Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

74. Kapitola

„Jsi opravdu takový, jakýho mi tě Taehyung popsal. Určitě bude rád, až tě uvidí," usmála se a opatrně se posadila, aby si mohla vzít léky, ale jelikož byla po operaci, tak ji každý pohyb bolel. 

Jungkook rychle obešel Taehyungovu postel a pomohl paní podat její léky. 

„Děkuji moc," zašeptala a Jungkook se předklonil. 

„Nemáte za co..."

Taehyung se zamračil, když uslyšel něčí hlasy, které ho probudily. Unaveně otevřel oči a dlouze si zívl. Porozhlédl se po nemocničním pokoji a uviděl Jungkooka, jak se na něj podíval.

„O-oh, Jungkookie?" oslovil ho překvapeně a Jungkook se usmál. Šťastně přikývl a postavil se čelem k němu. 

„Taehyungie... co jsi vyváděl," povzdechl si a šťouchl ho do žebra. Starší se zasmál, natáhl ruku k Jungkookově tváři a položil mu ji tam. 

„Rád tě vidím," zašeptal s úsměvem a palcem mu přejel po líčku. Mladší mu úsměv opětoval a opatrně se k němu sklonil, aby ho objal. Taehyung mu zdravou rukou objal pas a zavřel oči, když ucítil, jaké z něj jde příjemné teplo.

„Já tebe taky, ale to není odpověď," řekl Jungkook a odtáhl se. Sedl si na židli a přisunul se ke staršímu, který už se posadil a chytil jednu mladšího ruku. 

„Menší nehoda... kdo ti o tom vůbec řekl?"

„Potkal jsem kluky po cestě domů... jel jsem k tobě, ale nikdo tam nebyl."

Taehyung přikývl a smutně se pousmál. „Rodiče odletěli do Ameriky. Hyuk je s nimi, takže doma nikdo nemá být. Měl jsem jet s nimi, ale chtěl jsem tu být, protože bych nemohl být někde celý měsíc nebo dva bez tebe."

Posledních pár slov Taehyung zašeptal. Jungkook se musel uculit a tiše se uchechtnout.

„Myslím, že bych nemohl být bez tebe spíš já... ani nevíš, jak jsem se těšil domů, i když jsem chtěl do Japonska už minulý rok hned v ten den, kdy jsme odletěli."

Tentokrát se Taehyung zasmál a podíval na Jungkookovu ruku. 

„Jsem rád, ale že jsi v pořádku, a že tu jsi. Už mi chyběl ten tvůj sladký obličejík," chytil ho za tvář a zatahal za ni. Jungkook se zasmál a chtěl ho zastavit, ale Taehyung svou dlaň přesunul na jeho zátylek a přitáhl si ho blíže k sobě. „Celý jsi mi chyběl," zašeptal před tím, než ho jemně políbil.

Mladší se usmál a polibek mu vrátil. Jenže jeho stydlivost ho nenechala, a hned co si uvědomil, že je někdo pozoruje, tak se odtáhl. S úsměvem si skryl obličej do staršího hrudi. 

„Už je pozdě. Měl bys jít," ozval se Taehyung, „ale zítra mě už propouští, tak co, kdybychom zítra někam zašli?" 

„Hmm... ne, raději bych s tebou strávil celý den doma. Plus máš ruku v sádře, takže není moc věcí, co bychom dělali," odpověděl mu a starší přikývl.

„To je pravda..."

„Tak zítra v kolik?" zeptal se s úsměvem králíček. Taehyung se zamyslel a ušklíbl se.

„Přijeď kolem třetí ke mně domů. Nikdo tam není na dalších pár týdnů, tak toho můžeme využít," mrkl na něj a mladší zčervenal. Praštil ho do zdravé ruky a vzal si své věci. 

„Tak zítra," mávl rukou a zastavil se ve dveřích. Tiše si povzdechl, než se ještě otočil k Taehyungovi a políbil ho na rty. „Na rozloučení."

„Na rozloučení," zopakoval Taehyung a usmál se. 

Jungkook zmizel ve dveřích a rozešel se 

 „Roztomilý hoch," pověděla paní s příjemným úsměvem. Sáhla do šuplíku a vytáhl balík karet. Taehyung se na ní podíval a ihned zakroutil hlavou.

„Ne, už ne. Podvádíte a já ani nemám, jak držet karty," obhajoval se. Paní si odfrkla a pokrčila rameny.

„Tak já se projdu do vedlejšího pokoje. Tam třeba někdo karty chtít hrát bude."

Taehyung se zasmál a mávl rukou ke dveřím. „Přeji hodně štěstí."

„Já ho nepotřebuju... to spíš ty báby vedle."

„To je pravda," zasmál se opět. Poté se podíval z okna a povzdechl si. „A ano... je roztomilý."

----

Kratší, ale snad nevadí, uwu ^^

Jaký je zatím den? Doufám, že máte krásné počasí jako já ^^