Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

59. Kapitola

„O-oh, Jungkookie," povzdechl si Namjoon, když uviděl, jak si k němu Jungkook kleká. Zhluboka se nadechl a nasadil falešný úsměv. „Má-máš hlad? A-asi to nebude jako od Jina, ale budu se snažit."

Jungkook si povzdechl a zakroutil hlavou. Sedl si na zem vedle Namjoona, který se opíral o zeď a objal ho kolem pasu. Ve vteřině se mu starší poddal a zabořil si hlavu do jeho hrudi, ve které roztřeseně dýchal a občas vypustil i nějaký vzlyk.

Jungkooka to ničilo. Nebyla to první a určitě ani poslední hádka, kterou mezi sebou ti dva měli, což ho neskutečně děsilo. Bál se, že už nebude dostatečný k tomu, aby je udržel u sebe...

„Nemám hlad... nechceš něco ty?" zeptal se tiše, přičemž staršímu prohraboval vlasy a tím ho uklidňoval. Namjoon ale zakroutil hlavou a odtáhl se. Pohladil Jungkooka po tváři a smutně se pousmál.

„Pořád nechceš spát sám?" 

Jungkook si skousl ret a zakroutil hlavou. Namjoon si oddechl a zlomeně se uchechtl, než zašeptal: „To je dobře, protože já taky ne..."

„Dáte to zase do pořádku, že...?" vydechl Jungkook, když nemohl usnout. Namjoon si povzdechl a lehl si na záda. Skenoval strop, mezitímco přemýšlel nad různými scénáři, které se mohou stát... a nebyly zrovna dvakrát pěkné.

„Nemáš se čeho bát, Jungkookie... oba tu pro tebe budeme, ať se stane cokoliv," zamrmlal. Nebyla to sice odpověď, kterou Jungkook chtěl, ale i tak se s ní spokojil. 

Tušil, že Namjoon nebude mít zrovna náladu na povídání si.

„Chci tu pro vás taky být," vzdychl smutně Jungkook a schoulil se do klubíčka. Objal Namjoonovu paži a sklopil ouška, když cítil, jak mu prohrabuje vlasy. 

„Věř mi, děláš více, než myslíš... teď spi."

„Aish, sice to není jako od Jina, ale věřím, že to bude fajn," pravil Namjoon, když dodělal ke snídani palačinky. Chtěl Jungkookovi zlepšit náladu a palačinky jsou k tomu nejlepší cestou. 

„Děkuju, hyung," pousmál se a začal snídat. 

„Mám ale pocit, že mi tam spadlo pár malých skořápek... ale určitě to nebude vadit!" vyhrkl nervózně a podíval se na čas. Vzal si na sebe sako a poupravil si košili. „Už musím jít. Dojez to, nechal jsem ti nějaké drobné, protože jsi zmiňoval, jak chceš jít po vysvědčení s klukama do kavárny nebo čajovny... uhh- moc se ti omlouvám, že nebudu moct jít s tebou, protože vím, jak měl jít Jin, ale podle včerejška... nevím, jak to bude."

Namjoon se zarazil a zklamaně si povzdechl.

„Jsem k ničemu... měl jsem si vzít to volno, abych s tebou dnešek mohl strávit-"

„Hyung, je to v pohodě," přerušil ho Jungkook a přišel k němu. Zapnul mu poslední knoflík u košile a praštil ho do ramene. „Nejsi k ničemu a určitě to bude v pohodě. Nestresuj se, jeď do práce a nemysli na nic z toho, co bude dnes. Můžeme si společně zajít na zmrzlinu třeba zítra! A určitě půjde i Jin-hyung."

Namjoon se pousmál a objal mladšího, který se ihned uculil.

„Děkuju, dítě... opravdu nevím, co bych si bez tebe počal."

Chvilku bylo ticho, než Jungkook promluvil: „Možná tam doopravdy byly skořápky... snídani si raději koupím po škole."

„Dobře... připomínám, že ty peníze máš na stole."

„Jungkookie, Jungkookie, Jungkookie," mrmlal Jimin za Jungkookem, který čekal před školou. Oslovený mírně poskočil a sklopil ouška, než ho praštil.

„Neděs mě," prskl Jungkook naštvaně s nafouknutými tvářemi. Jimin se jen zasmál a pokrčil rameny.

„Nečekej na Taehyunga. Zaspal, takže přijde pozdě," zasmál se a opatrně mladšího chytil kolem ramen. Kupodivu se nechal odtáhnout do školy, kde si povídali, než zazvonilo a byla hodina, kdy se rozdávalo vysvědčení. 

Různé řeči třídní učitelky, týkající se bezpečnosti o prázdninách, anebo řeči o tom, jak moc se těší na další ročník. 

Jen co Jungkook vyšel ze třídy, tak ho překvapil Taehyung, který se jaksi dostavil do školy o pár minut později než on. 

„Prázdniny!" vyjekl natěšeně a chytil Jungkooka. Hluboce ho políbil na chodbě a poté mu věnoval silné objetí, ve kterém se málem mladší udusil.

„J-á vím," vydechl rozdrcený králíček a odtáhl se. Tiše se uchechtl a propletl si s Taehyungem prsty. 

„Kluci už čekají před školou, jelikož se loučili se čtvrťákama. Půjdeme pro ně a asi směr kavárna, co ty na to?" navrhl Taehyung a Jungkook jednoduše přikývl.

Společně tedy došli před školu, našli jejich přátele a vyšli směrem ke kavárně, před kterou stál Jin s omluvným úsměvem na tváři. 

----

Možná je trošku kratší, ale jsem opět tiredeu, tak snad to stačí ^^

Přeji vám dobrou noc a sladké sny <3