupé věznice, ale štěstí na jeho straně nestálo.
„Mrzí mě to..." špitnu si pro sebe a zhluboka se nadechnu.
Někdo mi zaklepe na dveře a poté uslyším hlas nějaké mladé dozorkyně.
„Pane Jeone...musíme už jít." Povzdechnu si a polknu.
„Dejte mi chvilku..." zvolám a naposled se zadívám ven z okna. Kouknu na oblohu. Vypadá to, že bude pršet, zrovna dneska, v tento tak nešťastný den. Musím ty myšlenky zahnat a soustředit se na svou práci, i když je to občas opravdu těžké.
„Pane Jeone, už je opravdu čas." S nádechem vylezu ven ze svého kumbálu a střetnu se s pohledem mladé dozorkyně. Kývnu si pro sebe hlavou a poté se pousměju na slečnu.
„tak jdeme." Řeknu skoro šeptem a zajdu s ní za roh. Tady už jsou cely. Uchechtnu se, když spatřím ten jeho naštvaný výraz.
„Jungkooku! Kde jsi tak dlouho? Já vím, že nechceš, abych odtud odešel, ale konečně skončilo mých čtrnáct měsíců a já chci ven!" křikne na mě Taehyung a máchne rukou směrem ke své cele, kterou musíme ještě před jeho odchodem zkontrolovat.
„heh, neboj se, nikam nespěcháme." Zasměju se a dojdu k němu. Oh, kdyby tak jen věděl, že věznici pod mým dozorem jen tak neopustí, proto jsem říkal, že mě to mrzí, ale to jen pro sebe, jemu se omlouvat nehodlám. Ušklíbnu se, když dozorkyně začne s kontrolou.
Taehyung P. O. V.
Jungkook se chová divně. Sice vím, že mu tady ve věznici budu chybět, ale bude mě mít přece v bytě, tak nevím, proč ho můj odchod tak poznamenává. Mimochodem, tu operaci jsem přežil, dokonce to byla i moje poslední léčba, od začátku nového roku jsou moje záchvaty pryč a já můžu konečně žít normální život.
Už jsem se chtěl s úsměvem přemístit k chodbě i se svými věcmi, ale ještě mě zastaví dozorkyně.
„Počkat, počkat, kam ten spěch? Copak je tohle?" optá se a ukáže mu sáček s MP3 přehrávačem, mým mobilem, několika penězi, cigaretami a malým kapesním nožíkem. Tak moment...kde se to vzalo v mé cele?!
„T-To není moje...tohle nevím, kde se tady vzalo..." Dozorkyně pozvedne obočí a ukáže na podpis na sáčku.
„Stojí tady: Kim Taehyung. Hmm, raději nechci vědět, jak jsi to sem propašoval, ale takové věci jsou zakázané a obzvlášť kapesní nožík." Vytřeštím oči a přiběhnu k sáčku. Oh, opravdu je na něm moje jméno, ale jak?
„prosím vás...to je nějaký omyl."
„Omyl jo? To je nejčastější argument. No, mladej, tak ty tuhle věznici asi ještě opouštět nebudeš, vidím to na nějaké měsíční prodloužení, ještě se uvidí, na jak dlouho."
„C-COŽE?! A-Ale...to je omyl! Opravdu, nevím, kde se to tady vzalo, věřte mi a-..." zarazím se a kouknu na Jungkooka. Vypadá docela spokojeně a klidně. Chvíli na něj podezíravě civím, ale poté ve mně hrkne, když mi asi dojde, o co tady jde.
„Jungkooku...to ty?" Jungkook se ke mně nahne a plácne mě a zašeptá mi do ucha.
„Klid, když se přiznáš, třeba to nebude tak velké prodloužení." Ušklíbne se a já ho plácnu do ramene.
„Co- ...proč jsi mi to udělal?!"
„No tak, Tae, přece bys mě tady nechtěl nechat, stejně bychom se skoro nevídali, jsem hlavně v práci a navíc...Jiminovi s Hoseokem bys taky chyběl." Řekne s úšklebkem a já cítím, jak se ve mně vaří krev. Tohle, že je můj partner?!
„Tohle jsem si nezasloužil." Ceknu, ale Jungkook se zasměje.
„neboj, budeš mít hodně výhod, budu si tě vozit i do bytu, hmm?"
„pane Jeone," ozve se hlas té dozorkyně, „běžte mu udělat osobní prohlídku, jestli u sebe ještě něco neschovává, ano?" Jungkook se usměje a chytne mě za paži.
„nebojte, udělám DŮKLADNOU osobní prohlídku." S těmito slovy mě začne vyvádět z chodby. Jen polknu a pomalu smířený s tím, co mě teď čeká, si povzdechnu a nechám se, aby si mě odvedl do prohlídkové místnosti.
END
----------------
Takže :D Jsme na konci tohoto příběhu a já vám strašně moc děkuju, že jste ho četli, komentovali a hlasovali pro něj, jde vidět, že váš bavil a to mě moc těší <3
Vypadá to ale, že by mělo pokračování úspěch, takže jsem se rozhodla k druhému dílu, který najdete na mém profilu. Stejně hlasování vyhrál Tae bottom, ale abych vás ostatní taky trochu nalákala, tak po ukončení druhého dílu vás čeká nová kniha, kde bude tentokrát bottom Kook, tak budu moc ráda, když mě budete třeba sledovat, aby vám to neuteklo a mě tak podpořit <3
Sice vím, že druhé díly většinou už takový úspěch nemívají, ale budu moc ráda, když mě neopustíte a budete pokračovat v našem příběhu, protože to skončilo, tak jak to skončilo a ve věznici se toho může stát ještě hodně ;)
Klidně mi i můžete napsat, co byste chtěli, aby se ve věznici stalo, hezkého i nehezkého, a já uvážím, jestli by se mi to do příběhu hodilo ;)
💜 I purple U! 💜
ČTEŠ
You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] Taehyung kvůli vandalismu nastupuje na čtrnáct měsíců do Soulské věznice. Nejprve tohle místo vidí, jako živoucí noční můru, ale poté, co se dostane do styku s dvěma vězni a mladým přísným dozorcem, nebude se ve vězení cítit tak zle. Ovš...
