Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

9. Kapitola

Jungkook se sklopenou hlavou vyšel ze zastávky domů a jen co došel ke dveřím, zarazil se.

„Yoongi-hyung?" oslovil blonďatého muže a hřejivě se usmál. Yoongi se otočil a usmál se taky.

„Nazdar, dítě," zasmál se, rozcuchal mu vlasy a Jungkook ho objal. 

„Nevěděl jsem, že přijedeš. Jin-hyung a Namjoon-hyung nejsou doma," řekl Jungkook a Yoongi se odtáhl.

„Já vím, jdu za tebou. Jin mi psal, že bys mě rád viděl a znovu mě porazil v nějakých hrách."

Jungkook se ušklíbl a narovnal ouška. 

„To si piš, že bych tě rád zase porazil," zasmál se a povzdechl si, „ale není mi dobře."

„Jak to?" zeptal se Yoongi a Jungkook pokrčil rameny.

„Nejedl jsem celý den," vydechl tiše a Yoongi se zamračil. Moc dobře věděl, že Jungkook do školy nikdy nejde bez svačiny.

„Jak to?" zeptal se Yoongi a Jungkook odemkl dveře. Oba dva si sedli na gauč a Jungkook pokrčil ramena.

„Zapomněl jsem ji," zamumlal a Yoongi si všiml, jak se mu třese nos. Tiše se uchechtl a vzal Jungkookovi jeho klíče.

„Lháři. Pojď, půjdem se najíst. Jin by mě zabil, kdybych mu dal jednu lžičku o milimetr dál v jeho kuchyni," řekl pobaveně nad tou představou a Jungkook vykulil oči.

„Doopravdy? Kam?" zeptal se natěšeně a Yoongi se zasmál.

„Sushi?" navrhl Yoongi a Jungkook se zamyslel.

„Mám chuť na pizzu," uculil se a Yoongi přikývl.

„Tak jdeme na pizzu."

Jungkook tak nakonec nemusel myslet na žádný zítřejší den ve škole ani na nic jiného.

Jungkook unaveně došel do kuchyně, zívl a udělal si čaj. Přivstal si, aby se pořádně nasnídal, kdyby náhodou se zase něco stalo s jeho svačinou. Zamračil se, když na lince viděl box s nějakým papírkem.

Yoongi mi napsal, že jsi zapomněl svačinu a vzal tě na pizzu.

Tady máš svačinu a nech si chutnat! 

- Jin

Jungkook se pro sebe usmál a povzdechl si.

„Promiň hyung," zamumlal a box si dal do batohu. Dojedl svůj ovocný salát, opatrně vypil čaj a pomalým krokem vyšel do školy. 

Mírný déšť začal vše smáčet a to i Jungkooka, který na sobě měl pouze tričko a kalhoty. S povzdechem zrychlil krok a když se rozpršelo ještě více, tak se rozeběhl.

„Zrovna dneska jsem si musel říct, že půjdu pěšky. Idiote," zanadával si sobě a vběhl do školy, kde mu někdo podržel dveře. Se sklopenou hlavu poděkoval a rozešel se ke své skřínce. 

Tiše si povzdechl, když cítil, jak mu začíná být zima. 

„Jungkookie, Jungkookie, Jungkookie," ozvalo se za jeho zády pobaveně. Jungkook si povzdechl a podíval se na tu osobu.

„Copak, Hobi?" zeptal se tiše Jungkook a opatrně si protřepal ouška. Hoseok ouška jenom pozoroval a potom se musel uculit.

„Nikdy mě nepřestane udivovat, jak roztomilý jsi. A to s těma ouškama zbožňuju," zasmál se a poplácal Jungkooka po paži. Zamračil se, když cítil, jak je ledový. „Panebože, mrzneš."

„Nemrznu, jen... neměl jsem bundu ani mikinu, když začalo lejt," vysvětlil mu Jungkook a Hoseok přikývl.

„Dej mi chvilku," zamumlal Hoseok a někam odešel. 

„Taehyungu?" oslovil Hoseok Taehyunga a ten pokývl.

„Co je pane dlužící mi zámek?" usmál se Taehyung a Jimin se zasmál. 

„Vzal sis dneska mikinu na tělák? Prší a stejně nepůjdeme ven, tak pokud bys mi jí nepůjčil," zasmál se Hoseok a Taehyung se zamračil. „Co je, snad jí pereš ne?"

„Kreténe, samozřejmě, že jsem ji vypral. Jen nechápu proč. Jsi žhavá plynová koule, ty sluníčko," poplácal ho po tváři a zavřel si skřínku. Jimin se zasmál nad tím, jak pořád neměl zámek a tak mu skřínku otevřel. Vzal jeho mikinu a podal ji Hoseokovi. 

„Díky," mrkl na Jimin a Taehyung Hoseoka zastavil.

„Na co ji chceš?"

„Kamarád byl v dešti jen v krátkém tričku, vyperu ti ji a přinesu neboj. Není to žádný zloděj, jen roztomilý králíček," ujistil ho Hoseok a vyvlékl se Taehyungovi. Taehyung se zamračil a sledoval Hoseoka, jak jde k Jungkookovi.

„Jungkookie, tady máš," podal mu mikinu a uculil se. Jungkook sklopil ouška a kousl si ret.

„Čí je?" zeptal se Jungkook a Hoseok se zamračil.

„Moje. Jen jsem si pro ní šel do skřínky," zalhal Hoseok a Jungkook nakrčil nos. Opatrně s ním zahýbal a zatřásl ouškama.

„Neumíš lhát. Nemáš rád černé velké mikiny a rozhodně nevoníš jako vanilka," zamračil se Jungkook a Hoseok pozdvihl obočí. 

„Nikdy jsem si nevšiml, že by Taehyung voněl jako vanilka," zamumlal tiše a zakroutil hlavou. Podal ji Jungkookovi a tiše se uchechtl. „Neboj, ten člověk ti ji rád pů-"

„Jen si ji vezmi. Nechci, abys mrzl a neboj, je vypraná," usmál se Taehyung za Hoseokem, vzal mu mikinu a sám ji podal Jungkookovi.

Jungkook sklopil ouška a svůj pohled, který nakonec zůstal na Taehyungově obvázané ruce.

„Promiň... za tu ruku," zašeptal tiše a mikinu si vzal, „doopravdy to nebude vadit?"

Taehyung se zasmál a měl chuť Jungkookovi zmáčknout tváře. Jungkook se na něj díval trošku vyděšeným pohledem, měl sklopená ouška a tváře rudé. 

„Určitě ne. Je mi stejně teplo, takže si ji nevezmu."

„Taky aby ne, když seš teplej!" zasmál se Seung, který procházel kolem něj a Jungkook se ihned zarazil. Vyděšeně sklopil hlavu a zmáčkl mikinu. Hoseok si toho všiml a tak opatrně sáhl Jungkookovi na rameno, ale Jungkook se odtáhl.

„Promiň... hyung. Je-jen teď na mě nesahej," zašeptal Jungkook, otočil se ke své skřínce a zamkl ji. Rychle si vzal batoh a mikinu si přitiskl k hrudi. Ještě naposledy se podíval na Taehyunga a zašeptal: „Děkuju za půjčení mikiny."

A aniž by čekal na nějakou reakci, tak rychlým krokem odešel do své třídy, kde si mikinu vzal na sebe a podíval se na své ruce. Rukávy byly o dost větší, takže mu nešly vidět ani ruce. Kapuce mu zahalila ouška a pomalu i celé čelo.

„To je obr nebo co," zamumlal si pro sebe a mírně se usmál. Kapuci si sundal, rukávy opatrně vyhrnul a než zazvonilo, tak spokojeně vydechl nad tím příjemným materiálem a příjemnou vůní.

----

Ah, krásný to čtvrtek, že?:))