Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

17. Kapitola

„Jungkookie?" vydechl Taehyung starostlivě a Jungkook si slzy setřel.

„Promiň," zašeptal a sklopil hlavu, „jen... nikdo na mě takhle hodný nebyl. Kromě Jina a Joona."

Taehyung se pousmál a přisedl si blíže k němu. Jungkook chtěl sklopit ještě víc hlavu, ale Taehyung mu hlavu zvedl. Jen co navázali oční kontakt, tak mu setřel slzu a pohladil ho po tváři.

„Chci ti ukázat, že se mě nemusíš bát. Neublížím ti," sdělil mu jemným tónem hlasu. Jungkook pootevřel ústa, aby něco namítl, ale Taehyung zakroutil hlavou. „Úsměv?"

Jungkook si skousl ret, a když viděl, jak se Taehyung usmál a podíval se na něj prosebně, tak na pár vteřin sklopil hlavu. Zhluboka se nadechl a když zvedl hlavu, tak se usmál.

„Děkuju," vydechl Jungkook a Taehyung ho cvrkl do nosu.

„Nemáš za co, králíčku," uchechtl se a Jungkook konečně narovnal ouška. Taehyung se nad tím jen zasmál a vysypal všechen obsah z krabice. Jungkook vykulil oči a překvapeně vydechl.

„Toho je víc než jsem myslel," zamumlal Jungkook a Taehyung se zasmál.

„No, ty sušenky byly ve slevě a ten ramen taky, tak jsem toho vzal víc," vysvětlil mu.

„Nechceš žádné peníze zpátky? Muselo to stát hodně," zeptal se Jungkook a Taehyung zakroutil hlavou.

„Ani náhodou. Máš hlad? Nebo cokoliv, co bych ti mohl poskytnout? Pomůžu s čímkoliv," nabídl se a Jungkook zakroutil hlavou. 

V jedné vteřině Jungkook ztuhl, ouška se mu ihned sklopila a jeho oči opatrně opět vítaly slzy. Ozval se hlasitý hrom a Jungkook měl neuvěřitelný strach z bouřek. Vítr se zvedl a z mírného deště se stal liják. 

„Jsi v pořádku?" strachoval se Taehyung, když viděl, jak je Jungkook vyděšený.

„Nesnáším bouřky," zašeptal vyděšeně.

Taehyung dal do krabice dvoje brambůrky, banánové mlíčko a sušenky a vzal i čaj. 

„Pojď do tvého pokoje," řekl Taehyung a Jungkook přikývl. Rychle se přesunuli do Jungkookova pokoje, kde Taehyung zatáhl žaluzie a závěsy, aby Jungkook neviděl blýskání. Rozsvítil v místnosti, když Jungkook řekl, že to je v pohodě a položil mu krabici na noční stolek vedle čaje.

„Tak," posadil se na jeho postel, kde se Jungkook krčil a houpal se ze strany na stranu, „podíváme se na nějaký film. Co ty na to?"

Jungkook se na něj podíval se slzami v očích a tiše vzlykl.

„T-ty neodejdeš?" zeptal se tiše a Taehyung zakroutil hlavou.

„Pokud nechceš, neodejdu," ujistil ho a zamyslel se. Potom se uchechtl a pokrčil rameny. „I kdybys chtěl... neodešel bych. Nemůžu tě tady nechat samotného, když jsi vyděšený k smrti."

„Děkuju," špitl a podíval se na mikinu, kterou mu Taehyung přinesl. „M-mohl bych si vzít v tu mikinu?"

Taehyung přikývl a ihned mu ji podal. Jungkook svýma roztřesenýma rukama chytil lem, ale pak se ozval další hlasitý hrom, který ho donutil se opět jen zkrčit. 

„Můžu?" zeptal se Taehyung, když chytil lem jeho mikiny. Jungkook opatrně přikývl a nechal si svléknout mikinu. Taehyung mu ihned oblékl svou mikinu a snažil se dostat z hlavy obrázek Jungkookova těla. „Můžu si k tobě sednout?"

Jungkook opět jen přikývl a Taehyung si sedl k němu do pokoje. Vzal jedny brambůrky a položil si je vedle sebe. Pustil nějaký film, kde to začínalo scénou, ve které pršelo. Všiml si, že Jungkook se pořád třese strachy a tak ho chytil za ruku.

„Neboj se. Představ si, že ta bouřka je v tom filmu, ano?" zkusil Taehyung a Jungkook tiše vydechl.

„Dobře, jen," Jungkook se odmlčel a odtáhl ruku k sobě, „můžeš se kousek odsunout?"

Taehyung se snažil nevypadat ublíženě. Ale chápal Jungkooka. Tak jen v tichosti přikývl a kousek se odsunul. Jungkook poděkoval a chytil Taehyunga za ruku.

„A-ale tohle mi nevadí," zašeptal a malinko se uculil. 

Taehyung ho ruku chytil pevněji a palcem přejel po hřbetě. Jungkook se pomalu uklidňoval a nakonec už ani neřešil tiché hromy či záblesky, které šly stále vidět. Občas ztuhl nad hlasitým hromem, ale jinak dokázal být v naprostém klidu.

A jak už bylo zmíněno... Jungkook u televize skoro pokaždé usnul a tentokrát to nebylo výjimkou. Hlava mu spadla na polštář a on se opatrně přitulil k Taehyungově ruce. Taehyung se pousmál a podíval se na spícího Jungkooka. Pohled mu spadl na mírně sklopená ouška a dostal nesmírnou chuť, se jich dotknout, tak k nim natáhl ruku, ale Jungkook si povzdechl.

„Nedělej to..." zašeptal v polospánku a Taehyung ruku stáhl. Opatrně se usmál a pohladil ho po tváři.

„Dobrou noc..."

----

Ještě jedna, hehe >< 

Purple ya >< <3