Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

25. Kapitola

Taehyung opatrně zvedl ruku a zabořil prsty do Jungkookových vlasů. Okusoval jejich jemnost a užíval si toho pocitu, že mu Jungkook až tak věří. Prsty vyjel výš a dotkl se jemně jednoho ouška. Jungkook s ním zatřásl, ale neudělal nic jiného, čímž by Taehyunga odradil. Taehyung ho pohladil po jednom oušku a musel si skousnout ret nad tím, jak jemné je měl.

„Máš je... heboučké," zašeptal tiše a usmál se. Jungkook nic neřekl, pouze vydechl a zabořil obličej do jeho hrudi ještě víc. Taehyung mu nadále prohraboval vlasy a dotýkal se jeho huňatých oušek.

Jungkook po pár minutách usnul a Taehyung ho pořádně stiskl v objetí. Prohlédl si Jungkookovu spící tvář a políbil ho na čelo. S úsměvem zavřel oči a nechal se poddat únavě.

„Vstávat!" křikl Jin ve dveřích a Jungkook se zamračil. Stiskl v objetí to, co měl nejblíže a zmateně otevřel oči, když to byla pouze peřina. „No, vstávej. Musím akorát do práce, takže zatím. Snídaně je dole!"

Jin mávl rukou a odešel do práce. Jungkook si zívl, posadil se a protáhl. Porozhlédl se a nikde neviděl Taehyunga, což ho trošku... zklamalo.

S povzdechem zamířil do koupelny, vyčistil si zuby a šel se převléknout. Poté došel do kuchyně, kde už seděli všichni... kromě Taehyunga.

„Dobré ráno," zahuhlal Yoongi a Jungkook kývl hlavou. Rychle se posadil a začal snídat.

„Kde je Taehyung?" zeptal se tiše Jungkook a Jimin si povzdechl.

„Jeho rodiče mu volali, takže odešel domů. Prý ti mám vzkázat, že dnes nebude ve škole, ale po škole se máte sejít v kavárně," odpověděl mu a Hoseok přikývl.

„Máš přinést kon-"

Jimin umlčel Hoseoka a uchechtl se. Jungkook se zamračil a kousl si do chleba.

„Nic, řekl, že nemáš být naštvaný. Jeho rodiče jsou trošku hodně... přísní," vysvětlil mu Jimin a nechal Hoseoka být, „chtějí, aby měl dokonalý prospěch ve škole a celkově byl úspěšný. Taehyung s nimi moc dobrý vztah nemá."

„Proto o nich vůbec nemluvil," povzdechl si Jungkook a sklopil ouška, „a já přitom mluvil pořád o tom, jak je Jin-hyung a Namjoon-hyung úžasný."

„Na tom není nic špatného, dítě," řekl Yoongi a upil ze své kávy, „jsou totiž úžasní. Hodně mi pomohli, takže chápu, proč o nich takhle mluvíš."

Yoongi zkontroloval čas a vykulil oči.

„No nic, nasedat do auta. Mám vás odvézt do školy," sdělil jim Yoongi a všichni se zvedli. Jungkook si povzdechl, vzal si batoh a vyšel s ostatními k autu.

„Počkejte!" zakřičel Taehyung a přiběhl k nim. Jungkook narovnal ouška a vystřelil pohled k přibíhajícímu Taehyungovi. Ihned se mu na tváři usadil úsměv a oči se mu rozzářily.

„Hej, neměl jsi být-"

„Vysral jsem se na ně, utekl jsem," zasmál se Taehyung a předklonil se, aby chytil dech.

Jungkook k němu přišel a když se Taehyung narovnal, tak ho objal. Taehyung byl překvapený, že ho Jungkook poprvé sám od sebe objal. Objal ho nazpátek a obličej zabořil mezi jeho ouška.

„Ahoj, Jungkookie," zašeptal Taehyung a Jungkook kývl hlavou. Zhluboka se nadechl a s červenými tvářemi se odtáhl. Ouška měl zase sklopená – stejně jako hlavu – a Taehyung měl na tváři obrovský úsměv.

„Tak dobře," zasmál se Yoongi a kývl na auto, „všichni dovnitř nebo budete pozdě."

Jungkook si sedl do auta a Taehyung vedle něj. Opět Jungkooka chytil za ruku a usmál se na něj, což Jungkooka donutilo zčervenat ještě víc. Sklopil hlavu a usmál se při pohledu na jejich ruce.

„Odpadla mi hodina, tak bychom mohli zajít zase do té kavárny, co ty na to?" zeptal se Taehyung a Jungkook přikývl. Hřejivě se usmál a položil si hlavu na jeho rameno.

„Moc rád..."

„Ale mám jednu podmínku," zamumlal Taehyung a Jungkook se zpátky odtáhl, „zvu tě já, takže platím já."

Jungkook nafoukl tváře a chtěl něco říct, ale Taehyung mu na rty položil ukazováček.

„Nechci, abys za mě utrácel. Já to rád dělám, tak prosím," našpulil rty a Jungkook si povzdechl. Nakonec stejně přikývl a skousl si ret.

„Stejně bych ti to rád nějak splatil," zašeptal a Taehyung se uchechtl.

„Tím, že se mnou půjdeš a necháš mě, tě udělat šťastným, tak mi to tím splatíš. Dělá mi radost, tě vidět šťastného a je to pro mě teď to nejdůležitější."

„Ew, moc sladký," zhnusil se Yoongi a zastavil před školou, „teď vypadněte, než z vás budu zvracet duhu."

Jungkook se zasmál a praštil Yoongiho.

„Děkuju za odvoz, hyung."

Yoongi ho zastavil a chytil ho za ruku.

„Ten Taehyung se mi líbí," řekl Yoongi, když byli všichni z auta venku, kromě nich dvou. Jungkook se zamračil a Yoongi protočil očima. „Vypadá jako hodný kluk, drž se ho. Pokud ti ublíží, zlomím mu vaz."

Jungkook se usmál a přikývl. Vylezl z auta ven a rozešel se se všemi do školy. Už mu ani nevadilo, když byl Jimin u něj, jelikož si všímal jenom toho člověka, který byl po jeho druhým boku, což byl Taehyung.

----

Netuším, co napsat do popisku, ale děkuji... děkuji za ty komentáře. Cítila jsem se díky nim méně... méně smutně.