Vejdu do Jungkookova kumbálu, který je stále tak šerý díky závěsům. Líbí se mi to, dělá tohle místo útulnější. Posadím se na malý gauč, Jungkook za námi zavře dveře a stoupne si naproti mně před svůj pracovní stůl.
„Mluvil jsem s otcem o Minsunovi," začne Jungkook a opře se lokty o stůl, „myslím, že nebude problém, ale chce, abys mu o Minsunovi řekl sám, je to povinné, tvoje zpověď." Přikývnu a vzhlédnu k němu.
„Jasně, to mi nevadí."
„Jo, ale byl to jen jeden den, kdy tě Minsun otravoval, nemám pravdu? Nebylo to pravidelné." Zakroutím hlavou. „No, tak po tobě chci, abys trochu zalhal, řekneš, že tě otravoval pravidelně, klidně i ve sprchách."
„Um, proč musím lhát? Nepozná to někdo?"
„Nepozná, tohle už se řešit nebude, ale je důležitý, aby byl pro převoz dobrý důvod, Minsun tě sice otravoval, ale když řekneš, že to bylo jen jednou, nepřevezou ho, ovšem, jde mi o tvé bezpečí, takže prostě zalžeš, jasný?" sklopím zrak a přikývnu.
„Jo, tak jo."
„Výborně, tak, můžeš jít, mám tady ještě nějaké papírování." řekne a chce si sednout za stůl, ale já ho zastavím.
„Um, Jungkooku?"
„Ano?" zrudnu, moc dobře vím, co chci teď říct, ale takhle nahlas se mi to zdá mnohem těžší, než když si to připravuju v duchu.
„Um...no, když už jsme tady...tak..." začnu si hrát s prsty a skousávat si rty, Jungkook se uchechtne a přijde ke mně blíž.
„Tak? Copak bys chtěl, Taehyungie?" polknu a celý nervózní se zadívám do jeho nádherných králičích očí.
„M-Mohl bych...teda ty bys mohl...totiž..." Jungkook mě pohladí po vlasech a posadí se vedle mě, jeho stehno se přitom dotkne toho mého a já celý ztuhnu.
„No tak, vymáčkni se."
„Líbí se mi tvoje tělo!" Kruci, Taehyungu, co jsi to řekl, ty idiote! „t-totiž...chtěl bych ještě jednou vidět tvoje břicho, nebo...se ho dotknout...ale nemusíš!" Jungkook se zasměje a začne si rozepínat knoflíky od světle modré košile.
„Proč jsi to neřekl hned? S tímhle problém nemám."
„Nevím...přijde mi to...um, já nevím, prostě divný." Jungkook si sundá košili a položí ji vedle sebe, znovu se mi poskytne pohled na jeho krásné vypracované břicho, nádherně vytvarované břišáky, ze kterých mi je najednou neuvěřitelné horko.
„Mě to divný nepřijde, spíše naopak, jsem rád, že se ti líbí. Sáhni si." Lehne si na gauč, dá si ruce za hlavu a pobaveně mě pozoruje, jak se tady rozpouštím vzrušením, ale i nervozitou. Pomalu k němu natáhnu ruku a prsty mu přejedu po břichu, první opravdu jen prsty, ale poté celou svou dlaní.
Oh, má tak hlaďounkou kůži, a tak horkou, tohle se mi začíná zdát docela návykové, v mých kalhotách je ale najednou takové těsno, ah, můj kamarád se probral, no, ne v nejlepší chvíli. Zatnu zuby, když Jungkook tiše vzdychne, nejspíš je mu to víc než příjemné, když mu přejíždím po břišácích. Skousnu si ret. Jungkook se zasměje a vstane. Trochu posmutněle na něj kouknu, ale hned zjistím, že se vrací s pár čtverečky čokolády.
„Chceš si zamlsat?" optá se skoro šeptem a pohladí mě po tváři. Jsem jako omámený. Jungkook si znovu lehne na gauč a na pupík si položí jeden čtvereček oříškové čokolády.
„Vem si ho, Tae, ale nepoužívej ruce." Nejistě na něj pohlédnu a poté na čokoládu, asi vím, kam míří, ale mohu tohle udělat? Už začínám ztrácet přehled, jak náš vztah vlastně funguje. Je to jako vězeň a dozorce, nebo snad něco jiného? Něco bližšího? Nahnu se k jeho břichu a pusou si čtvereček vezmu, přitom ale rty zavadím o jeho bříško, můžu se zbláznit, když znovu vzdychne, tentokrát hlasitěji.
Vezme další čtvereček a položí si ho na bradavku. Polknu, ale ta touha to udělat je tak silná a neúprosná. Nahnu se k němu a čokoládu opět vezmu svojí pusou s tím, že se nevyhnu bradavce, tam dole mám neuvěřitelný nátlak, to je z těch Jungkookových vzdychů.
„Mm~ hodný." Usměje se a poslední čtvereček si položí na jazyk. Oh, ne, tohle nezvládnu, cítím hrozné vlhko ve svých boxerkách. Tiše zaúpím a se zavřenýma očima a se nahnu k jeho jazýčku. Ani nestihnu čtvereček vzít a Jungkook pohltí mé rty těmi svými. Líbá mě, už zase, opět! Je tak dravý, přitiskne mě víc k sobě, dlaněmi mi zajede pod tričko a pohladí mě po zádech. Odtud zamíří pod mé kalhoty.
Cítím jeho horkou dlaň na mém zadečku, hladí mi ho a mačká. Neudržím se a zavzdychám mu do polibku. Uculí se a prsty začne kroužit okolo mého vstupu, nedokážu se bránit, i když se trochu bojím, nejsem si jistý, jestli jsem na to připravený, ale nedokážu ho zastavit. Prohnu se v zádech, a tak svůj zadeček víc vystrčím, aby měl Jungkook lepší přístup, ale on do mě nevnikne...
On to totiž nestihne! Uhm!
Někdo zabouchá na dveře a Jungkook mě ze sebe doslova shodí. Přiběhne ke dveřím a chytne kliku, aby nikdo neotevřel.
„Pane Jeone, jste tam?" uslyším hlas nějakého dozorce za dveřmi.
„Ano? Co potřebujete?"
„Za pět minut se hlásí oběd, běžte se už, prosím, připravit na dozor." Jungkook si povzdechne a letmo na mě pohlédne.
„Ovšem, už jdu." Vezme si svojí košili, kterou si začne oblékat, já jen zklamaně, ale zároveň stydlivě sedím na gauči a doufám v to, že tuhle chvilku nebude Jungkook nějak řešit. Bože, možná je to dobře, že nás ten jeden z dozorců vyrušil, kam až by to zašlo? Sice jsem si řekl, že bych to i chtěl, ale ona je představa pěkná, realita je pak mnohem složitější a hlavně trapnější.
„O-Omlouvám se..." špitnu a nakrčím ramena.
„Za co se omlouváš? Za to, že ses nechal unést? Ale mě se to líbilo, škoda, že jsme toho nestihli víc, neříkej, že tě to taky neštve." Poklesnu, nejsem si jistý, pořád mám přeci jen strach, i když bych to chtěl poznat. Nervózně se zasměju a přikývnu.
„J-Jo...štve, ovšem, že jo..." nedokážu mu říct pravdu, nechci vypadat, jako děcko, které se bojí, že ho to bude bolet, ne, Taehyungu, zmuž se. Zatím k ničemu nedošlo, tak není potřeba se hned přiznávat k panictví, že ano.
Proč mám pocit, jakoby tahle ff byla založená na napětí, kdy už konečně ti dva budou spolu chrápat, aniž by se něco pokazilo? 😂
ČTEŠ
You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] Taehyung kvůli vandalismu nastupuje na čtrnáct měsíců do Soulské věznice. Nejprve tohle místo vidí, jako živoucí noční můru, ale poté, co se dostane do styku s dvěma vězni a mladým přísným dozorcem, nebude se ve vězení cítit tak zle. Ovš...
