Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

36. Kapitola

„Cože?" vyhrkl Jungkook překvapeně. Jimin přikývl a povzdechl si. 

„Jeho rodiče ho nutí pořád někam létat, aby si procvičil cizí jazyky a potom mohl mít dobrou práci v jakékoliv zemi, kde se dobře vydělává," vysvětlil mu to tiše. 

Taehyung pocházel z dobře stavěné rodiny. Matka i otec měli dobře placenou práci, jeho starší bratr byl na prestižní vysoké škole a Taehyung měl být vzorný syn jako jeho bratr, proto ho rodiče směrují tam, kam směrují. 

„A-ale on říkal, že nikam nechce a nepojede," vydechl Jungkook zklamaně a Hoseok si povzdechl. Opatrně ho objal kolem ramen a usmál se.

„Určitě ti to všechno vysvětlí, nebuď smutný," řekl a šťouchl do Jungkooka, který pouze mlčel. Nechtěl reagovat přehnaně, ale bál se, že bude tyhle dny úplně sám. Hoseok se hodně baví s Jiminem, Yoongi s Namjoonem a Jinem budou pryč a on se bojí až moc na to, aby se s někým začal bavit. 

„Nevím, hyung," povzdechl si Jungkook a odtáhl se. Opatrně sklopil ouška, když kolem nich procházel Seung a jeho parta. 

„Nazdar, prcku," pozdravil ho Seung a normálně prošel. Bylo to vcelku divné, proto Jungkook nijak nezareagoval. Jimin protočil očima a opatrně poplácal Jungkooka po rameni. 

„Nemá být vyloučený?" zeptal se tiše Jungkook a Hoseok přikývl.

„Prý ale až po prázdninách. K tomu jeho rodiče mu to ušmudlali, takže bude stejně jen na týden a bude tu dál oxidovat."

Jungkook si obávaně povzdechl a skousl si ret, než Jimin promluvil.

„Jdeme do třídy? Máme spojené přeci, takže můžeme spojit nějaké dvě lavice a hrát hry. Hoseok a já jsme přinesli skvělé deskovky, máme cukroví a dobrý pití," uculil se a Jungkook se pousmál. Jednoduše přikývl a než ho Hoseok začal tahat, tak se podíval na vchodové dveře, pokud ještě neuvidí Taehyunga, který ho obejme a zlepší mu náladu. 

Jenže se samozřejmě neobjevil, Jungkook s Hoseokem a Jiminem došel do třídy, kde udělali, jak plánovali a sedli si kolem dvou spojených lavic. 

Celý den nakonec proseděli u lavic, hráli deskové hry, u kterých se dost nasmáli a dokonce Jungkook neměl v hlavě pouze Taehyunga, ale jeho dva kamarády, kteří mu dávali důvody k úsměvu. 

„Hej! Zase podvádíš, ty idiote!" vyjekl Jimin a praštil Hoseoka, který si schovával hrací peníze pod rukáv. Jungkook se jen zasmál, když se Hoseok snažil obhajovat, ale marně. Potom ale zahlédl jistou osobu ve škole a opatrně se zvedl, aniž by si toho jeho kamarádi, kteří se mimochodem stále hádali kvůli hře. 

„Taehyung," zamumlal si sám pro sebe a vyšel skrz otevřené dveře na chodbu ven. Rozhlédl se a zjistil, že kolem nikdo není a tak rychle došel k ředitelně, kam Taehyung zašel s dalším mužem a opatrně se přiblížil ke dveřím.

Ouškem se natiskl na dveře a začal poslouchat. 

„Do konce pololetí uvolnění? Pane Kim, minule jsme se domlouvali pouze na šesti týdenní," řekl ředitel nejistým tónem, který jasně říkal, že se mu to nelíbí. Když už Taehyung chyběl, tak to bylo pouze z jediného důvodu. Jeho rodiče ho posílali do jiných zemí zlepšovat si cizí jazyky.

„Byla to Taehyungova chyba. Jelikož se ukázalo, že ho něco rozrušuje a díky té věci se proti mně a manželce vzpouzí, tak jsme se rozhodli, ho poslat na delší dobu. Úkoly Vám klidně bude zasílat jednou týdně v neděli. Celý týden je jinak ve škole, má hodiny japonštiny a soboty má doučování japonštiny, takže jsme uvolnili neděli, kdy by mohl dodělávat věci z těch nejdůležitějších předmětů," řekl hluboký hlas až moc nepříjemným tónem, který Jungkooka donutil zatřást ouškem a nepříjemně se ošít. Z hlasu šlo slyšet jasné podráždění, které nejspíš vycházelo z ředitelovy předešlé odpovědi. 

„Nic mě nerozrušuje," zamumlal Taehyung otráveným hlasem a poté se rozezněla menší rána. Jeho otec mu dal menší pohlavek a ředitel zakroutil hlavou.

„Vím, že to myslíte dobře, ale myslím si, že Taehyung je nejlepší student této školy. Má skvělý prospěch, perfektní docházku a opravdu dobrou reputaci mezi dalšími studenty," pravil ředitel ve snaze přemluvit Taehyungova otce o tom, že posílat ho někam do konce školního roku - což je přesně šest měsíců - je naprosto zbytečné. „K tomu jeho úroveň japonštiny je opravdu dobrá, takže nevidím důvod, proč ho tam posílat."

„Mám na to svůj názor a Taehyung se pořádně nesoustředí. Pár měsíců v zahraničí mu neuškodí. Takže... podepíšete ten souhlas, jelikož nás celkem tlačí čas."

Jungkook si skousl ret nad tím, jak moc chtěl, aby to ředitel nepodepsal. Když chvíli nic neslyšel, tak se na dveře více natiskl a nahnul se co nejvíce doprostřed dveří. 

„Pěkný výhled," zasmál se Seung a plácl Jungkooka přes zadek. Jungkook se ihned narovnal a odstrčil Seunga.

„Co to kurva děláš?!" vyjekl Jungkook a Seung pozdvihl obočí. Překvapil ho Jungkookův slovník a tón hlasu.

„Vůbec nic," zamrmlal a přiblížil se k němu, „ale teď asi něco udělám."

Jungkook se zamračil a než stihl cokoliv zaregistrovat, tak ho Seung přitiskl ke zdi. Hrubě ho políbil a jednou rukou mu stiskl rozkrok. 

----

Kekeke c:::

Ačkoli bych se měla věnovat dějepisu a chemii, tak jsem zapnula wattpad a tady je kapitola :') 

Přemýšlím stále nad nějakým zvratem, ale na nic nepřicházím :((( 

Možná vezmu jeden z těch nápadů, který mi NĚKDO psal do komentářů, hahaha. Ten člověk určitě ví :))) haihai