Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

12. Kapitola

„Takže... mám kvůli tobě lhát?" zamračil se Jimin a Taehyung si povzdechl.

„Jen řekni, že mi je zle a nejsem si jistý, pokud půjdu dnes do školy. Pokud mě uvidí, tak řeknu, že jsem se rozhodl přijít a nezameškat jako pečlivý student," uchechtl se Taehyung a Jimin pokrčil rameny.

„Jak chceš, ale proč?" nechápal Jimin. Taehyung ho poprosil, aby lhal o jeho zdravotním stavu a omluvil ho tak ze školy. 

„Jen chci něco zjistit. Teď vysmahni," zašeptal Taehyung a Jimin ho praštil.

„Nemluv takhle ke straším."

„Jsi o dva měsíce starší, nevyskakuj si, prcku," zamumlal Taehyung a Jimin protočil očima.

„Řeknu před celou třídou, že jsi nemohl spát, honil sis celou noc a z vyčerpání jsi ráno měl horečku a zvracel jsi," ušklíbl se Jimin a rozeběhl se do třídy. Taehyung vykulil oči a vztyčil prostředníček.

„To nepřežiješ!" 

Jimin jen pokrčil rameny a odešel. Taehyung se skrýval v menším kumbálku, kam s Jiminem a Hoseokem chodí většinou se ulít z hodin. Nikdo tam nechodí, protože to tam prý nikdo nechtěl uklidit a když Jimin ukradl klíč uklizečce, zařídili si to tam po svém. Je to jejich... tajné útočiště.

„Tak fajn... co se to děje," zamumlal si pro sebe Taehyung a pootevřel dveře. Nikoho tam neviděl a nic neslyšel. S povzdechem se tedy odtáhl od dveří, zavřel je a hrál na mobilu hry.

Dokud ale neuslyšel zvonek a poté hluk. Byla naštěstí krátká přestávka, takže na druhou stranu se to opět uklidnilo. Co se ale neuklidnilo... 

„Svačina," řekl někdo na chodbě a Taehyung se zamračil. Začal odposlouchávat, jelikož kdyby vykoukl, bylo by to až moc nápadné. 

„N-nemám," zašeptal Jungkook, že Taehyung nemohl poznat, čí hlas to je.

„Už mě to nebaví," prskl Seung a strčil do Jungkooka, který se skrčil a snažil se neplakat. „Tak teda prachy."

Jungkook se na něj podíval, sklopil ouška a zakroutil hlavou.

„Ne-nemám žádné, mám jen na autobus," pípl vystrašeně a Chang mu vzal batoh. Vytáhl z něj peněženku, ze které vypadla fotka, kde je Jungkook, Jin a Namjoon. Chang mu ji pošlapal a se smíchem ji odkopl pryč. 

„Hele, hele... dvacet pět tisíc wonů. A pak že nemá prachy," zasmál se Chang. Seung Jungkooka pustil, vzal si peníze a peněženku mu hodil na zem. [25 000 wonů = cca 520 Kč a pro slovenská zlatíčka to je cca 19€]

„Běž se vycpat, králíku," prskl Seung, když Jungkook tiše vzlykl. 

Taehyung vykulil oči a vykoukl ven. Byl tam Jungkook, jak sedí v klubíčku na zemi a tiše vzlyká. Seung s jeho přáteli odešel a nechali tam Jungkooka plakat. 

Taehyung věděl, že teď by nemohl nic udělat, jelikož by se ho Jungkook bál. Jenže zničehonic se Seung začal nejspíše vracet - soudě podle hlasitých kroků a tichých nadávek, že si něco zapomněl.

Jungkook si vzal rychle své věci, ale pro fotku si nedošel a s vyděšeným pohledem na schody zalezl do jediné otevřené skřínky - Taehyungovy skřínky.

Taehyung ihned pochopil, jak se tam berou černé chloupky. Jungkook se tam schovává před Seungem a jeho partou, jelikož Seung začal prohledávat všechny třídy, aby našel Jungkooka a ještě si do něj rýpl.

„Zasranej králík," prskl Seung a odešel. Taehyung si povzdechl a stáhl se od dveří. Slyšel tiché vzlyky a kňučení, které vycházely z Jungkookových úst. 

Ať se Jungkook snažil jak chtěl, své vzlyky nemohl nechat celou dobu v sobě. Taehyung se opatrně zvedl, vyšel ven aniž by udělal jediný krok a rozešel se ke své skřínce. Sedl si vedle ní, opřel se o vedlejší skřínku a uslyšel, jak Jungkook ztichl. 

„Nemusíš se mě bát," zašeptal Taehyung a ze svého batohu vytáhl dva tousty. Jeden nechal v sáčku a poté mu ho opatrně prostrčil otvorem na skřínce. Jungkookovi dopadl igelitový sáček na hlavu a když ho nechal spadnout do svého klína, tak věděl, co to je. „Najez se... není to nijak jedovatý."

Jungkook sklopil ouška a toust nechal být. Opřel si hlavu o kolena a povzdechl si. 

„Vím, co se ti stalo a věř mi. Příště to tak nebude," zamumlal Taehyung. Nechtěl, aby Jungkookovi někdo ubližovat, jelikož ho viděl jako naprosto roztomilého králíčka, který potřebuje ochránit. Taehyung si všiml fotky kousek od něj, tak ji vzal do ruky a očistil ji. „Pěkná fotka."

Taehyunga něco napadlo a tak něco začal dělat. Jungkook podle zvuků usoudil, že něco hledá v batohu a poté něco rozepíná. Po nějaké té krátké minutě tou dírou prostrčil Taehyung jeho fotku.

„Zkusím zařídit, aby tě nechali být," zašeptal Taehyung. Opatrně se zvedl a Jungkook ho viděl přes menší škvírky. „Jsi zraněný? Mám u sebe když tak obvaz a dezinfekci."

Jungkook se zhluboka nadechl a sklopil svá bolavá ouška od toho, jak za ně pořád tahají. Tichým hlasem poté zašeptal: „Ne..."

„Dobře, opatruj se, Jungkookie."

Jungkook slyšel, jak Taehyung odchází úplně ze školy a když usoudil, že je čistý vzduch, tak si oddechl. Vzal si do ruky fotku a přes slzy se pousmál.

„Promiň, hyung... nejsem jako ty," zašeptal s pohledem upřeným na Namjoonovi. 

Namjoon byl jeho vzor. Byl chytrý, společenský a uměl dokonale anglicky, což Jungkooka fascinovalo. Chtěl být jako on, ale v zrcadle vidí pouze vyděšené stvoření. 

Jungkooka zarazil nějaký hrbol na opačné straně fotky a tak si ji otočil. Uviděl tam přilepený papírek a bankovku jednoduchou izolepou. Opatrně to odlepil a podíval se na papírek.

Mrzí mě to, ale snad to stačí na ten bus. Zkus se usmívat, i když se ti děje tohle, jsi totiž okouzlující, když se usmíváš. 

Jungkook zapomněl na nějakou bolest oušek. Jeho srdce vynechalo úder, tváře mu zčervenaly a na rtech se mu objevil menší úsměv. 

----

Chtěl jsem napsat, že je krásná sobota, ale není :')

No... co napsat do eseje na angličtinu na téma: Will life ever be the same?
Učitelka prý ať se zaměříme na aktuální situaci světa. A čeština? Netuším, poslala nám 10 zadání, ze kterých si máme vybrat a napsat esej. 7 z nich jsou k nepoužití :') (3, které jsou - popis místa, které je mi příjemné/charakteristika člověka (nevím, pokud člověka, kterého jsem potkala irl, jelikož tam je setkání se zajímavým člověkem)/nějaká chyba, které lituji, což se vyvine jako depresivní zpráva, ale budiž)

No... co k tomu dodat c: 

BTW. pár lidí mi psalo o fotku té kočičky, so here je ta "bílá svině" - neboli jak ji říká Péťa. c: (7 měsíců jí je)

Je zvláštní v tom, že je celá bílá, pouze ocas má mourovatý, má na stehně flek a ten samý flek má i u ouška. c: