Už uběhla hodina od oběda, na kterém jsem, mimochodem, nebyl. Jungkook mě do cely nepřišel zkontrolovat, nejspíš nebyl ani na obědě, nebo tam byl, ale nevšiml si, že tam nejsem, protože ani po tom mě nešel nahánět. Už mě to tady přestává bavit, cítím se takový oblbnutý, když celý den ležím v pyžamu a v dece. Ani Hoseok tady není, před chvílí odjel s Yoongim do nemocnice na prohlídku, jestli je vše v pořádku, co se týče jeho břicha. Hmm, jsem tady sám, svému partnerovi jsem nejspíš u zadku.
Naštvaně slezu žebřiny, uhladím si svoje rozcuchané vlasy a vyjdu ven z cely. Naštěstí nepotkám ani jednoho dozorce, který by mě seřval místo Jungkooka za to, že jsem stále v pyžamu. Projdu kolem dveřích vedoucích ven, kolem Namjoonovy psychologie až se nakonec dostanu ke dveřím od Jungkookova kumbálu.
„Jungkooku? Jsi tam?" zvolám, ale odpovědi se mi nedostane. Zamračím se a bouchnu do dveří dlaní.
„Měl bys vylézt! Zapomněl jsi snad na mě? To už ti na mě nezáleží? Vůbec se mi nevěnuješ, já jsem ještě v pyžamu, Jungkooku! Slyšíš? Jsem v pyžamu, celou dobu jsem ležel a nešel ani na oběd, měl bys mě teď pořádně seřvat, ztrestat, a nakonec mě zlíbat! Slyšíš?!" Nic, žádná odpověď, musím si pro sebe polknout, protože jestli teď z ničeho nic otevře, tak asi vypustím duši, ale on neotvírá. Trochu se uklidním a pomalu zatlačím na kliku.
„J-Jungkooku? Jsi tady, že?" optám se o něco tišeji a nakouknu dovnitř. Zase tady má takové šero, vždyť na ty papíry nemůže vidět. Očima hned zakotvím na jeho stole, ne, že by mě zajímal ten stůl, spíš mě zajímá, kdo na něm leží. Svraštím obočí a pomalu přijdu k němu.
„J-Jungkooku? Ty...ty spíš?" Jemně do něj drbnu, ale on se ani nehne. Je úplně ztuhlý a horký, to mě vyděsí a začnu s ním víc třást.
„Jungkooku! Hej, prober se! Slyšíš mě? Fajn, tak ti řeknu králíčku, vypadáš totiž jako králík, slyšíš mě?" Začnu panikařit, když ani po tomhle sebou nijak nehne. Jeho kruhy pod očima se mi zdají ještě černější a výraznější.
„K-Kookie...prober se přece!" do očí se mi nahrnou slzy a rychle vyběhnu z jeho kumbálu rovnou ven. Opravdu je docela teplo, ale to je teď nepodstatné, musím se dostat rychle k Seokjinovi. Utřu si zaslzené oči, abych viděl, kam běžím, a zamířím rovnou k jeho malé ordinaci. Když vběhnu dovnitř, ucítím takový ten typický pach nemocnic – dezinfekce.
„Pane doktore!" vzlyknu, „S-Seokjine!" Už zdálky si všimnu dveří, které se otevřou a v nich Seokjin v celé své parádě. Trochu zaskočeně na mě pohlédne, když k němu celý ubrečený a zadýchaný přiběhnu, navíc ještě v tom svém pyžamu.
„Taehyungu? Co se stalo? Jsi v pořádku?"
„N-Ne...teda jo, já jo, a-ale...Jungkook...teda pan Jeon..." Bože, nemůžu se vymáčknout, toho si ale Seokjin všimne a položí mi dlaně na rameny.
„Taehyungu, uklidni se, nadechni se a řekni mi, co se děje." Párkrát se zhluboka nadechnu, páni, tohle opravdu pomáhá, cítím, jak jsem víc uklidněný, líp se mi dýchá. Pohlédnu na Seokjina svýma napuchlýma očima a polknu.
„J-Jungkook leží ve svém kumbálu a n-nechce se probrat...vůbec na mě nereaguje a je úplně horký." Seokjin si pro sebe zanadává, vezme si svou doktorskou taštičku a vyběhne ven, na mě ještě stihne houknout, abych tady zůstal. Rukávem si utřu slzy, ale stejně se opět rozpláču. Posadím se na jednu z židlí stojících podél zdi a schovám svůj obličej do dlaní.
Vždyť byl Jungkook úplně v pohodě, co se mu stalo? Říkal, že nespal, to kvůli těm hloupým papírům, které mu dal ředitel věznice. Oh, jestli je to kvůli tomu, tak je to moje vina, to kvůli mně se se svým tátou pohádal a ten ho takhle zapřáhnul. Bože, Taehyungu, pořád jen přinášíš samé problémy!
Nesedím tady ani deset minut a do chodby vejde Namjoon. Projede si mě pohledem a poté ke mně přijde blíž, já si ještě stihnu utřít slzy, abych nevypadal, jako děcko, které pořád jen brečí, ale stejně to asi poznal, vždyť mám úplně napuchlé oči.
„Ahoj, mám tě prý odvést do cely, ale jak se na tebe koukám, možná by sis chtěl promluvit?" Sklopím hlavu a pozvednu rameny. Namjoon si klekne tak, aby mi viděl do obličeje a pohladí mě po paži.
„Půjdeme spolu do mé pracovny, hmm?" Asi potřebuju společnost, přikývnu a nechám si pomoct vstát ze židle. Namjoon mi dá ruku kolem rameny a vyvede mě ven z ošetřovny.
ČTEŠ
You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] Taehyung kvůli vandalismu nastupuje na čtrnáct měsíců do Soulské věznice. Nejprve tohle místo vidí, jako živoucí noční můru, ale poté, co se dostane do styku s dvěma vězni a mladým přísným dozorcem, nebude se ve vězení cítit tak zle. Ovš...
