You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~20~

Tak, chtěli jste ještě jednu část, tak tady ji máte :)

Taehyung P. O. V.

Jsem rád, že už je to za mnou, Minsuna převezou, takže už mě nikdo nebude obtěžovat a já budu moct normálně do sprch. Musím ale uznat, že když je tam Jungkook se mnou, aby na mě dohlédl, je to docela roztomilý a vzrušující. Teď mě vede zpátky k celám, už jsme na chodbě, která je mi dobře známá. Už jsem tady jako doma, poznávám vězně kolem mě, poznávám místnosti.

Přemýšlím, jak se asi má Jimin, jestli je pořád u Seokjina, nebo už je tady. Jen doufám, že se s Hoseokem nějak nepohádají, nerad bych, kdyby v naší cele panovala nějak špatná atmosféra. Stejně je to zvláštní, myslel jsem, že když šlo Jiminovi o sex, tak ho nebude nějak štvát, že s ním Yoongi nechce nic víc, ale zřejmě v tom nebude jenom nadrženost.

„Jungkooku?"

„Hmm?"

„Ty se s Yoongim bavíš?" Jungkook pozvedne jedno obočí a projede si mě pohledem.

„No, jo, jsme přátelé, proč se ptáš?" pozvednu rameny.

„Ani nevím, stejně mi asi neřekneš nic, když se zeptám, jestli s tebou někdy mluvil o Jiminovi a Hoseokovi." Řeknu trochu sklesle, ale zároveň očekávám, že právě v tomhle případě mi teda odpoví. Povzdechne si a přikývne.

„Jo, jo, mluvil, je to ale věc, která je tak trochu osobní, docela ho ti dva trápí." Otočím se na něj a opatrně pokračuju ve vyptávání.

„Hmm, neřekneš mi k tomu víc? Slibuju, že klukům nic neřeknu." Jungkook chvíli váhá, ale poté se přiblíží víc ke mně, aby nemusel mluvit moc nahlas.

„Řeknu ti to takhle, Yoongimu se líbí Hoseok, už od doby, co nastoupil do vězení a prováděl ho tady. Pak ale přišel i Jimin, kterému se, jak už všichni ve věznici ví, líbí Yoongi. Kvůli jeho chorobě ho v tom necháváme, i když Yoongiho už pěkně štve, protože by si raději všímal Hoseoka, ale neodváží se, když kolem něho pořád poskakuje Jimin."

„A...proč to s ním teda včera dělal, když s ním nechce nic mít?" Jungkook na mě pohlédne zaskočeným výrazem, asi ho překvapilo, že o tom vím, ale nijak to dál neřeší.

„Chtěl mít od něj pokoj, myslel, že když mu dá to, co chce, už ho nebude otravovat, ale prý mu Jimin vyznal lásku, což Yoongi nechtěl a odmítl ho. Jimin prý vypadal v pohodě, prý mu to nevadí, pak odešel."

„Takže lhal. Že mu to nevadí? Tsh, blbost, našel jsem ho ráno úplně vyřízeného ve sprchách, brečel, měl jakýsi záchvat, nehty si zarýval hluboko do stehen a pomalu se ani nenadechl, odvedl jsem ho k Seokjinovi a ten mu dal prášky, ale...něco tuší, myslím, že je naštvaný na Hoseoka, protože o něm Yoongi mluvil a mu začalo něco docházet." Jungkook si povzdechne.

„Kruci, snad to Jimina přejde, hele, ty se do toho hlavně nijak nemontuj, jo?" zamračím se a nafouknu tváře.

„Co? Jak jako nemontuj? To oni se mi se vším svěřují, jsem na obou stranách..."

„Lepší bude, když nebudeš ani na jedné straně, nechci, aby ses zamotal do jejich problémů."

„Tsh, proč se o mě vůbec tak staráš?" Jungkook se uchechtne a přiblíží se ještě blíž ke mně, prstem mi přejede po hraně lícní kosti, odkud se dostane už k bradě, tu mi pozvedne a prohlédne si mě, pečlivě a pořádně nadrženě.

„A proč bych neměl, Taehyungie? Copak jsme se nelíbali, hmm? Málem došlo i na něco víc a ty se ptáš, proč se o tebe tak starám?" Zrudnu a sklopím hlavu.

„Ale...ale já stejně nevím, co ode mě očekáváš...um, nerozumím těm polibkům, nerozumím, co mi tím dáváš najevo, jestli tě to prostě baví, nebo se ti to líbí, nebo...," povzdechnu si, „nebo snad ke mně něco cítíš..." Je ticho, bojím se mu podívat do očí, teď nevím, jestli jsem něco nepokazil, pak se ale nadechne, že něco řekne, bohužel to nestihne, vyruší nás nějaká dozorkyně.

„Mladý pan Kim Taehyung?" optá se a já přikývnu. „Výborně, běž do navštěvovací místnosti, někdo tam na tebe čeká." Hrkne to ve mně tak nepříjemně. Můj rudý obličej se změní na úplně bledý, neměl jsem domluvenou návštěvu, kdo by taky chodil? Nikoho nemám, můžou to být třeba kluci, ale to asi těžko, když se snaží policistům vyhnout, anebo...um, strýc?

„J-Já nevím, kde to je..."

„zavedu tě tam." Nabídne se Jungkook a chytne mě za paži, jako bych mu právě nic neřekl, jasně, ani neodpověděl, třeba to vidí, jako prostý úlet, zábavu, ale nechce mě ranit, ale kluci říkali něco jiného. Um, můžu já jim vůbec věřit?

Projdeme celou věznicí až k chodbě, kde jsem první den čekal na svou osobní prohlídku. Zrzka středního věku stále za pultem u hlavního vchodu, tam ale nejdeme, hned zabočíme k dalším docela velkým dveřím. Jungkook je otevře a pobídne mě, abych si už místo našel sám.

Je tady několik stolů, u kterých sedí vězni, vždy na jedné straně blíž ke dveřím, kterými jsem přišel, a jejich návštěva, která sedí naproti, tedy blíž k východu. Po celé délce místnosti jsou dozorci. Nemusím se ani rozhlížet a všimnu si jednoho stolu se starším zarostlým mužem a fialovou boulí na vyholené hlavě. Strýček.

Nadechnu se a vyrazím ke stolu, Jungkook na mě ještě šeptne, že jsou zakázané dotyky, jo, od něj to sedí, ale nevadí mi to. Začnu se hrozně potit, když se strýc podívá mým směrem.

Ať to máte napínavější :)