Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

32. Kapitola

Taehyung překvapeně chytil Jungkookovy boky do dlaní a pevně je stiskl. Zhluboka se nadechl, zavřel oči a odtáhl se. Opatrně Jungkooka políbil nazpět a tentokrát chytil jeho tvář do dlaní. 

Oba dva měli pocit, že jejich srdce vyletí, jelikož jim bušilo neuvěřitelně rychle. Jungkook se bál, aby se mu nepodlomila kolena, jelikož se mu strašně třásla. Rukama, kterýma se předtím zapíral o staršího ramena, už drtil látku jeho mikiny. 

Jungkook si nikdy nemyslel, že nástup na střední školu mu až takhle změní život. Nechce nic jiného, než jen strávit všechen svůj čas s Taehyungem a to prostými věcmi. Objímáním, mazlením se a teď po něm nejspíš bude chtít každou chvilkou polibky, protože v tuhle chvíli, kdy se odhodlal a políbil Taehyunga, tak se necítil nikdy lépe. Nikdy více... zamilovaně. 

Jungkook se postavil zpátky na celá chodidla a odtáhl se tím od Taehyungových rtů. Roztřeseně vydechl a sklopil hlavu i s ouškama. 

„Jungkookie," vydechl Taehyung a chtěl mu zvednout hlavu, ale Jungkook udělal krok zpátky. Nechal svou hlavu sklopenou, jelikož měl pocit, že mu tvář exploduje kvůli tomu, jak moc se právě teď červená. „P-pokud toho lituješ, tak mi to řekni, jen prosím nebuď nijak vyděšený, j-já... nechci tě ztratit a-"

„Ne-nejsem vyděšený," vyhrkl Jungkook a přišel k Taehyungovi, kterému zabořil obličej do hrudi. Silně ho objal a zhluboka se nadechl. „J-jen... dej mi chvilku. Stydím se..."

Taehyung si musel oddechnout, když zjistil, že je to pouze stydlivost nikoli strach. Jemně políbil Jungkooka do vlasů a usmál se, když uslyšel tiché uchechtnutí. 

„Nemáš proč se stydět... kolikrát jsem to chtěl udělat já, ale bál jsem se a tys prostě," odmlčel se a odtáhl, „tys to prostě udělal. Nebál ses."

„Bál," přiznal se tiše. Povzdechl si než zvedl hlavu a setkal se s Taehyungovým pohledem. „A-ale chtěl jsem to udělat a tak jsem... to udělal."

Taehyung ho pohladil po tváři a skousl si ret.

„Jsem rád, že jsi to udělal," usmál se a políbil ho na špičku nosu, „protože já nevím, kdy bych se k tomu odhodlal. Bál jsem se, že bych tě mohl vyděsit a potom ztratit."

Jungkook si skousl ret a zakroutil hlavou.

„To určitě ne," zasmál se tiše a chytil Taehyungovu ruku do té své. Uculil se, když si s ním Taehyung propletl prsty. 

„Jungkookie, já si prostě nemůžu pomoct," vydechl Taehyung a podíval se mu do očí, „jsi tak úžasný. Ten čas, který jsem s tebou byl, mě utvrdil v tom, že už nedokážu popřít to, co k tobě cítím. Bál jsem se ti to říct, abych tě neztratil, protože tě jednoduše ztratit nechci, ale teď to mám jinak. Mám tě rád... strašně moc. Jsi pro mě opravdu důležitý a chci ti to dokazovat. Chci ti dokazovat, jak důležitý a výjimečný pro mě jsi."

„Taehyungie," vydechl Jungkook a položil dlaň na Taehyungovu tvář. Usmál se a naklonil hlavu na stranu. „Jsi pro mě taky důležitý a rozhodně výjimečný, protože jsem si tě k sobě pustil za krátkou dobu a k tomu až takhle blízko..."

Taehyung se usmál a naklonil se k Jungkookovi. Jemně ho políbil a po pár vteřinách se odtáhl.

„Miluju tě, Jungkookie," zašeptal Taehyung se sklopenou hlavou. „Chci tě ochraňovat, trávit s tebou čas a milovat tě. Buď můj... dovol mi ti ukázat, co to je láska."

Jungkook se zasmál a přikývl.

„Dovoluji ti to," odpověděl mu tiše s úsměvem na tváři, „a-a já tebe taky."

Taehyung si oddechl a přitáhl si Jungkooka do těsného objetí. 

„Panebože," vydechl šťastně a prohrábl jeho vlasy. Opatrně ho pohladil po ouškách, než se odtáhl a chytil ho a ruku. „Nečekal jsem, že to cítíš stejně."

„J-já si ani nebyl jistý, pokud k tobě něco cítím..." přiznal se Jungkook se sklopenýma ouškama. „Ale když jsem to udělal, tak jsem se nikdy necítil lépe. Nikdy..."

Taehyung se tiše zasmál, políbil Jungkooka na spánek a rozešel se k němu domů, kde chvilku hráli nějaké hry a poté už opatrně usínali v posteli.

„Opravdu tě miluji, Jungkookie," zašeptal Taehyung, když se k němu Jungkook natiskl a objal ho kolem pasu. 

„Já tebe taky," zamumlal Jungkook unaveně. Více se přitiskl na Taehyungovo tělo a spokojeně vydechl, když cítil, jak mu Taehyung opatrně hladí ouška. „Tohle mě doopravdy uspává," zasmál se ospale Jungkook a dlouze si zívl. Taehyung ho políbil na spánek a do vlasů, než zavřel oči a usmál se.

„Jen spi... dobrou noc."

----

Dobrou noc přeji všem! ^^

Doufám, že kapitolka není nijak matoucí, na začátku jsem se zasekla kvůli hovoru, uprostřed potom kvůli tomu, že mi bylo zle. Nebo spíš stále je, tak snad to není nijak krkolomité, ale chtěla jsem to dopsat i přes menší... bolesti, které mám ><

tru