You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~75~

Taehyung P. O. V.

Vzbudím se opět vedle toho dokonalého těla. Spávám tady stále častěji a častěji, co je ale nejlepší, prochází nám to s přehledem. Není tady nikdo, kdo by nám v tom bránil, Jungkookův otec už to v pohodě toleruje, ostatní dozorci o tom ani neví, kromě teda Yoongiho. Teď i často přemýšlím nad tím, co říkal Hoseok – je tady už jako doma. Nevím teda, jestli to stále tak cítí, teď skrz Jimina...ale popravdě, nechci ho opouštět, je to můj kamarád a Jimin taky, mrzí mě myšlenka, že odejdu a už je nikdy neuvidím.

„Dobré ráno." Zaslechnu vedle mě ospalý hlas, který mě donutí se odtrhnout z myšlenek a věnovat pozornost Jungkookovi.

„Dobré." Šeptnu a přitulím se k němu. Vím, že už budeme muset jít, protože má Jungkook dozor, ale mě se odtud tak moc nechce. „prosím, neříkej, že musíme vstávat, chci tady být ještě s tebou." Jungkook se zasměje a převalí se se mnou tak, aby mě dostal pod sebe. Zapře se pažemi o matraci a jemně mě líbne na rty.

„Mm, teď se ti to chystám nějak mírně říct." Usměje se a pohladí mě po tváři, já to udělám taky, natáhnu k němu svoji dlaň a odhrnu mu z čela pramínky černých vlasů.

„Hmm, dej si jeden den volno a buď tady se mnou od rána až do večera." Jungkook se zasměje a vstane z postele. Musím si skousnout ret, když se mi naskytne pohled na jeho celého. Je nahý, takže se zachvěju vzrušením, když se Jungkook zohne k šuplíku pro nějaké spodní prádlo.

„Vím, že se koukáš." Zvolá, aniž by se na mě otáčel a já celý zrudlý odvrátím zrak.

„V-Vůbec ne, já už taky vstávám." Přehodím přes sebe peřinu a doploužím se k mému vězeňskému oblečení poskládaném na malém křesílku u postele.

Vyjdeme ven. Ovane mě pořádně studený vítr a čerstvý vzduch. Zastrčím ruce do kapes a vydám se směrem k věznici s Jungkookem za svými zády, ale leknu se, když ucítím sníh ve svých vlasech. Rychle se otočím a všimnu si Jungkooka, jak v ruce drží sněhovou kouli a šibalsky se na mě šklebí.

„heh, promiň, Tae, mířil jsem na záda." Zasměju se a ohnu se pro trochu sněhu.

„Na to, že vlastníš zbraň, tak bys měl umět trochu mířit, ne?" v dlaních schovaných v rukavicích uplácám ze sněhu kouli a rychle ji po Jungkookovi hodím, dokud je celkem blízko. Trefím jeho dokonalý hrudník, který byl ale bohužel odhalený kvůli rozepnuté bundě, takže se mu sníh nasypal až pod tričko, a to dal značně najevo svou mimikou v obličeji.

„Ou, jejda, promiň Kookie, to jsem nechtěl." Zasměju se, ale to mi Jungkook očividně nevěří, vezme další sníh, uplácá z ní kouli a mě ani útěk nepomůže – zasáhne mě zase zezadu do hlavy a sníh se mi nasype za krk. Zachvěju se chladem, ale hned si beru do rukou další sníh. Už mu chci ránu oplatit, ale zastavím se – on má totiž v ruce mnohem větší sněhovou kouli, kterou nejspíš teď stihl uválet, ani ji neudrží jednou rukou, je to jako jedna z částí sněhuláka.

„Ummm, Kookie? Tohle na mě nehodíš, že ne?"

„Proč myslíš?" zasměje se a přijde s koulí blíž, za to já ucouvnu.

„No tak, tohle je moc velké, to si přece nezasloužím...navíc, ty sis začal."

„Ale, Taehyungie se nám bojí?" zasměje se a zrychlí krok. Taky zrychlím krok, abych se od něj dostal, co nejdál.

„Nebojím, Jungkooku, nech toho." Zasměju se a rozeběhnu se od něj pryč, on se ale rozběhne za mnou. Je mi jasný, že mě dožene, je rychlejší, navíc, v tom sněhu se ani běhat nedá. Nohou došlápnu na nějaký zmrzlý kus a podklouzne mi to, svalím se tak do studené sněhové přikrývky a na chvíli se pod ní ztratím.

„Tae? V pohodě?" uslyším hlas Jungkooka, který ke mně starostlivě přispěchá a odhrne ze mě sníh. Smíchem mu dám najevo, že mi nic není a nechám si pomoct vstát. „heh, tak jo, asi už opravdu půjdeme, ne?" přikývnu a opráším se od sněhu.

„Jo, doufám, že teď kvůli tobě nastydnu." Jungkook mě líbne na zmrzlé líčko.

„Hmm, to bych se o tebe pak musel starat."

„No právě." usměju se a polibek mu vrátím, ale v mnohem vášnivější verzi. „Tak jdeme?"

Projdu věznicí rovnou do své cely. Jungkook už se ztratil někde na dozoru, nejspíš v jídelně. Potřebuju se převléct a taky ještě nemám vyčištěné zuby. Vejdu do cely, ale zarazí mě, když uvidím Jimina spícího na Hoseokovi v jedné posteli. Oba jsou k sobě přitulení a polonazí. Nechci je budit, ale jsem v šoku, myslel jsem, že se spolu nebaví, ale oni spolu i spí?

Asi proběhne menší výslech, hned, jak se vzbudí. Teď to raději dál neřeším, vezmu si kartáček na zuby, čisté oblečení a zamířím ke sprchám. Možná se i osprchuju, pokud tam nikdo nebude, protože se potřebuju trochu ohřát, ten sníh mám pořád všude, jenže teď je z něj hodně studená voda vsáklá do mé vězeňské soupravy.

Hmm, tohle si s Jungkookem ještě vyřídím. Hned po obědě mu vlezu do kumbálu a bez zájmu, jestli má nějakou práci nebo ne, se mu pořádně pomstím – králíčkovi mému. Cestou do sprchy se ještě minu s Yoongim, oh, jestli má namířeno do naší cely, tak se asi bude divit, až uvidí Jimina s Hoseokem, jak spolu spí na dolním loži, navíc ještě bez oblečení.

Zase tu máme nějaký klid :)

Bohužel jsem zlá a ten klid jim budu muset přerušit :)

Teď jen doufejte, že jsem nevybočila ze své happyendové osnovy :)

Ne, jen vás děsím :)

Možná :)