Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

31. Kapitola

Jungkook překvapeně ztuhl a nic nedělal. Nechal Taehyunga, aby ho dál objímal a tiskl k sobě, jelikož... necítil se nijak zle, ba naopak.

„Promiň," zasmál se Taehyung a vtiskl Jungkookovi polibek do vlasů, kde ale Jungkook měl ouško, takže s ním poté zatřásl. 

„Nevadí," zašeptal spokojeně Jungkook a zavřel oči. 

Zamiloval se do Taehyungova objetí. Cítil se milovaně, bezpečně a nemusel myslet na nic, co mu pokaždé nahánělo strach v přítomnosti obyčejného člověka. Taehyung mu ukázal, že mu může věřit a Jungkook se mu jednoduše odevzdal. Už ani nepřemýšlí nad tím, pokud se k Taehyungovi přiblíží anebo pokud Taehyunga nechá, se k němu přiblížit. 

Jungkook se opravdu cítil na to, že mohl říct to, co v jeho srdci právě chtělo explodovat. Dvě slovíčka, která se chtěla dostat ven, díky člověku, který mu právě dodával pocit lásky a bezpečí. 

Jenže to neřekl. Tiše si povzdechl, odstrčil Taehyunga a zvedl se.

„Dole jsou udělané tousty, tak se půjdeme najíst," řekl Jungkook a rozešel se do kuchyně. Taehyung ho ihned následoval do kuchyně, kde se společně nasnídali a poté skončili na gauči. 

„Tak co dnes?" zeptal se Taehyung a Jungkook se zamyslel.

„Nevím, jsem jsem vcelku líný někam jít," zamumlal a opřel se o Taehyunga, „co se celý den na něco koukat?"

Taehyung se zasmál a pokrčil rameny. 

„Co třeba se na něco kouknout a poté se jet projet nebo projít?" navrhl Taehyung a Jungkook přivřel oči. Dlouze si zívl a více se natiskl na Taehyunga.

„Dobře... ale prvně se chci flákat," zasmál se tiše Jungkook a Taehyung přikývl. Zapnul televizi a nechal Jungkooka, aby něco našel, mezitímco šel rychle pro deku a polštáře. 

Nakonec si Taehyung lehl na záda tak, že si Jungkook lehl skoro celý na něj a takhle sledovali seriál, který Jungkook našel. 

„Leží se ti dobře?" ujišťoval se Taehyung a Jungkook se jen uculil.

„Kdykoliv jsem poblíž tebe, tak se mi leží dobře," zašeptal s červenými tvářemi a Taehyung si skousl ret. Stiskl ho v objetí a poté ho políbil na spánek. 

„To jsme dva..."

„Tak co, půjdeme se teď projít?" zeptal se Taehyung, když dokoukali poslední díl. Jungkook se uchechtl a protáhl se, čímž se mu vyhrnulo tričko. Taehyung mu kolem pasu omotal ruku a tím se dotkl jeho holé kůže. Opatrně ho pohladil na bříšku a musel se usmát, když cítil, jak se Jungkook pod jeho dotykem ošil.

„Mhm," zahuhlal líně a Taehyung se opatrně zvedl. 

„Půjdeme se projít a rovnou bychom mohli zajít na něco k jídlu," řekl Taehyung a rozešel se do pokoje.

Jungkook ho ihned následoval, převlékl se a počkal ve svém pokoji, než se Taehyung oblékne.

„Nebude ti zima na ouška? Je tam celkem zima a fouká," povzdechl si Taehyung a Jungkook se zasmál.

„Bude to v pohodě. K tomu... nesnáším čepice."

„Oh... promiň, měl jsem se předtím zeptat-"

„Ne to je v pohodě!" vyhrkl Jungkook a chytil Taehyunga za ruku. Taehyung se usmál a pohladil Jungkooka po tváři. „N-nevadilo mi to předtím... byla od tebe, takže..."

„Můj bože, já tohle nedávám," vydechl Taehyung a chytil Jungkookovu tvář do dlaní.

Jungkook ztuhl a Taehyung se pousmál.

„Jsi tak strašně roztomilý. Nechápu jak, ale prostě nedokážu se přestat usmívat, když jsem s tebou," zašeptal Taehyung a Jungkook chytil Taehyungovy ruce. Sundal je ze svých tvářích a uculil se.

„Já to mám stejně, jen já se usmívám, protože mě děláš... šťastným," uchechtl se, sklopil ouška a objal Taehyunga. Ten spokojeně vydechl a objal ho nazpět.

„To jsem rád... doufám, že tě nezklamu."

„Co tady?" zeptal se Jungkook, když našel suchou lavičku s pár listy na ní. Taehyung přikývl a posadil se. 

„Je tu příjemně," vydechl Taehyung, když cítil, jak mu příjemně chladivý vítr pročesal vlasy. Jungkook se usmál a přikývl.

„Nerad chodím do parků, vždy tu je moc lidí a tak raději si nechám ujít tohle sezení na lavičce," zasmál se Jungkook a sklopil hlavu, „jen s tebou to je jiné. Většinou protestuji i s Jinem a Namjoonem, ale s tebou se cítím jinak. Prostě-"

„Nevnímáš nic jiného než mě," dořekl za něj Taehyung a Jungkook se na něj podíval. Opět se usmál a přikývl. 

„Přesně tak..." 

„Už je dost velká tma, měli bychom vyjít domů," řekl Taehyung a Jungkook souhlasil. Společně se tedy zvedli a vyšli k Jungkookovi domů.

„Dnes u mě chceš taky přespat?" zeptal se Jungkook a Taehyung se uchechtl.

„Záleží, pokud to chceš ty," odpověděl mu s úsměvem a Jungkook zčervenal. 

„Budu rád," zašeptal a sklopil hlavu. Chytil Taehyunga za ruku a propletl si s ním prsty. „Hodně rád..."

Netrvalo asi deset minut a oni už byli kousek od Jungkookova domu. Jenže v tu chvíli se oba zarazili a zastavili nad jednou lampou.

„Ono... sněží?" vydechl Jungkook, když na světle viděl sněhové vločky. Natáhl ruku, na které mu jedna dopadla a ihned roztála. 

Taehyung zvedl pohled a tiše se zasmál. Jungkook se na něj podíval, poté se podíval na jejich propletené ruce a zvedl pohled zpátky na Taehyunga. Sklopil ouška a na pár vteřin zapřemýšlel...

Zhluboka se nadechl, ruku stáhl k sobě a zapřel se oběma o Taehyungova ramena. Postavil se na špičky a než se Taehyung stihl zeptat, co se děje, tak už své rty přitiskl na ty jeho. 

----

Miluji, když je Jungkookie menší než Taehyung. Zase ho neberte o moc menšího, jen cca jako Jimina. Možná o něco menší, ale něco kolem toho, kekeke ^^

Jak se všichni máte? ^^