Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

34. Kapitola

„No... n-nevím, co bych ti měl říct," zasmál se Jungkook a skousl si ret. Taehyung se zamračil a potom se uchechtl.

„Spíš se stydíš. Poznám to na tobě," řekl a cvrkl ho do nosu, „pojď si vypít ten čaj, chtěl bych ti pak něco ukázat."

Jungkook jen přikývl a zpátky si sedl s Taehyungem ke stolu. Jin upil ze své kávy a podepřel si hlavu dlaní.

„Jungkookie, měl by to všechno vědět dřív než později," sdělil mu Jin a podíval se na Taehyunga. Ten se na něj podíval a začal poslouchat. „Hybridi potřebují větší péči, co se týče zdraví. Jungkook je králíček, takže rozhodně všechny přípravky na ocásek a ouška. Viděl jsi už jeho ocásek? Roztomilá kulička-"

„Hyung!" vyjekl Jungkook a praštil Jina. Ten se jen zasmál a protočil očima.

„Fajn, tak prostě tohle a potom tam je jedno ještě..." zamumlal a Namjoon se uchechtl.

„Není moc brzo?"

„Je prosinec, náš Kookie za chvilku bude mít špatné období," zamračil se Jin a poté se jeho rty roztáhly do úšklebku, „nebo teď už dobré období."

Jungkook zčervenal a kopl Jina pod stolem. Taehyung se zamračil a podíval na Jungkooka, který se díval na zem.

„Jaké období?"

„Když Jungkookiemu bylo dvanáct, tak to začalo, i když ne tak silně. Ve třinácti už musel začít brát prášky na zklidnění a proti bolestem, co se týkalo... jarního období," vysvětlil Jin a povzdechl si. „Hybridi si dožadují hodně pozornosti. Potřebují někoho u sebe, kdo ukojí jejich potřeby, anebo v mém a Namjoonově případě... kdo ho uklidní."

Jungkook si tiše povzdechl, když bylo až moc velké ticho. Tak moc doufal, aby Taehyung nezměnil názor, jelikož ho měl opravdu rád a neuměl si představit, že by ho ztratil tak rychle.

„Jak dlouho to období trvá?" zeptal se Taehyung tiše a Jungkook sklopil ouška. Taehyung zněl tak... nejistě a obávaně tím, co nejspíš brzy přijde.

„No, ze začátku to bylo pár dní, ale minulý rok to bylo pár dní přes týden. Odhaduji kolem deseti dnů, což je podle doktora až moc, ale jde o to, že Jungkook je prostě ve věku, kdy se to projevuje i u člověka, takže má potřeby jak člověka, tak i z té druhé části," promluvil klidně Namjoon. Taehyung překvapeně vydechl a opatrně přikývl.

„Není to zase jako ve filmech," vyhrkl Jin a zakroutil hlavou. „Je to dost bolestivé pro Jungkooka, ale když si vzal prášky, které měl, tak to bylo lepší, jen většinou prostě prospal několik dní a to nebylo moc dobré."

„Jen jsme si mysleli, že by bylo lepší, abys to věděl hned, jelikož vím, jak náročné to je a nevím, jak bys reagoval pár dní před tím, než by to začalo. Nebo ještě hůř v tu dobu, kdy už by to bylo..." zamumlal Namjoon a Taehyung přikývl.

„Chápu, jak jste to mysleli, ale," odmlčel se a podíval na Jungkooka, který si hrál s prsty pod stolem a nervózně se třásl, „je toho trošku moc a-a já nevím, pokud to budu moct všechno udělat..."

Jin si všiml, jak Jungkook lehce ztuhl. 

„Já zase chápu tebe. Jste spolu den a my už do tebe valíme tohle, ale jen nechceme, aby ses potom vyděsil a opustil Jungkookieho," zašeptal Jin starostlivě a Taehyung si skousl ret.

„Jsem rád, že jste mi to řekli," řekl Taehyung a chytil Jungkookovu ruku pod stolem, aby ho uklidnil, „je pravda, že bych se nejspíš vyděsil a utekl bych od toho, kdybych se to dozvěděl pozdě."

Jin si oddechl a Jungkook se na něj podíval.

„Ty jsi s tím v pohodě? Nejsi nijak naštvaný anebo nepřemýšlíš o tom, že mě opustíš?" zeptal se překvapeně a Taehyung naklonil hlavu na stranu. Jemně ho pohladil po ruce a zakroutil hlavou.

„Nemám proč, Jungkookie. Však jsem ti řekl, že tě miluju a že jsem šťastný, když jsem s tebou. Musel jsem počítat s tím, že něco bude jinak, ale vůbec mi to nevadí," zašeptal Taehyung s úsměvem. Jungkook se ihned uculil a objal Taehyunga. 

Jin se spokojeně usmál a propletl si s Namjoonem prsty, přičemž vydechl: „Rozhodně si Jungkookieho zaslouží."

Namjoon přikývl a objal Jina kolem ramen. Taehyung se odtáhl a vtiskl Jungkookovi polibek na rty. Jungkook se stydlivě posadil zpátky na židli a Jin se podíval na Taehyunga.

„No, ještě abys byl takovýhle gentleman i při sexu a budu naprosto spokojený. Jungkookie přece nechce hned rozbít, když je panic, no ne?" 

----

Nejspíš jediná za dnešek, musím ještě dodělat věci do školy, které jsem nestihla odpoledne >< 

Ale řekla jsem si, že kapitolu napíšu raději teď než potom pozdě v noci... ^^